Svoje písně si Anežka sama skládá a textuje. Už jako malé jí stačilo slyšet v rádiu písničku a hned potom ji zahrála. I když nějaký čas chodila do základní umělecké školy, je spíše samouk.
Kvůli onemocnění má potíže s vypadáváním vlasů. Loni se ale rozhodla, že už nebude nosit paruky. Necítila se v nich dobře.
Povězte, jak se z vás stala muzikantka?
Odmalička jsem hrála na nějaké hudební nástroje, ráda zkouším nové věci. Na základní škole jsem začala hrát s paní učitelkou na kytaru a zároveň jsem se pustila i do zpívání. Chtěla jsem se stále zlepšovat, a tak jsem šla na základní uměleckou školu, kterou jsem ale rok před absolventským ročníkem ukončila.
Anežka Binková
|
Kde jste poprvé veřejně vystoupila?
Asi ve Slavěticích, když se tam rozsvěcoval vánoční strom. Na tuto akci se snažím každý rok vracet. Tréma tehdy byla, ale jen taková zdravá.
A v jaké době jste složila první písničku?
Po rozchodu s mým prvním klukem. Je to bubeník a hráli jsme spolu v kapele. Jezdili jsme vystupovat po zábavách a plesech. Tu písničku hraji pořád, jmenuje se Včerejší noc.
Kteří zpěváci či kapely se vám už tehdy líbili?
Z českých je to určitě Petr Bende, toho mám ráda odjakživa. Ze zahraničních pak skupiny Queen, Metallica a Guns N’ Roses.
Z folkařů vás někdo zaujal, když vystupujete sama s kytarou?
Líbí se mi, co kdysi dělali Brontosauři. Ty jejich texty jsou naprosto perfektní.
Při pohledu na vás mě napadá, jestli se vám líbí i Sinéad O’Connor?
Určitě se mi Sinéad taky moc líbí. (směje se) Ale není mým vzorem, nejsem ostříhaná kvůli ní. Je to tím, že mám alopecii.
S parukami už jste definitivně skončila?
Ano, úplný konec. Zrovna dneska jsem přemýšlela, kde je mám všechny poschovávané. Už jsem je dlouho neviděla.
Ale když jste je nosívala, měla jste je v různých barvách, experimentovala jste s nimi?
Ano, měla jsem například i šedou. Byla dlouhá třicet centimetrů. Mívala jsem také hnědé vlasy nebo blonďaté.
Jaká paruka měla největší ohlas?
Když jsem byla blondýna.
V době ježdění po zábavách a plesech jste zpívala jen převzaté písničky?
Je to tak, učila jsem se na cizích písních. Tak se to postupně rozvíjelo až do současného stavu, kdy zpívám už jen sama svoje písničky s výjimkou dvou převzatých. Jedna je od Petra Bendeho Nad horů svítá a druhá od Imagine Dragons Next To Me.
Jak skládáte? To se někam schováte s kytarou?
Většinou je to ve chvíli, kdy jsem plná nějakých pocitů, dojmů. A nejen ze svého života, ale třeba i ze situace někoho mně blízkého. Pak se to podaří. A je jedno, jestli jsou to dobré, nebo zlé pocity. Každopádně se musí odehrát větší událost, aby mě múza popadla. Snažím se psát písničky takzvaně na jeden dech. Kdybych ji rozdělala a potom uložila do šuplíku, tak už bych ji nedopsala. Nebo by se mi přestala líbit. Písničku dám dohromady během dne až dvou dní. Snažím se být úplně sama, když nikdo není doma. Během skládání totiž zpívám i moc nahlas, falešně, nadávám u toho.
A jak vznikla písnička Kostky, která se v soutěži Česko Slovensko má talent tak líbila?
To jsem byla ještě na základní škole. Zrovna mi začaly padat ty vlasy a pozorovala jsem lidi kolem. Já je celkově ráda pozoruji. Asi jsem byla trošičku zklamaná, jak se lidi k sobě občas chovají, jaký mají přístup sami k sobě. Právě tak vznikly Kostky. Tím, že jsem přemýšlela o lidech.
Změnilo vám už život to úspěšné televizní vystoupení?
Určitě mi to pomohlo. Stává se mi, že někde jdu třeba po Brně a někdo mě zastaví, že mě viděl a jestli se můžeme vyfotit. Hodně mi lidi píšou, chválí, zvou mě na další akce. Asi se jim líbí, co dělám.
S jakými kapelami už jste zpívala?
Třeba i s Rybičkami 48, s Jeleny. Oni jednou vyhlásili takovou soutěž. Já poslala video s písničkou a jim se líbilo. Pozvali si mě na zkoušku do Prahy a pak jsme měli jeden koncert.
Kolik už máte svých vlastních písniček?
Devět. Teď jsem ve fázi, že s muzikanty pro ně vymýšlíme aranže. Jednou bych si ráda vyzkoušela zpívání s kapelou.
Vydáte příští rok první desku?
Doufám, že vznikne, děláme na tom. Spolupracujeme na ní ve zkušebně s hudebníky, s nimiž jsme ještě veřejně nevystoupili. Snad se časem ukážeme všichni pohromadě na veřejnosti.
Co ještě jiného ráda děláte kromě zpívání?
Moc ráda vařím, jím. Taky se ráda toulám, poznávám nové lidi. Já totiž moc neposedím.
Za pár měsíců vám bude osmnáct. Cítíte, že se blíží nějaký předěl, vstup do dospělosti?
Jedinou výhodu, kterou na tom teď shledávám, je autoškola. Moje přesouvání bude jednodušší, až budu mít řidičák. To ostatní přijde časem, nemusí to být zrovna v osmnácti.
