Televizní vysílání začalo v Československu teprve v roce 1953. „Televizor si...

Televizní vysílání začalo v Československu teprve v roce 1953. „Televizor si tehdy mohl dovolit málokdo, často se chodilo na vysílání k sousedům,“ říká Miloslav Lopaur, spoluautor výstavy s názvem Když Ježíšek zestárnul. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

Jak Ježíšek odolával starci z Čukotky, ukazuje muzeum ve Žďáře

  • 15
Jaké byly Vánoce bez tabletů, počítačů a chytrých telefonů pod stromečkem? Lidé se dokázali obdarovat i v éře nejtužšího komunismu, kdy se Ježíška snažil vytlačit děda Mráz. Letošní vánoční výstavu v Regionálním muzeu ve Žďáře nad Sázavou věnovali autoři vzpomínce na 50. a 60. léta minulého století.

Pamětníci hned odhalí, že název „Když Ježíšek zestárnul...“ odkazuje na nezapomenutelný projev Antonína Zápotockého z roku 1952.

„Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu,“ propagoval sovětský symbol tehdejší československý komunistický premiér a pozdější prezident.

A nezapomněl dodat, že k betlémské hvězdě se přidaly další - rudé hvězdy zářící na šachtách, hutích, továrnách a stavbách.

„Ježíšek svedl sice nerovný, ale nakonec vítězný boj s dědou Mrázem a Stalinem, novými idoly z 50. let,“ glosuje spoluautor výstavy ježíškovské výstavy ve Žďáře nad Sázavou Miloslav Lopaur. „Co zůstalo dodnes, to je sovětská pohádka Mrazík. Stala se součástí našeho kulturního prožívání, Mrazíka jsme přijali za svého,“ poukazuje historik.

Lidé mohou v muzeu nahlédnout do zařízené domácnosti - včetně kuchyně plné hliníkového nádobí a obýváku, ve kterém najdou nejen stromeček, ale také dobové dárky. „Výstava nám dala hodně zabrat, spoustu věcí máme vypůjčenou od sběratelů,“ podotkl Lopaur.

Minulý režim nepřál ani vánočním koledám a betlémům

Aby byla vánoční nálada dokonalá, vyhrávají v muzeu koledy - například Rolničky, rolničky z roku 1949 v podání orchestru Karla Vlacha, písničky Milana Chladila.

„Režim se však od počátku 50. let snažil potlačit náboženský rozměr Vánoc, z veřejnosti mizely koledy a betlémy,“ připomíná Lopaur. Režim je toleroval až v následující dekádě.

Na dobu tvrdé totality se vůbec nevzpomíná hezky.

„Tisíce rodin neměly někoho z blízkých doma - někteří byli ve vězení, u pétépáků nebo v emigraci,“ připomíná historik. „Navíc v padesátých letech byla větší krize než ve třicátých. Byl problém se základními potravinami, natož s lahůdkami nebo spotřebním zbožím,“ dodává Lopaur. Lidé taky přišli o uspořené peníze měnovou reformou v červnu 1953.

Například rádio v roce 1950 stálo šest tisíc korun, na to dělník vydělával zhruba tři čtvrtě roku. Až v 60. letech se domácnosti díky spotřebičům začaly rychleji modernizovat.

Do vánoční atmosféry se ve Žďáře zahalily také expozice Moučkova domu, sousedícího s muzeem. „Speciálně jsme nazdobili prvorepublikový obchod a měšťanský salon,“ zve na prohlídku Lopaur. Otevřeno je denně mimo pondělí až do 10. ledna.

V Regionálním muzeu lidé nepřijdou ani o tradiční lití cínu nebo hádání z hrníčku a další ukázky štědrovečerní magie.