"Ještě teď jsem z toho vyklepanej. Havlíčkův Brod a Praha, to jsou úplně jiné světy," neskrýval úžas ani tři dny po soutěži zaměstnanec havlíčkobrodské pizzerie Fabrika. V celorepublikovém finále Pizza cupu v Praze, kam se v sobotu sjelo třináct nejlepších pizzařů z republiky, byl nejmladší věkem i zkušenostmi.
"Jednoho z mých finálových soupeřů učila pizzu už za mlada babička v Itálii. Takovým borcům jsem nemohl konkurovat. Když jsem to viděl, byl jsem z toho nesvůj, měl jsem velkou trému," přiznává skromný mladík.
Mezi nejlepší se nakonec nedostal. Ale kdyby se vyhlašovala soutěž o největší pokrok, neměl by konkurenci zase on. Před třemi roky David Němec dokončil studium na ekonomické škole, hledal práci a skončil u pece ve Fabrice. "Neměl jsem práci, Fabrika hledala pizzaře, tak jsem si říkal, že to na chvíli zkusím," vypráví.
Do soutěže se dostal náhodou
Z chvíle je dva a půl roku. David se během té doby musel všechno naučit sám. Od základů gastronomie přes chutě ingrediencí až po nezbytné pohazování a tvarování těsta. "Základy jsem se naučil až v práci, ke zbytkům jsem došel sám," říká. A je moc spokojený. "Našel jsem se v tom," ujišťuje.
Na Davida Němce přitom přišli pořadatelé českého mistrovství možná jen náhodou. "Do Fabriky přišly dvě návštěvy z týmu pořadatelů soutěže, aniž by o tom někdo věděl. Ochutnali dva vzorky, líbilo se jim to, chutnalo jim, a protože byl David zrovna v práci, nabídli mu účast na Pizza cupu," popsal začátek Davidovy anabáze Adam Slavík, šéfredaktor Barových novin a muž, který s propagací podniku a soutěže pomáhá.
Ve finálovém kole bylo Davidovým úkolem vyrobit dvě pizzy. Jednu klasickou pizzu margherita a druhou dle vlastní fantazie. Protože se soutěžilo o zájezd do Las Vegas, David upekl pizzu Bugsy. "Zkoušel jsem v práci mnoho druhů. Postupně jsem přišel na pizzu, která obsahovala margheritu s paprikou, olivami, přidal jsem blanchettu a na závěr ji posypal parmazánem a rukolou," vysvětlil.
Doma pizzu mladý pizzař nejí, radši má těstoviny a saláty
I když směs surovin může být rozhodující, navrchu může být naskládáno téměř cokoliv, podle Davida je na italské pizze nejtěžší vyrobit charakteristické tenké těsto. "Důležitá je i vyváženost surovin na pizze a jejich správné rozložení. Ale těsto, to je vyloženě alchymie," směje se.
A s postupem času se naučil i artistické kousky, které jsou pro něj už samozřejmostí. "Za týden udělám 250 kusů pizzy. S těstem si hraju a házím. Je to odreagování od práce, není pak tak stereotypní," dodává.
Jednoho z nejlepších pizzařů v republice si teď pochvalují i doma. I přes to, že se rodiče o finálové soutěži dozvěděli až zhruba dva týdny před jejím konáním. "Nikde jsem se tím moc nechlubil," vysvětluje mladík. "Máma s tátou byli hodně překvapení. Ale naštěstí po mně doma žádné pizzy nechtějí. Nechtěl bych práci tahat domů. Tam člověk vypne a odpočívá," usmívá se. David pizzu navíc ani moc nemusí, raději dá přednost salátu nebo těstovinám.
Jak dodává, ekonom z něj už asi nikdy nebude. Davidovým snem je totiž u pizzy zůstat a vyjednat si stáž přímo v Itálii v některé z vyhlášených pizzerií. "Abych viděl, jak se to opravdu dělá tam. Ale to bych se tam musel dostat nejspíš přes nějakou pracovní agenturu. Nejsem takový dobrodruh, abych se sbalil a odjel. Snad to někdy vyjde," přeje si dvaadvacetiletý brodský pizzař.
