Václav Kosmák vynikal nejen jako literát a oblíbený kněz, ale také jako...

Václav Kosmák vynikal nejen jako literát a oblíbený kněz, ale také jako společenský člověk, který rád zpíval nebo přednášel poezii. | foto: Repro: Archiv

Václav Kosmák, kukátkář. Kněz, co patřil k nejčtenějším ve své době

  • 0
Byl nazván – s jistou dávkou básnické licence – Homérem moravského lidu. Dnes už takřka zapomenutý literát Václav Kosmák provokoval svými povídkami o lidech, které potkával.

Nahrazování písmen grafickými symboly není novinkou posledních let. Slavný Jan Neruda se často podepisoval trojúhelníkem. K němu je přirovnáván jiný autor, který pro změnu mnohdy používal jako podpis piktogramů kříže či půlměsíce.

Jmenoval se Václav Kosmák a narodil se 5. září 1843 v chudé rodině krejčího v Martínkově u Moravských Budějovic.

Dětství a mládí prožil v sousedství školy, fary a kostela. Badatel Vlastimil Smetana napsal, že to možná bylo příznačné pro Kosmákovo budoucí životní poslání. Právě martínkovský kněz František Jedlička totiž rodině doporučil, aby Václav šel na studia.

Němčina mu nešla

Životní dráha ho tedy nejprve zavedla do německého gymnázia v Jihlavě. Pokud je známo, dobře se tam necítil – uměl špatně německy a své při začlenění mezi spolužáky zřejmě udělal i jeho původ ze sociálně neutěšených poměrů.

Ve svých vzpomínkách později Kosmák zachytil příčiny svého pozdějšího osobního „národního probuzení“: když totiž přišel z německého gymnázia domů, začal i tam najednou mluvit německy. Matka mu však prý jeho „švadronění“ zakázala.

Zasáhla ho na citlivém místě. To však Kosmáka změnilo. Nestal se ale nacionalistou. O­ tom svědčí fakt, že své vzpomínky na matku, kde tuto epizodu uvádí, sám Kosmák později do němčiny přeložil.

O svátcích a na prázdniny chodil v ­době gymnaziálních studií z Jihlavy pěšky domů. To se mu jednou málem stalo osudným. „Jednou v zimě byl cestou domů tak unavený, že si chtěl v závěji sněhu odpočinout. Únavou usnul, a ­kdyby jej nevzbudil kolemjdoucí dráteník, zajisté by v třeskutém mrazu zahynul,“ napsal badatel Smetana.

Kosmák začal psát v časech, kdy navštěvoval brněnský seminář. Psal články, básně a črty. Pak byl kaplanem v­ Moravských Budějovicích, později v­ Hostimi, Biskupicích, Řeznovicích, Moutnicích a Tvarožné. Postupně se stal jedním z nejoblíbenějších moravských spisovatelů své doby.

V Jihlavě po něm pojmenovali ulici

Naposledy působil v Prosiměřicích u ­Znojma, kde 15. března 1898 zemřel a ­byl pochován. Rok po jeho smrti jeho ostatky převezli na brněnský Ústřední hřbitov.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Mezi duchovními požíval úcty: v roce 1910 mu Jednota katolických duchovních brněnské diecéze v rodném Martínkově odhalila pomník z dílny brněnského kameníka Adolfa Loose, otce slavného architekta stejného jména. V ­Jihlavě po něm pojmenovali ulici.

Kosmák se proslavil především takzvanými „kukátky“, v nichž popisoval lidské typy převážně z venkova, kde působil. Přitom měnil jména obcí třeba na Drnkálov, Zírov či Pozorov. Zobrazovaní se ale v příbězích mnohdy poznávali.

On sám svůj literární útvar přirovnával k obrázkům, které po vesnicích vozili takzvaní kukátkáři. „Mám dvě kukadla, která dal Pán Bůh každému člověku, a s těmi rád chodím světem, rád pozoruji lidi, a co jsem viděl, to jsem popsal a dávám ti ke čtení,“ napsal Kosmák.

Se svými farníky se pět let před smrtí rozloučil slovy: Venceslaus Kosmák, znojemský okresní děkan, konsistoriální rada a farář a také kukátkář. Před 150 lety 4. ­června 1866 byl Václav Kosmák vysvěcen na kněze.