„Bobři postupně obsazují další lokality na řece Sázavě, také Šlapance a Zlatém potoku,“ bilancuje zooložka Jana Matrková, která výskyt těchto zákonem chráněných hlodavců dlouhodobě sleduje.
Vždy na konci zimy vyráží do terénu, aby zaznamenala jejich aktivitu.
„Okusy jsou nejvíc vidět právě přes zimu, kdy má bobr menší potravní nabídku. Přes léto má dost jiné vegetace, a proto nekácí tolik stromů. Jednoduše se může napást,“ vysvětluje zooložka.
Když prochází břehy, kromě nepromokavých bot potřebuje také GPS přístroj. „Do něj zaznamenávám souřadnice čerstvých okusů,“ vysvětluje Matrková.
V některých místech si pomáhá dalekohledem. To aby z dálky viděla i nejmenší ohlodané nebo překousané větve a nemusela procházet oba břehy toků.
Podle okusů se velikost populace těžko odhaduje
Jedním z bobřích rájů je už dlouho Konventský rybník ležící mezi Zelenou horou a žďárským zámkem. „Toto místo mapuji od roku 2012, ale bobr zde byl zřejmě už o dva roky dříve,“ prozrazuje Matrková. „Má tam skvělé podmínky, klid a dostatek potravy.“
Četné okusy jsou nejen na levém břehu, kde se naučná stezka téměř dotýká vody, ale také výše proti proudu na meandrujícím Stržském potoce.
I přes řadu stop u Žďáru jsou podle Jany Matrkové v Posázaví lokality, kde jsou bobři mnohem aktivnější. „Podle množství okusů se těžko odhaduje, jak početná populace na Konventském rybníku je. Mohou mít i potravní zdroj, který jsme neobjevili,“ zmiňuje.
Žďárští ochranáři mají z fotopasti záběry z roku 2012, dalšího jedince přímo nezaznamenali. Protože bobry coby převážně noční živočichy není jednoduché vyfotit, velikost populace jen odhadují.
Bobří rodiny se usadily mezi Sázavou a Přibyslaví
Ochranáři mají také poznatky od veřejnosti, jenže lidé si někdy tyto hlodavce s plochými ocasy pletou s nutriemi, které se dostaly z chovů do volné přírody.
Bobří slovníčekChipsy - Kousky dřeva, které za sebou bobr nechává při okusování kmene. Jídelna - Místo, kam si největší evropský hlodavec shromažďuje malé větvičky. Zrcátko - Rozpracovaný, ale nepřekousnutý strom. Hrad - Nadzemní doupě z větví a hlíny. |
„Deset let se tady v okolí neobjevila žádná další rodina. Odrůstající mláďata si totiž nacházejí nová teritoria, která si pak obhajují,“ říká zooložka.
Až letos se objevily nové „značky“ mezi Bránským rybníkem, ve kterém se stékají vody Sázavy a Stržského potoka, a Pilskou nádrží. „Tam bude další rodina. Po proudu řeky do Hamrů se objevily jen ojedinělé okusy, což přičítáme toulajícím se jedincům,“ míní Matrková.
Zhruba od obce Sázava po Přibyslav je pak usazených několik dalších bobřích rodin. „První kolonii na řece Sázavě jsme objevili před lety u Hesova, odkud se postupně šířili po proudu. Teprve loni začali osidlovat Sázavu i nad Přibyslaví, a letos už jsou tam nejméně tři rodiny,“ líčí.
Z pokáceného stromu je dobré bobrům nechat větve
A aktivní jsou i v dalších lokalitách. „Jedna rodina žije přímo v Havlíčkově Brodě, u soutoku Sázavy a Šlapanky, je to jedna z našich nejstarších kolonií,“ prozradila s tím, že se nyní bobři šíří i dále po Sázavě.
Pokud někde tito hlodavci pokácí celý strom, který překáží, zooložka radí nechat na místě alespoň větve. „Když zmizí celý strom, přijdou bobři o potravu a pak se snaží překousat další,“ vysvětluje.
Velcí hlodavci, kteří kdysi patřili i do postního jídelníčku, byli na našem území před 200 lety úplně vyhubeni. Teď jsou zpátky.
