Prostřednictvím expozice se mohou návštěvníci vrátit o několik staletí zpět. Díky funkčním replikám pravěkých nebo středověkých nástrojů si vyzkouší dávno zapomenuté řemeslné techniky. Zatímco ve většině muzeí je přísně zapovězeno dotýkat se vystavených exponátů, na výstavě Stroj času je tomu naopak.
Zájemci si zde na jedenácti stanovištích zkusí například techniku psaní husím brkem, mletí mouky na kamenném mlýnku, sekání kamennou sekerou na kusu špalku či řezání kožešiny kamenným nožem. Nebo si na sebe mohou hodit zbroj válečníka.
Málokdo také odolá tomu, aby si nevyrazil brakteát - což jsou mince, které vznikaly přímo v Jihlavě ve třináctém století.
Lidé také v muzeu poznají, kolik času a námahy dalo vyrobit z tisíců kovových oček kroužkovou zbroj či jak těžká je a z čeho se skládala zbroj válečníka.
Odvážlivci si mohou vyzkoušet rovněž práci na nejstarším soustruhu. Ten, koho zajímá spíše móda a zároveň touží zažít pravý pocit středověku, si může nazout historickou středověkou obuv a projít se v ní po kamenné dlažbě.
Staré stroje se sem tam porouchají, s tím se předem počítalo
A ještě jeden bonus: většinu toho, co si návštěvníci na výstavě sami vyrobí, si mohou odnést i domů. Týká se to například umleté mouky nebo listu popsaného inkoustem díky husímu brku.
Autory výstavy jsou pracovníci jihlavského muzea. „Na výrobě replik nástrojů se podíleli částečně lidé, kteří se výrobou takovýchto věcí živí, část věcí dělalo technické oddělení našeho muzea a třetinu exponátů zapůjčil kolega z telčské pobočky Národního památkového ústavu,“ vysvětluje kurátor výstavy, archeolog Aleš Hoch.
A protože návštěvníci Stroje času repliky nástrojů při svých pokusech vůbec nešetří, už se stalo, že se jich několik porouchalo.
„S tím jsme počítali již při přípravě expozice. Nebylo to zároveň nic, co by se nedalo opravit. Týkalo se to například kamenné sekery nebo soustruhu,“ říká Hoch.
Dospělí skáčou na trenažéru, děti není možné z výstavy dostat
Nejtěžší pro návštěvníky je podle Hocha pochopit techniku práce na tkalcovském stavu a výrobu kroužkové zbroje. „Je to opravdu hodně složité a příště bych místo toho raději vymyslel něco jiného. Mě osobně nejvíc baví středověký šlapací soustruh. Je to dobré odreagování,“ dává tip.
Nejčastějšími návštěvníky výstavy jsou rodiny s dětmi a žáci základních škol. Je to však zároveň expozice, na které si užijí spoustu zábavy i dospělí.
Kde jinde uvidíte rodiče nebo prarodiče, jak poskakují na dřevěném koni s dřevcem v ruce a zkoušejí si zahrát takzvanou kvintánu - středověkou hru, která zároveň fungovala jako trenažér pro rytíře.
„Vyzkoušeli jsme si opravdu úplně všechno, včetně sekání kamennou sekerou a práce na soustruhu. Překvapilo nás, jak nástroje skvěle fungují. Nejtěžší bylo pro nás asi pochopit techniku tkaní. Dětem se zase nejvíc líbilo mletí mouky - navíc si ji neseme v pytlíku domů,“ říkali manželé Komárkovi, kteří na výstavu dorazili i se dvěma dcerkami. „Nemůžeme holky odtud dostat a už jsme jim slíbili, že na výstavu přijdeme ještě jednou,“ smáli se.
O výstavu již projevili zájem i v dalších muzeích v České republice, kam by měla z Jihlavy doputovat. V krajském městě Vysočiny bude k vidění až do 18. června.
