Ladislav Šmíd hrával společně s bratry Holíkovými. Nastupoval v obraně vedle Jana Suchého. Skvěle se doplňovali.
Byli však také spolu v autě při tragické dopravní nehodě cestou z honu, po níž Suchý jako řidič musel do vězení. Třetí z mužů v autě, provozovatel jedné jihlavské hospody, totiž náraz do stromu nepřežil. Tím vlastně společné hraní Šmída se Suchým skončilo na začátku sedmdesátých let. Dokázali toho ale spolu hodně.
Excelentní bek se narodil v Rožmitále pod Třemšínem v roce 1938. „Tam jsem začal hrát, ale jen s klukama na rybníku,“ vzpomínal později.
Pořádně začal s hokejem až v patnácti letech v Plzni, kam odešel do učení. „Pak přišla vojna. Narukoval jsem do Litoměřic, kde jsem zůstal krátce. Porazili jsme totiž v nějakém zápase Duklu Jihlava 5:0 a hned si mě tam vytáhli. V Jihlavě jsem strávil třináct krásných let,“ ohlédl se bývalý reprezentant.
Do Jihlavy přišel na konci padesátých let. Kromě pěti titulů mistra republiky s Duklou byl členem bronzového týmu na olympiádě v roce 1964. Ze světového šampionátu v roce 1966 má stříbro.
Samorost, kterému kvůli větší hlavě říkali Myslitel
„Šmíďák byl samorost. Jeho specialitou byly bodyčeky hlavou. Když viděl, že mu útočník už už ujíždí, vrazil mu ji rovnou do břicha. Měl čím toho chlapa ducnout! Jak byl malý, tak měl nápadně vyvinutou kebuli. Všichni jsme měli helmy pod krkem utažené, kdežto Šmíd ji nosil povolenou na poslední dírce. Kvůli té šišce jsme mu říkali Myslitel,“ zavzpomínal parťák z obrany Jan Suchý v knize Souška.
Šmíd odehrál v Dukle 389 zápasů a dal 54 gólů. A svou kapitánskou funkci bral svérázně. Kupříkladu „vyplácel“ spoluhráče hokejkou ve sprchách. „Na mokrý zadek to mokrým dřevem pěkně štípe! Ani já nebyl téhle libůstky ušetřen,“ vzpomínal s úsměvem Suchý.
Šmídova reprezentační kariéra ale měla jeden stín v podobě zranění. „Na turnaji v Ženevě jsem si ze srážky odnesl krevní výron na mozku. Doktoři měli dokonce strach, abych neměl omezenou motoriku. Po úrazu jsem ještě nějakou dobu hrál, ale už to nebylo ono,“ popsal.
Syn válí v NHL. Svého otce ale naživo nikdy hrát neviděl
Po odchodu z Jihlavy ještě působil dva roky v Liberci jako hrající trenér. Následně ukončil hráčskou kariéru. Poté trénoval v několika městech a v roce 1981 se natrvalo usídlil v Liberci. O pět let později, když mu bylo sedmačtyřicet, se stal otcem syna Ladislava. Ten vlastně nikdy neměl možnost naživo vidět tátu hrát.
Syn v současnosti patří do týmu Calgary Flames. Když ho před lety draftovali do NHL, tak se zástupci klubů zajímali i o jeho rodinné zázemí. Skauti jeho úspěšného otce neznali. Když jim mladík sdělil, že táta hrával s bratry Holíkovými, vyvolalo to značný ohlas.
Šmíd mladší je také obráncem. A jak otec vzpomíná na synovy začátky? Na led prý chodil už ve čtyřech letech. „Chtěl jsem, aby sportoval. Lidi kolem sportu v Liberci říkali, že táta hrál hokej, doma Láďa viděl nějaké ty medaile, tak začal hrát. Ale v útoku! Byl centr a dával hromadu gólů. Byl dobrej, jenže neměli obránce, tak zase povídali: Hele, táta hrál beka, budeš taky. Bylo mu dvanáct, šel tam spíš z nouze.“
V roce 2014 byl Ladislav Šmíd starší uveden do Síně slávy českého hokeje. A co mu vadí na dnešním hokeji? Prý nedokonalé, odfláknuté přihrávky. „Já vím, že je dneska na všechno málo času, ale kdybych ve své době nenahrál Jardovi Holíkovi přesně po ledě na hůl, kdyby puk skákal, jak se dnes děje, to by mě pěkně zjebal.“
