Letos si Telč Zachariáše z Hradce připomněla velkolepými oslavami. Uplynulo totiž pravděpodobně 490 let od jeho narození. Proč pravděpodobně? Přesný rok jeho narození není znám. Na roku 1527 se ale shoduje většina historiků a genealogů.
Zachariáš z Hradce se svou chotí na tradičních slavnostech v Telči.
Přibyslav zůstala tak trochu v pozadí. Žádné pompézní oslavy věnované Zachariáši z Hradce nepořádala. Jen v místním zpravodaji Přibyslavský občasník, se objevil krátký článek, který spojitost města a Zachariáše z Hradce objasňuje.
V roce 1553 se Zachariáš z Hradce ve svých 26 letech oženil. Za manželku si vzal Kateřinu z Valdštejna. Protože páni z Hradce i z Valdštejna byli mocnými a bohatými rody, byla svatba, jež se odehrála v Polné, patřičně honosná.
Zachariáš z Hradce dostal panství v Polné a Přibyslavi od své bohaté ženy věnem - spolu s okolními stříbrnými doly. „Manželé měli láskyplný vztah, jak ukazuje korespondence, kde manželku nazývá ‚svú milú Kačenku‘...,“ píše v Encyklopedii šlechtických rodů její autor Pavel Juřík.
Kateřina v Přibyslavi žila, zatímco její choť budoval Telč
Kateřina si k Přibyslavi vybudovala silný citový vztah. „V roce 1538 totiž přibyslavské a polenské panství koupil její otec Karel z Valdštejna od rodu Trčků z Lípy. Po jeho smrti panství spravovala jeho manželka Eliška z Postupic,“ vysvětluje přibyslavský badatel Ivo Havlík.
Pro svou choť nechal Zachariáš z Hradce v Přibyslavi vystavět nové sídlo. Dal tím základ dnešnímu zámku. Nechal ho vybudovat v místech, kde stával hospodářský dvůr původního gotického hradu. Inspiroval se přitom italskou renesanční architekturou. Tu dodnes připomíná arkádový ochoz tvořený sloupořadím toskánského charakteru.
Kateřina z Valdštejna na nově vystavěném zámku skutečně několik let žila. Její manžel v tu dobu pobýval více v Telči. Paní se však ze svého sídla nemohla radovat dlouho. Zemřela už v roce 1571.
„Polovinu panství zdědil odkazem v závěti její syn Menhart Lev z Hradce. Po jeho smrti roku 1579 připadlo celé panství jeho otci Zachariášovi z Hradce,“ dodal Havlík.
V Přibyslavi sepsal Zachariáš svou závěť. Dědicové se jí neřídili
Zkroušený Zachariáš z Hradce se do dějin Přibyslavi zapsal ještě jednou. To když na zdejším zámku roku 1585, čtyři roky před smrtí a vážně nemocen, sepsal svou poslední vůli. Přibyslavské a polenské panství v ní odkázal své druhé manželce Anně Hradecké ze Šlejnic.
Jenže jak se později ukázalo, Zachariášova závěť neměla žádný význam. Po smrti váženého šlechtice o Polnou a Přibyslav usiloval jeho synovec Adam II. z Hradce. A ten také panství po sporech a s pomocí samotného císaře Rudolfa II. získal. Nakonec se zmocnil i ostatního Zachariášova majetku.
„Jeho kroky v boji o strýcovo dědictví jeho příbuzný Vilém z Rožmberka odsouhlasil jako oprávněné. Ujistil jej, že stojí za vším, co Adam udělal a udělá,“ popsal Havlík. Vdovu Annu Hradeckou Adam finančně odškodnil, což mu jako jednomu z nejbohatších českých šlechticů nedělalo problém.
Adam II. z Hradce zemřel roku 1596. Rodinné statky zdědil jeho jediný syn Jáchym Oldřich z Hradce. Ten ovšem prakticky obratem celé polensko-přibyslavské panství včetně přibyslavského zámku prodal Žejdlicům. Tím spojení pánů z Hradce s Přibyslaví nenávratně končí.
