„To jsem na něm nejvíc obdivoval. Co všechno mu lidé způsobili, ale on byl stále otevřený a vstřícný. Udržel si nadhled za všech okolností. To je pro mě úplně nepochopitelné,“ prozradil Zdeněk Sadecký, Gablechův přítel a předseda Czech Spitfire Clubu, který o morální odkaz československých válečných letců pečuje.
Imrich Gablech byl čestným členem klubu. Ve 101 letech na to měl jako nejstarší československý válečný veterán plné právo. Ale zasloužil se o to i svým životním postojem a hodnotami.
„Byl ztělesněním čestného člověka a vlastence,“ prohlásil Sadecký. Naposledy se s Gablechem setkal na počátku listopadu, když veterán slavil 101. narozeniny. „Byl velice šťastný, že je může po několika měsících v nemocnici oslavit doma,“ prozradil předseda Czech Spitfire Clubu.
„Za všech okolností si vždy stál za svým a co řekl, to splnil a dodržel,“ vzpomíná na Gablecha i havlíčkobrodský starosta Jan Tecl. I on se Gablechem viděl mnohokrát, několikrát byl i u něj doma v Konečné ulici.
„Jsem hluchý, nevím, kdo to byl,“ řekl po rozhovoru s ministrem
Mnoho času z posledních let Imrich Gablech prožil v havlíčkobrodské nemocnici. Oslavil tam i své kulaté 100. narozeniny. Poblahopřát mu tenkrát přijely vysoké šarže. Přímo na oslavu mu telefonoval slovenský ministr obrany. „Já už jsem skoro hluchý. Ani nevím, kdo to byl,“ rozesmál hosty Gablech poté, co si s člověkem na druhém konci linky srdečně popovídal a položil telefon.
Dobrá nálada ho nikdy neopouštěla. „Skoro neslyším, oko mi slouží jen jedno, na druhém se rozsypala sítnice. Ale mám se tu dobře, starají se tu o mě,“ šprýmoval na své oslavě schválně tak, aby to slyšely sestřičky.
„Je to neuvěřitelný kontrast oproti velké spoustě jiných lidí, kteří žádné útrapy nezažili. To, čím si během života prošel, jako by na něm nezanechalo žádné stopy,“ obdivoval Sadecký. „U Imricha Gablecha absolutně platilo, že co ho nezabilo, to ho posílilo,“ doplnil.
„Gablech ven!“ ozvalo se vždy, když se měnila politická situace
Gablech se dožil 101 let. V březnu 1939 uletěl letadlem ze Slovenska. „Nebyl jsem spokojený se Slovenským štátom,“ vysvětloval. Později byl zatčen, přes rok strávil v sovětském gulagu. Po propuštění se dostal do Anglie, kde se stal dispečerem letového provozu.
Po válce chvíli velel letišti v Havlíčkově Brodě. Z armády byl ale propuštěn. Zastával účetní a posléze i dělnické profese. „Vždy, když se trochu změnila politická situace, zaveleli ‚Gablech ven!‘ a já šel,“ vzpomínal v jednom z dřívějších rozhovorů. Žádná rána ho ale nikdy nezlomila.
„Imrich Gablech představoval hodnoty předchozích generací. Takový člověk už dnes není. Dovolím si tvrdit, že s jeho odchodem končí naše jedna etapa,“ podotkl Zdeněk Sadecký.
Sám Gablech, držitel celé řady vyznamenání včetně Řádu Bílého lva, zcela jistě odešel spokojen. „Teď už můžu konečně umřít,“ vtipkoval před rokem, poté, co byl krátce po svých stých narozeninách povýšen do hodnosti generála.
4. listopadu 2015 |
