„Můj dědeček Jan Šubrt z Českého Brodu byl v ruských legiích. Díky Legiovlaku vidím obraz toho, jakou anabázi na Sibiři legionáři podstoupili,“ oceňuje Václav Šubrt.
A sám naopak přispívá k tomu, aby měli zřizovatelé výstavy z Československé obce legionářské více informací ve své databázi.
„V tátově pozůstalosti jsem našel dědovy poklady - zprávu z generálního štábu, ve které popisují situaci v Rusku po říjnové revoluci, nebo dopis od generála Jana Syrového a také psaní od Františka Horníka-Lánského, který maloval slavný jezdecký obraz Masaryka. Všechno jsem přinesl k naskenování,“ prozradil Šubrt.
Naopak díky Československé obci legionářské už má prostudovanou kroniku 5. střeleckého pluku, u kterého jeho děda sloužil. „Má to přes 200 stránek, je tam popsaná celá anabáze až po návrat domů přes Vladivostok v roce 1920,“ líčí.
O legionářích se v jeho rodině dlouho nemluvilo. Mrzí jej, že se o té době nedozvěděl, ještě když žil děda a táta. „Děda zemřel v roce 1959, já se narodil tři roky předtím. Když mi bylo dvanáct, přišli Rusáci a legionáři byli zase tabu,“ vypráví.
Jeho dědeček nejdřív narukoval do rakousko-uherské armády, než v červenci 1916 padl do zajetí v Kolkách na dnešní Ukrajině. V srpnu se pak v Borispolu přihlásil k legiím, které výrazně pomohly ke vzniku samostatného československého státu.
Mezi třinácti vagóny jsou obrněný, zdravotní i salónní vůz
Legionáře má mezi předky i Zdeněk Votava, který v Legiovlaku provází a coby bratr desátník velí posádce.
Kde lze vidět LegiovlakLegiovlak je odstavený na kolejích vpravo od žďárské železniční stanice za Kauflandem. Otevřený je v pracovní dny od 8 do 18 hodin, o víkendu pak od 9 do 19 hodin. Žďár nad Sázavou je letos jeho jedinou zastávkou v Kraji Vysočina. V jednom z vozů se promítá dokument Československé legie v Rusku 1914-1920, zhlédnout jej lze i na YouTube. |
„Každému legionáři se snažíme dát tvář, přidáváme do databáze fotky, které nám lidé nosí, dokonce se někdy daří spojovat rodiny. Jsme často svědky silných okamžiků,“ zdůrazňuje Votava.
V Legiovlaku se střídají po čtrnácti dnech dvě posádky po pěti lidech. Soupravu tvoří celkem třináct vagonů, které Československá obec postupně získala a opravila. Velký zájem budí obrněný vagon s dvojitými stěnami, zdravotní vůz, ve kterém se i operovalo, vůz polní pošty a kovářská nebo krejčovská dílna.
„Nejsou to vagony, které by přímo jezdily po transsibiřské magistrále, ale jejich věrné repliky. Nejdéle se rekonstruoval salonní vůz určený vyšším důstojníkům,“ líčí průvodce.
Atraktivní pojízdné muzeum fungující už čtvrtým rokem se tvůrci snaží postupně doplňovat. Nedávno získali například novou polní kuchyni. „Hlavní novinka ještě není hotová, celou soupravu potáhne snad už brzy opravená parní lokomotiva Skaličák,“ prozradil Votava.
