Destičky se nachází před domy Židů, které za války zavraždili nacisté v...

Destičky se nachází před domy Židů, které za války zavraždili nacisté v koncentrácích. Když člověk přijde blíž, zaujmou destičky jeho pozornost. A nápis na nich vyvolá okamžitou emoci. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Židé v Brodě měli zákaz, teď je připomenou Kameny zmizelých

  • 2
V devatenáctém a v první polovině dvacátého století byl židovský rod Pachnerů jedním z nejvýznamnějších v Havlíčkově Brodě. Vzpomenout by na ně mohly Stolpersteine.

Ani zdaleka tradice židovské kultury v Havlíčkově Brodě nedosahuje její třebíčské velikosti. Přesto by i město na Sázavě mohlo získat památku na některé své významné židovské obyvatele, jejichž život vyhasl za druhé světové války.

Společnost Františka a Jiřího Langerových přišla s nápadem věnovat významné rodině Pachnerových takzvané Kameny zmizelých – Stolpersteine. Jedná se o malé upomínkové destičky, které by byly vloženy do chodníku k domům, jež významní Židé obývali.

Co jsou Stolpersteine

Český název je Kameny zmizelých. Je to projekt německého umělce Guntera Demniga na upomínku obětí holokaustu. Kámen k zakopnutí, jak zní doslovný překlad, je malá čtverhranná dlaždice s hranou 10 centimetrů. Mosazná destička na ní nese text "Zde žil/a…" s několika údaji o oběti. K obětem nacismu umělec počítá pronásledované skupiny, jako jsou Židé, Sinti nebo Romové.

Komu by měly být kameny věnovány?

Pavel Pachner Byl významným brodským podnikatelem první poloviny dvacátého století. V Dolní ulici, přímo proti ústí Žižkovy ulice, vlastnil dům, v němž měl obchod s likéry a vínem, po otci převzal i drogerii U Černého psa, provozoval fotografickou laboratoř a benzinovou pumpu.

V roce 1939 se však s manželkou Idou museli přestěhovat do Prahy. Tam si pobyli jen tři roky, 7. května 1942 byli naloženi na transport do Terezína a o dva dny později už putovali dalším transportem do vyhlazovacího tábora Sobibor v Polsku. Jejich další osud není znám, pravděpodobně ale oba krátce po příjezdu zahynuli.

Arnošt Pachner Milovník literatury a obrazů místních malířů, které i finančně podporoval, se stal zubním lékařem. V tehdejším Německém Brodě koupil dům na náměstí, na místě dnešní České pojišťovny, a zřídil v něm ordinaci. Jeho osud byl takřka stejný jako u jeho bratra.

Se ženou Elsou musel v roce 1939 odejít do Prahy, což oba velice špatně snášeli. V polovině května 1942 byli transportem převezeni do Terezína a v říjnu téhož roku do polské Treblinky, kde zemřeli v plynové komoře.

"Zatím uvažujeme o dvou až čtyřech kamenech. Chceme hlavně připomenout Pavla Pachnera a jeho ženu Idu, kteří žili v Dolní ulici," uvedl ředitel společnosti Pavel Dymeš, sám pravnuk Pavla Pachnera.

Připomenout by chtěl i bratra svého pradědy Arnošta Pachnera. Ten žil na náměstí v domě, na jehož místě je dnes Česká pojišťovna.

"Tam ale ještě nejsme domluveni s nejužší rodinou," dodal Dymeš.

Město je umístění pamětních tabulek prozatím nakloněno. Záměr posoudil výbor pro kulturu a cestovní ruch a jednomyslně ho doporučil zastupitelům ke schválení. Ti se budou "Stolpersteinům" věnovat nejdříve v dubnu.

Proč jedněm ano a dalším už ne?

Jenže podle místostarosty Ivana Kuželky není vůbec jasné, zda návrh projde. "Nechali jsme si zpracovat studii. Za války zahynulo nejméně 102 židovských obyvatel města. Všechny připomíná pomník v parku pod sochou Karla Havlíčka Borovského," nastínil Kuželka.

Přednost by dal rekonstrukci právě tohoto pomníku a případnému doplnění chybějících jmen tak, aby byli připomenuti všichni Židé.

"Pak se někdo bude ptát, proč zrovna Pachnerovi mají vzpomínkový kámen a jiní židovští občané, kteří toho třeba pro město učinili víc, ho nemají," dodal místostarosta.

A jak upozornil, pokud by Pavlu Pachnerovi se ženou byl v Dolní ulici kámen přeci jen instalován, určitě to nebude dřív, než se ulice opraví. "To zcela jistě nebude letos. Přeci nemá cenu zasazovat kámen do chodníku, který se bude vyměňovat," pravil.

Podle Dymeše by termín případné instalace záležel na německém umělci, autoru Stolpersteine. "Pokud je v nějakém městě instalován poprvé, chce být u toho. Záleželo by i na domluvě s ním. Do České republiky jezdívá pravidelně v září," konstatoval.

V Havlíčkově Brodě má židovská kultura a tradice pramalou historii. Židé sice na území Brodu žili do počátku 14. století. Ale od poloviny 15. století jim byl pobyt ve městě zakázán. Znovu se v něm mohli usazovat až v polovině 19. století. Náboženský spolek s modlitebnou je doložen roku 1872, na samostatnou židovskou náboženskou obec se změnil roku 1884.

V roce 1900 žilo v tehdejším Německém Brodě 170 osob židovského vyznání, což byly asi dvě procenta obyvatel. Jejich počet však klesal, roku 1936 jich bylo už jen 146. Rabín v Brodě sídlil do roku 1925. Po druhé světové válce nebyla židovská náboženská obec obnovena už vůbec.

Poslední modlitebna bývala v Dolní ulici, v čísle popisném 157. Je to dům hned pod náměstím, pod bývalým hotelem Černý orel naproti Komerční bance. "Bohoslužby se v ní konaly do druhé světové války. Od roku 1945 byla využívána jako modlitebna Českobratrské církve evangelické," zmiňuje autor publikace o židovských památkách v Čechách a na Moravě Jiří Fiedler.

Unikát ve městě bez tradice

I to málo ale stačí k tomu, aby se v Havlíčkově Brodě dochovala unikátní a málo známá památka spjatá s židovskou historií. Asi 800 metrů od severního okraje města nedaleko nového hřbitova totiž leží jediný židovský hřbitov svého druhu v českých zemích, takzvaný tyfový hřbitov.

"Tvoří ho malý háj v polích," přiblížil Fiedler. Tento hřbitov byl založen za první světové války. "Sloužil pro oběti tyfové epidemie z řad haličských uprchlíků," dodal Fiedler. Do dnešní doby se na něm dochovalo několik desítek jednotných prostých náhrobků. "V letech 1916 až 1918 byl severozápadně od města, v místech dnešní psychiatrické léčebny velký barákový tábor pro několik tisíc uprchlíků z Haliče a Bukoviny," vysvětlil Fiedler, proč je tyfový hřbitov právě v Brodě.