„Přímo v pracovně se dívám na tamaríny vousaté. Je jich šest včetně mláďat. Na chodbě je pak rodina kosmanů černovousých, pak dva samci tamarínů Graellsových, rodina kosmanů zakrslých a dvojice samic kosmanů běločelých,“ vypočítává Vašák druhy drápkatých opiček, které sídlí v budově ředitelství.
Celkem jich chovají zaměstnanci jihlavské zahrady jedenáct druhů. Tato kolekce patří k největším v českých zoo.
Propojení kancelářských prostor s expozicí byl nápad ještě někdejšího ředitele Vladislava Jirouška. Po něm ředitelskou pracovnu převzala Eliška Kubíková a letos od léta Jan Vašák.
„Myslím, že je to velice reprezentativní kancelář. Je to, jako kdybych tu měl puštěnou televizi s přírodopisným pořadem o opicích,“ směje se.
Není to bez rizika, jedna z opic poškrábala tvář exředitelce
Zároveň přiznává, že podobně upravenou ředitelskou pracovnu v českých zoo neviděl. „Mají třeba terária, ochočeného papouška, ale vyloženě skupinu zvířat oddělenou sklem od pracovny ne,“ popisuje ředitel.
Prosklená expozice v jeho pracovně je už řadu let uzavřená, ale bývaly prý doby, ještě za ředitele Jirouška, kdy se při zvláštních příležitostech otevírala. Například když zoo navštívila mimořádná návštěva.
První drápkaté opičky začala jihlavská zoo chovat v roce 1991. Tato rodina kosmanů černovousých žije na chodbě ředitelství.
„Seděla jsem tehdy s ředitelem Jirouškem v jeho kanceláři. Aby umocnil dojem z expozice a aby to pro návštěvu bylo atraktivní, tak ji otevřel. Tenkrát mi jedna z opiček skočila na rameno, postavila se mi na hruď, koukli jsme si z očí do očí a pak mi přejela drápky přes obličej,“ líčí bývalá ředitelka zoo Eliška Kubíková.
Nebyl to prý úplně příjemný pocit. „Když jsem si pak postěžovala, že se opička chovala trošku nespolečensky a že mám šrámy v obličeji, ředitel Jiroušek mi to vysvětlil tak, že je to tím, že nemám vousy. Protože tato opička prý má v oblibě vousaté chlapy,“ směje se Kubíková.
Hypotetický přístup do ředitelské pracovny by mohli mít i tamaríni pinčí, kteří mají svou expozici v přízemí ředitelství a mohou se venku volně pohybovat.
„Já jsem raději, když mi do kanceláře nechodí. Jednak mi tam mohou udělat nepořádek, ale také by si mohli ublížit. Doma také nemám rád, když mi zvíře leze do postele,“ dodává Vašák.
A kdyby si mohl vybrat zvíře, které by do ředitelské expozice ještě přidal? „Možná nějaké noční poloopice. To když tady zůstanu do večera, abych se mohl na něco dívat,“ usmívá se.
