Působení v jihlavské zoologické zahradě se vám krátí. Na začátku loňského roku jste oznámila, že ve své funkci chcete skončit. Jste i ve věku, kdy máte nárok na důchod. Je tohle ten hlavní důvod vaší rezignace?
Jsem vděčná za to, že jsem mohla být aktivně účastná tolika pozitivních změn. Splnilo se mi skoro vše, co jsem si přála. Dokonce i to, o čem jsem jen snila. Ale vše má svůj čas. Cítím, že bych měla zvolnit tempo. Jenomže já jsem naprogramovaná tak, že umím pracovat pouze na plný výkon. Asi bych se těžko smiřovala s tím, že už nebudu lepší, ať už podle svého mínění, nebo mínění jiných. Nakonec: odejít včas se považuje za umění.
Do důchodu ale úplně odejít nechcete, že?
Prozatím jsem pouze rezignovala na funkci ředitelky. Výpověď ze zaměstnání jsem nepodala, a pokud by budoucí ředitel stál o spolupráci se mnou, nebránila bych se pracovnímu úvazku v zoologické zahradě v omezeném rozsahu. Nerada bych se od zoo úplně odtrhla.
Původně jste chtěla z funkce odejít již ke konci roku 2017, naposled jste hovořila o konci května. Jaký je aktuální termín?
Přestože jsem uvažovala o konci roku, usoudila jsem, že toto období není na předávání funkce nejvhodnější. Rezignaci jsem podala k 30. červnu 2018, a to je také jediné datum, které jsem oficiálně uvedla.
Pro zoo se nyní hledá váš nástupce. Víte o někom, kdo by tuto funkci mohl zastávat?
Kupodivu zájem zatím není tak veliký, jak by mohl někdo očekávat. Lidé, které jsem já sama oslovila, velmi přesvědčivě takovou možnost odmítli. Problematika, kterou ředitel zoo musí řešit, je široká. Pro mnohé může být překvapivé, že řídit zoo znamená trávit většinu dne jednáním s lidmi (vedením města, úředníky, zaměstnanci, dodavateli), nikoliv věnovat se přímo zvířatům. Bylo by ideální, kdyby byl ředitelem ekonom, biolog, právník i psycholog v jedné osobě. Důležité je i estetické cítění, protože zoo se prostě musí lidem líbit. Navíc je zde velká zodpovědnost a určitá rizika, která s sebou tento post nese, a ta není každý ochotný podstupovat.
V případě, že se nepodaří najít vašeho vhodného nástupce, jste ochotna ve funkci nějaký čas ještě zůstat?
Pokud by případně v nejbližší době vhodný kandidát nebyl vybrán, můžu potřebnou dobu ve funkci setrvat.
Co byste do vašeho odchodu z funkce ještě ráda stihla v zoo udělat?
Chtěla bych zahradu připravit na další sezonu podle svých představ. Také bych ráda doplnila některé expozice o prvky, které by jim přidaly na zajímavosti. V plánu mám i několik drobných expozic v interiéru některých objektů. Pro stávající i plánované druhy zvířat bych ráda dovedla několik budoucích ubikací alespoň do stadia projektové studie. Bude-li příležitost, chtěla bych se podílet na přípravě projektu k využití objektu sousední továrny. Ráda bych doplnila informační systém v zoo. Škoda, že zamýšlenou publikaci o historii jihlavské zoo už nejspíš nestihnu.
Eliška Kubíková
|
Kde má jihlavská zoologická zahrada rezervy? Kam by se mohla posouvat?
Nemyslím, že by se zoo musela nějak zásadně rozšiřovat co do plochy, ale určitě jsou zde rezervy, co se týče zázemí. Modernizaci by si zasloužil zejména krmivářský provoz. Určitě by se dalo zdokonalit nakládání s odpady. Další velké téma je voda v zahradě. Už jsme učinili určité kroky týkající se hospodaření s vodou. Mělo by se v tom pokračovat a pozornost zaměřit i na kvalitu vody ve venkovních nádržích.
Když jsem si četla recenze návštěvníků, pochvalovali si útulnost zoo, hezké prostředí, pěkné pavilony, ale kritika se snášela především na kvalitu občerstvení. Co s tím?
