Pár těchto malých drápkatých opic sdílí společnou ubikaci v tropickém pavilonu tři roky. A za celou tu dobu se jim nepodařilo přivést na svět jediné mládě.
„Už jsme nad nimi lámali hůl. Dokonce už měli téměř vypsanou výjezdní doložku,“ směje se chovatelka Lubomíra Ševčíková a vysvětluje, že zoologové už zvažovali výměnu zvířat mezi zoologickými zahradami.
Ale tamaríni bělohubí nakonec všechny převezli. Přesně na Štědrý den se této dvojici narodila dvojčata. „Bylo to opravdu velké překvapení. Téměř všichni vzdávali naději, že se tento pár podaří rozmnožit,“ usmívá se mluvčí zahrady Martin Maláč.
Soužití tohoto páru nebylo totiž jednoduché od samotného začátku. Možná i kvůli tomu, že mezi samičkou a samečkem byl podstatný věkový rozdíl.
Ona je ve svých dvanácti dáma v nejlepších letech s předchozí mateřskou zkušeností. On jako tříletý se jevil spíš jako nevycválaný jinoch.
Když se partneři potkali u jedné misky s jídlem, byla z toho bitka
„Já jsem od chvíle, kdy k nám přišel, říkala, že není normální. Vůbec se totiž nebojí lidí. Stávalo se, že na nás občas i útočil. Též k samici se choval divně,“ popisuje chovatelka svého svěřence.
O partnerské harmonii a vzájemné náklonnosti obou zvířat nemohla být řeč už vůbec.
„Pořád se hašteřili a každou chvilku byly mezi nimi bitky. Když se potkali u jedné misky s jídlem, byla z toho obvykle rvačka. Opičky jsou k sobě většinou pozorné, sedí vedle sebe a probírají si srst. Tihle ne. Každý seděl zvlášť a řvali na sebe,“ usmívá se Lubomíra Ševčíková.
Chovatelé si proto mysleli, že tento pár si prostě nebyl souzen. Proto byli překvapeni, když našli v jejich ubikaci na Štědrý den dáreček v podobě právě narozených dvojčat.
Pak ale došlo k dalšímu překvapení. Rodičovství udělalo s bouřlivým samečkem dramatickou změnu. „Najednou je jako vyměněný. O mláďata se pečlivě stará od prvního okamžiku, je hodný a nekřičí,“ popisuje změnu v jeho chování Lubomíra Ševčíková.
Malé opičky se učí samostatnosti, neobejde se to bez pištění
Hned po porodu si starost o mláďata rozdělili. Jedno nosila na zádech samička, druhé partner a po nějakém čase je obě začal nosit sám.
Nyní jsou tomu tři týdny, kdy mláďata začala sama běhat. Ale v okamžicích, kdy se něčeho obávají, se stále vracejí k rodičům na hřbet.
Chvíle, kdy tamaríni učí svá mláďata samostatnosti, jsou poznat na první pohled i poslech. V jejich ubikaci se totiž ozývá veliký pískot.
„Rodiče mláďata nechají na jednom místě a sami odejdou na druhý konec výběhu. A to se mladým nelíbí. Nechtějí tam být sami, piští a bojí se jít po větvích. Staří jsou co nejdál a čekají, kdy se mláďata rozhodnou udělat první krok,“ přibližuje chovatelka okamžiky ze života těchto malinkých drápkatých opiček.
Jihlavská zoologická zahrada se pyšní jednou z největších kolekcí drápkatých opic. Ve volné přírodě obývají tropické pralesy Amazonie a Střední Ameriky. Živí se převážně ovocem, ale i hmyzem nebo drobnými obratlovci.
