Jan Mašek zmizel v září 1995. Policisté pracovali s verzí, že byl zavražděn a...

Jan Mašek zmizel v září 1995. Policisté pracovali s verzí, že byl zavražděn a tělo bylo někde ukryto. Nikdy to však nedokázali prokázat, ani tělo se nikdy nenašlo. V databázi pohřešovaných osob tak Mašek byl ještě na počátku letošního roku. | foto: Policie ČR

KRIMIPOMNÍČKY: Zmizení trestance nepomohl objasnit ani detektor lži

Je to zapeklitý případ, který nepomohl odhalit ani detektor lži. Jan Mašek z malé obce na Jihlavsku zmizel krátce po propuštění z vězení. Ještě na počátku letošního roku, dvacet let od události, byl Mašek nejdéle pohřešovanou osobu na Vysočině.

„Všechno se muselo semlet 18. září 1995, kdy se tehdy čtyřicetiletý Mašek vrátil domů z kuřimské věznice. Odseděl si dva roky za loupež. On měl celkově poměrně násilnou povahu,“ začíná vyprávění kriminalista Vladimír Matoušek. V té době na případu pracovalo brněnské 1. oddělení, které se zabývalo vraždami.

Nejčtenější krimipomníčky

Z Maškova návratu domů byly manželka i dcery překvapené. Že měl tu drzost tam vkročit. Bály se ho však, protože už před nástupem do kriminálu s ním podle Matouška neměly na růžích ustláno. A z vězení posílal dopisy vyzdobené obrázky rakviček.

Jedna z dcer proto doběhla pro Z. S., statného mužského ze vsi, se kterým se Maškova žena sblížila. Pomáhal jí, když něco potřebovala. A chránil ji i před manželem, když se objevil. Sám Mašek byl spíš menší a hubený.

„Později se při vyšetřování našly krevní stopy na dřevěném obložení v chodbě Maškova domu. A přihlásil se anonym, který tvrdil, že viděl Z. S. dne 29. září v pozdějších hodinách vyjíždět autem od bydliště Maškových se zhasnutými světly. Přičemž na sedadle spolujezdce bylo cosi jako koberec, co se kymácelo a on to při jízdě přidržoval,“ popsal Matoušek.

Vyšetřovatelé prohledali kde co, tělo ale nikdy nenašli

Že Mašek zmizel, ohlásil jeho bratr Josef. Řekl policistům, že 20. září měl krátký a divný telefonát. Volající se představil jako jeho bratr Jan, ale mluvil obecně a rychle zavěsil. Nedokázal poznat, jestli to doopravdy bratr byl. Kriminalisté pak pojali podezření, že šlo o telefonát s cílem zmást situaci.

„Udeřili jsme na Z. S., vzali jsme ho do Prahy na detektor lži. Při otázkách ohledně těla Jana Maška to vyznívalo, že je 20 až 50 metrů od jednoho z rybníků u vesnice. Prohledali jsme v říjnu 1995 kde co. Krom rybníka i okolí, některé jímky včetně té u kravína,“ vzpomíná vyšetřovatel.

Pozvali si přitom potápěče, speciální psy na vyhledávání zavalených lidí. Taky firmu z Prahy se zemním radarem. A nic.

V minulosti netrestaný Z. S. absolvoval čtyři výslechy. Podle archivovaného spisu řekl, že se onoho 18. září s Maškem popral, a proto ty skvrny od krve v chodbě Maškova obydlí. Považoval se za odvážného muže, který chránil ženu v ohrožení

„Vzal jsem ho cestou z Prahy do motorestu na vepřo knedlo zelo a hrál jsem hodnýho. Doufal jsem, že se dozná. Řekl ale jen, že máme porouchanou mašinu. Myslel tím detektor lži. Ať ji prý necháme opravit,“ podotkl Matoušek. Maškova žena využila práva nevypovídat.

Mašek neměl kam jít. Byl bez peněz, patřil mu dům

Bylo vyhlášeno celostátní pátrání, přihlásil se svědek, že Maška spatřil z dálky v Jihlavě na autobusovém nádraží. Nikdo další toto svědectví nepotvrdil. A pak už se nikdy nikdo další se svědectvím neohlásil.

„Případ byl odložen roku 1996. Dodnes je to vedené jako krimipomník po pohřešované osobě,“ dodal vyšetřovatel Matoušek.

Podle něj bylo v době, kdy se případ vyšetřoval, divné zejména to, že Mašek vlastně neměl kam jít. Měl vlastnická práva k nemovitosti, kde žila jeho žena. „Neměl motivaci utéct, neměl na to ani prostředky,“ uzavírá Vladimír Matoušek.