Momentálně řešíme úpravy zázemí některých objektů s občerstvením tak, aby umožňovaly kvalitnější přípravu pokrmů a širší sortiment, ale i pohodlí pro personál a návštěvníky. Jenomže žádné z dostupných opatření nenahradí absenci velké restaurace s odpovídajícími parametry. Tu zoufale postrádáme. Moje naděje se upíná k objektu továrny Modeta, kde snad, jak doufám, takové zařízení jednou vznikne.
Které místo v jihlavské zoo vám nejvíc přirostlo k srdci a proč?
Určitě je to Australská farma. Poněkud kontroverzní expozice, která vyvolává protichůdné reakce – nadšení, nebo odsouzení. Pro toto řešení jsem se nadchla při návštěvě Austrálie. Jedná se o naprosto originální záležitost. Nic podobného jsem dosud neviděla v žádné zoo, a to jsem jich navštívila mnoho desítek. Australská farma je rozdělena do tří částí – do hospodářské, do samotné budovy farmy a do lesní části. Tato expozice má navíc svůj příběh, jak tomu bývá při tvorbě expozic v nejrenomovanějších zoo.
Za vašeho působení se nastartoval a dokončil projekt Zoo pěti kontinentů. Dokončila se výstavba nových pavilonů, přišla nová zvířata... Je něco, co byste dnes s odstupem změnila nebo udělala jinak?
S plnou odpovědností můžu prohlásit, že bych nezměnila nic zásadního. Když se ohlédnu, sama se divím, že jsem dokázala v době, kdy jsem ještě neměla moc zkušeností, vypracovat projekt, který má jasnou logiku. Morálně a technicky zastaralé expozice ve staré části zoo byly nahrazeny novými, moderními. Většina zvířat se přesunula do nové části zoo, kde vznikly působivé stavby. Idea pěti kontinentů spojuje jednotlivé expoziční celky a vše má své zdůvodnění – však také s nadsázkou říkám, že ve slově „zoologická“ druhá část slova (logická) je přinejmenším rovnocenná.
Vy jste procestovala i řadu zoologických zahrad po celém světě. Kterou máte nejraději hned po té jihlavské?
Nejspíš by se nabízelo uvést Mekku všech zoologů Zoo San Diego, ale možná ještě více mě okouzlila Taronga Zoo v Sydney. Po marketingové stránce velmi oceňuji třeba Disney’s Animal Kingdom na Floridě a řadu dalších. Přiznávám, že nejzásadněji mě asi ovlivnila Zoo Hannover, která mi byla v jistém smyslu inspirací, byť naše podmínky jsou nesrovnatelně skromnější.
Co jihlavskou zoologickou zahradu čeká v roce 2018? Jaké novinky pro návštěvníky chystáte?
Na návštěvníky bude čekat nová soustava voliér pro dravce v místě, kde probíhají oblíbené letové ukázky. Rekonstruovanou ubikaci pro tapíry a kapybary asi ocení spíše ošetřovatelé a samotná zvířata a nové podlahy v expozici medvědů zase medvědi. Prohlídka jejich expozice bude však obohacena o zajímavé informační prvky. Někteří návštěvníci možná ještě nezaznamenali nový výběh v lesní části zoo, který obývají psi pralesní. Japonský parčík Hokkaidó doznal poslední úpravy, a až se zeleň zapojí, jistě vytvoří oázu klidu. Expozice tuleňů bude doplněna prvky, které zdůrazní opodstatnění jejího názvu Skalnaté pobřeží. V nastávajícím roce by měly skončit také občasné problémy se závorami na parkovišti, neboť vylepšení se dočká parkovací a pokladní systém.
Před pár lety ukončil provoz lanový park PraLEZ, který byl za velkým dětským hřištěm. Jaké máte plány s tímto prostorem?
Původním záměrem, kromě samotné atrakce lanového parku, bylo vytvořit jakousi učebnu v přírodě, kde bychom nevtíravým způsobem upozorňovali na ničení životního prostředí, zejména deštných pralesů, a pytláctví. Tento záměr se mi však nezdařilo zrealizovat. V současné době je zde sezonní výběh pro samce antilop. Druhá část prostoru bude zatím příležitostně sloužit pro některé naučně-vzdělávací aktivity.
Můžeme se těšit na některé nové druhy zvířat?
