Byla to podle soudu potyčka okrajového významu. Jejím následkem však byla smrt Martina Vavrečky z Lesonic. K události došlo v noci na 24. února na moravskobudějovické diskotéce Sahara.
Krajský soud v Brně neuvěřil obhajobě osmačtyřicetiletého Františka Růžičky z Moravských Budějovic, který akcentoval rasový podtext události. A uznal jej vinným ze zvlášť závažného zločinu vraždy spáchané s rozmyslem. Uložil mu sedmnáctiletý nepodmíněný trest v nejtvrdším kriminále.
Trestní sazba se pohybovala v rozpětí 12 až 20 let. Žalobce Jiří Morava navrhoval 18 až 20 let. Růžičkův obhájce Žižlavský naopak žádal překvalifikování na ublížení na zdraví s následkem smrti.
Zároveň musí František Růžička uhradit pozůstalé rodině odškodné. Otci i matce Vavrečky po 240 tisících korun. A každé ze tří sester zavražděného 175 tisíc. Všeobecné zdravotní pojišťovně pak navíc ještě bezmála tři a půl tisíce korun.
Vynesení rozsudku předcházelo skoro šestihodinové soudní jednání, kdy ještě vypovídalo několik svědků. Po vynesení rozsudku bylo vidět na tváři Růžičky, který jinak celý den působil velmi klidně, rozčarování.
Oba rodiče i sestry oběti ještě před verdiktem hovořili o tom, že pro ně by byl satisfakcí jen nejvyšší trest. "Oko za oko, jak se říkávalo," zmínil otec. Soudnímu jednání naopak nepřihlížel nikdo z Růžičkových blízkých.
Tragédie začala slovním sporem a strkanicí
Osudného večera se na diskotéce Sahara strhlo několik slovních přestřelek a zřejmě i drobná "šťouchanice" mezi synovcem Františka Růžičky Vincencem a některými hosty.
Ve stejnou dobu byl v zábavním podniku taky Martin Vavrečka. Dříve tu pracoval jako vyhazovač, ale 23. února se přišel jen bavit s přáteli. Vincenc se chystal vyhazovače, který měl službu, uhodit lahví po hlavě. Tu mu ale vzal z ruky Vavrečka. To působilo potupně.
Sám František Růžička dění pouze přihlížel. Přičemž už při příchodu podle svědků naznačil, že nemá dobrou náladu. Jeho synovec Vincenc potom odjel pryč. A František Růžička se rozhodl potupu odčinit. Vydal se v noci po městských barech shánět nůž. Nesehnal, proto si pro něj skočil domů.
Přišel zpět na Saharu, počkal si na záchodě, až Vavrečka přijde vykonávat potřebu. Pak jej zezadu pobodal a pořezal, zasadil mu devět ran. Načež se z podniku vytratil. Nůž pak zahodil do sněhové závěje na ulici.
Vavrečka velmi rychle vykrvácel, přivolaná záchranka přijela zbytečně, zranění byla příliš rozsáhlá. Nůž náhodou objevil jeden z místních policistů, když za několik dní odtál sníh. Pachové stopy prokázaly, že se jej dotýkal František Růžička.
Podle státního zástupce Moravy má Růžička pestrou minulost, dopouštěl se už dříve násilných trestných činů.
Znalecký posudek z oblasti psychologie hovoří o tom, že Růžička je osobnost s násilnými sklony a nízkou pravděpodobností, že se může napravit. Psycholožka zjistila, že netrpí duševní poruchou, v době vraždy byl příčetný. Má lehce narcistní, disociální a hysteriónské sklony. Vinu hledá u druhých.
"Nejsem zvíře, klidně půjdu na detektor lži"
Růžička na svou obhajobu uvedl, že posudky z něj udělaly zvíře, kterým není. Nůž prý měl na něj připravený Vavrečka, který jej na záchodě napadl. On mu nůž vytrhl a začal se proti velké hmotnostní převaze Vavrečky bránit, jak se dalo.
Tuto verzi vyvrátily posudky, které ale Růžička zpochybnil. "Klidně půjdu na detektor lži. A navrhuju tělo zemřelého exhumovat a znovu udělat posudky. Tentokrát úplně a pořádně," zdůraznil.
Zopakoval, že nůž, který policista nalezl v odtáté závěji, mu nepatří. Zpochybnil taky pachové stopy a podle něj zvláštní náhodu, že zbraň, klíčovou pro vyšetřování, našel zrovna policista.
Podle něj ten večer na Sahaře hojně padaly narážky jako "je tu moc černo" a podobně. "V současnosti se musela moje družka s dětmi odstěhovat z Budějovic, protože některé místní skupiny jí hrozily rasovou čistkou," uvedl.
Matka Martina Vavrečky obtížně skrývala napětí a slzy. Smrt syna, který by teď 19. prosince oslavil 35. narozeniny, nese těžko.
"Nikdy se s tím nesmířím. Byl to hodný kluk. Představte si, že ten večer, když odjížděl na diskotéku do Budějovic, tak mi řekl něco v tom smyslu - myslím, že už se neuvidíme. Zvláštní, hodně zvláštní to bylo," zmínila matka.
Když jí v neděli 24. února v půl sedmé ráno přišli policisté říct, že syn je mrtvý, nejdřív si myslela, že se zabil v autě. Bylo totiž dost nasněženo. "Když řekli, že se stala vražda, podlomila se mi kolena. Byla to nejstrašnější neděle v mém životě."
Soudce Tomáš Kurfiřt zdůraznil, že předložené důkazy a znalecké posudky do sebe zapadají. A že verze, kterou předložil Růžička, je nevěrohodná. Rozsudek zatím není pravomocný. Růžička se může odvolat k vrchnímu soudu.
