„Nejsme schopni otevřít tak často jako například Modelové království ve Žďáře nad Sázavou, kde mají dostatek lidí, aby to provozně pokryli. Jsme malý modelářský klub, děláme to ve svém volnu, personálně bychom to nezvládli,“ vysvětluje jeden z dlouholetých členů velkomeziříčského klubu Pavel Stupka.
Jindy se k vám nedá dostat?
Šlo by to jen po osobní domluvě. Pokud by byl zájem, otevřeme častěji. Ovšem příprava výstavy je náročná, proto držíme roční cyklus, obvykle o jarních prázdninách. Loňský ročník jsme vynechali, jelikož kolejiště zrovna procházelo přestavbou. Rádi bychom i nadále drželi termín jarních prázdnin a zpřístupňovali železnici pro veřejnost. Letos přišlo 1 082 zájemců, s tím jsme spokojení.
Ani tento zájem vás nepřesvědčil, abyste přidali třeba ještě podzimní termín?
Je to organizačně celkem náročné. Hned po výstavě totiž kolejiště uvedeme mimo provoz a vylepšujeme jej. Pokud to bude provozně možné a budeme mít dost lidí, můžeme o tom uvažovat.
Podle dostupných informací mi vychází, že vaše modelová železnice je druhá největší ze stabilních na Vysočině.
To nevím. Modelové království ve Žďáře nad Sázavou, kde mají měřítko H0 (1:87 a rozchod kolejí 16,5 mm - pozn. red.), bude vždycky větší, s nimi se nemůžeme srovnávat, dali do toho obrovské peníze. My to děláme víc amatérsky. Nehodláme soutěžit, každý jdeme trošku jinou cestou.
Proč jste si před lety vybrali měřítko TT?
Je to měřítko 1:120, velikost středu, pro nás optimální, dovoluje modelovat reálné vzdálenosti. Přijde nám vhodnější, mašinky se dají modelovat tak, aby odpovídaly skutečnosti.
Modelujete nádraží, mosty i další stavby v krajině. Odpovídají skutečnosti?
Některé věci odpovídají skutečnosti, jiné ne. Například pila má svou reálnou předlohu v Rokytnici v Orlických horách. Dnes už je zrušená, ale takhle opravdu vypadala. Kaplička stojí v nedalekém Kochánově, domeček pod mostem má předlohu ve Velkém Meziříčí v místě, kde bývalo čerpadlo pro zbrojení parních lokomotiv. Například staniční budova je tvořená podle Tišnova, dřevěný domeček je zase zastávka v Martinicích. Máme tu staré nádraží z Velkého Meziříčí, je to stav z roku 1953, včetně malovaného pozadí, vytvořeného podle dobových pohlednic. Vybrali jsme si tu dobu, protože nádraží tehdy bylo v rozkvětu a fungovalo i pro osobní přepravu. Pak už chřadlo, dnes už je z něj jen torzo. Pamětníci si připomenou, jak to v té době vypadalo.
Klub železničních modelářů
|
Na modelu máte i dům šumperák. Zařadili jste ho jako příklad typické architektury své doby?
Ano. Modelujeme éru 70. let, tomu odpovídají vláčky, ale i figurky, autíčka a budovy. V té době ještě jezdily parní mašiny a byly střídány těmi modernějšími, proto tady máme vláčky na motorový a parní provoz. Pendolina ani jiné moderní soupravy u nás nenajdete.
Jak často se scházíte?
Každý týden, snažíme se naše dílo posouvat dál. Hodiny strávené modelařením se vyčíslit nedají. To není jen čas strávený přímo na místě. Většinu mašinek jsme si sami postavili, třeba nejrychlejší parní lokomotiva zvaná Albatros mi zabrala dva roky práce. Ale mít kolejiště bez albatrosu, to nejde. Postavil jsem oba jeho druhy. V měřítku TT se situace na trhu zlepšila a dá se ledacos koupit: tisíc za vagon, mašina za pět tisíc. Ale to, co chceme, trh nenabízí. Tovární kvalita je vždycky vyšší, ale my tu máme unikáty. Lidé to možná tolik neocení, ale nám to dělá radost.
Ovládání už máte digitalizované?
Ano, díky našemu kolegovi, který se tím systematicky zabývá. Každá mašinka má dekodér, maličkou naprogramovanou součástku, takže už ví, co má dělat. Jezdíme na poloautomatický provoz. Zvolíme, jaký vlak pojede a který zastaví. Dřív jsme ovládali kolejiště regulátorem, přidávali proud, vláčky tak zrychlovaly nebo zpomalovaly.
Železničními modeláři často bývají přímo zaměstnanci drah. Jak je tomu u vás?
Vesměs jsou všichni mimo obor, jen jeden z nás pracuje na dráze. Možná je to tak lepší a neztrácíme o skutečné dráze iluze.
Jak byste chtěli vaše kolejiště ještě vylepšit?
To, co letos lidé viděli, je pořád nehotová věc. Kvůli větší plasticitě bychom po celé délce rádi udělali malované pozadí. Potřebovali bychom také udělat a zprovoznit osvětlení. Chystáme nejrůznější efekty. A kolem starého nádrží bychom rádi dodělali domky v Třebíčské ulici. Chybí nám i více nákladních vlaků. Nemůžeme jen objednávat a platit, většinu si musíme sami vytvořit, takže to jde jen pozvolna. Plánů je fůra.
Ve Žďáře letos vylepší řízení vlaků i silničních vozidelPřes patnáct tisíc návštěvníků ročně navštíví Modelové království ve Žďáře nad Sázavou. Vedle historických památek je z něj jedna z nejzajímavějších atrakcí dvacetitisícového města. Celoročně je otevřeno o víkendech, ale jsou i další možnosti. „Zájem je pořád, to nás těší a motivuje do další práce. Už se zase začínají hlásit školy a školky, které přichází v týdnu,“ říká šéf modelářů Radislav Wimmer. Atrakce v měřítku H0 (1:87) na 55 metrech čtverečních s 600 metry kolejí, 3 000 figurkami, zhruba 70 vlakovými soupravami a modely skutečných památek a železničních staveb je rájem nejen pro děti. Žďárští jej otevřeli v suterénu Domu kultury už v roce 2011, ale neustále jej vylepšují. „Aktuálně jsme dodělali elektrifikaci od Havlíčkova Brodu ke žďárské stanici. Ve vývoji máme nové řízení silniční dopravy, to je centrální jednotka umístěná u stropu a kontroluje a řídí veškerá auta,“ líčí Wimmer. Během roku také přejdou na vylepšené řízení. „Obsluha bude mít možnost předvolby automatického provozu a dalších vychytávek,“ popisuje šéf spolku. V týdnu musí dělat údržbu, před víkendem je nutné zase všechno nachystat. Na brigády chodí kolem deseti modelářů, provoz o víkendech zajišťují čtyři lidé. |