Kdo ještě nezahlédl psy pralesní, měl by se vypravit do prostoru nad Australskou farmou. V australské expozici se kromě několika nových druhů klokanů usídlí velmi zajímaví vačnatci – kusu liščí. Jednu z voliér farmy obsadí skupina drobných australských pěvců. V Africké savaně návštěvníci zjara zahlédnou další druh antilopy – dikdik. Na ostrově u vesnice Matongo by nově mělo lemurům dělat společnost hejno perliček. V expozici Delta Paraná rozšíříme počet druhů ptactva. V pavilonu žiraf plánujeme doplnit originální expozice drobných hlodavců. Výhledově bychom rádi získali vzácné vombaty. Pro realizaci tohoto cíle je nutné ještě vybudovat venkovní výběh a hlavně najít vhodný způsob, jak získat tato mimořádná zvířata.
Návštěvníci jihlavské zoo si zamilovali tygřího samce Dandyse. Je reálné, že by tu mohl zůstat natrvalo, když mu to s Cintou na rozdíl od brněnské samice tak klape?
Domluva je taková, že se Dandys vrátí do brněnské zoo. Změnu nevylučuji, ale pro jistotu hledáme potenciálního partnera pro Cintu i v cizině. Určité možnosti se nabízejí v Indonésii. Již jsem kontaktovala indonéské velvyslanectví s žádostí o schůzku v této věci.
Překvapilo vás, jak rychle k sobě obě zvířata našla náklonnost?
Dandys není první tygr, který do naší zoo přišel, a všichni tygří samci se zatím se svými protějšky sžili rychle a bezproblémově. Dandys se ale aklimatizoval snad nejrychleji a pro Cintu je věkově i exteriérově vyhovujícím partnerem.
Prozradíte, jestli je Cinta v očekávání?
Dandys se svého úkolu ujal velmi aktivně, ale první námluvy zřejmě nebyly úspěšné, protože se před několika dny opakovaly. Snad tentokrát přinesou kýžený výsledek, ale zaručit to nelze. Nakonec, i kdyby se vše povedlo, první porod nemusí vždy dopadnout dobře, takže si zatím přílišný optimismus nepřipouštíme.
Jsou druhy zvířat v zoo, u nichž aktuálně očekáváte mláďata?
S největší pravděpodobností se dočkáme mláďat u zeber, ale tam je březost dlouhá, takže musíme být trpěliví. Jsou druhy, kde sázíme takříkajíc na jistotu. Patří mezi ně drápkaté opice a malé druhy kočkovitých šelem. Přivítali bychom opakování loňského úspěchu u koček pouštních, ale tam se březost poznává obtížně. U vyder malých jsou mláďata již na světě, ale očím návštěvníků ještě nějakou dobu zůstanou skrytá.
Ne vždy je ta náklonnost mezi zvířaty okamžitě daná. Jsou v tomto směru v zoo zvířecí páry, u kterých vás trápí, že si k sobě cestu nenašly?
Takové případy nás netěší, protože chovatelská činnost je primárně zaměřená na sestavení perspektivních párů. Pokud se takový záměr nezdaří, je to smutné, ale někdy vznikají kuriózní situace, které se stávají součástí zajímavých příběhů. Momentálně řešíme takový případ u levhartů perských. U jiných druhů – například u levhartů cejlonských, hyen a medvědů malajských – není zjevný problém ve vztahu, ale přesto zatím marně čekáme na mláďata. Uvidíme, jak se bude vyvíjet vztah nově sestaveného páru vlků.
V posledních letech začíná být trendem v zoologických zahradách „řízená eutanazie“ u zvířat, často i u mláďat, které nelze umístit do vhodného chovu v jiné zoologické zahradě a nelze je ani vypustit do volné přírody. Je to věc, se kterou se budeme muset smířit?
Mnozí lidé toto neradi slyší a také pro mnohé chovatele je to dosud jakási noční můra. Nicméně taková je realita. Postupy koordinátorů chovu musí členské zahrady EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) respektovat. Pokud se má zachovat genetická variabilita, nelze vyloučit ani takové řešení.
Co vám udělalo v loňském roce největší radost?
Nejvíc mě těší pozitivní reakce návštěvníků. Naposled to bylo poděkování paní, která pravidelně navštěvuje naši zoo s holčičkou s autismem. Když popisovala, jak příznivě na dítě působí prostředí zoo, zejména pohled na žirafy, tak jsem se ujistila, že vynaložené úsilí nebylo marné.
