Na počátku bylo obchodní ujednání. Císař Ferdinand II. vydal 2. dubna 1623 v Řezně pergamen psaný novogotickým německým písmem. Listina se týkala prodeje panství Brtnice hraběti Rambaldovi XIII. Collalto. Zatímco Rambaldo sám předtím ocenil brtnické panství na 119 944 zlatých, finální cena byla v listině stvrzena na 110 tisíc.
Částku hrabě Collalto vyplatil hotově. „Sám Rambaldo Brtnici evidentně pokládal za svůj majetek už v lednu 1623, kdy psal o tamních obyvatelích jako o svých poddaných,“ napsal Petr Sychra, archivář Moravského zemského archivu v Brně. V prostorách tohoto archivu byly v minulých týdnech poprvé společně vystaveny vzácné listiny týkající se italského a moravského šlechtického rodu Collalto.
Podpisem výše zmíněné listiny se významný rod Collalto stal majitelem Brtnicka, které pak zásadním způsobem utvářel až do roku 1946.
V Brtnici první Collaltové založili paulánský klášter, začali přestavovat zámek, přenesli sem také dodnes živý kult rodové světice blahoslavené Juliány. Nejvýznamnější kulturní otisk zde nechal pozdější majitel panství Antonio Collalto.
V případě majetku Collaltů se přitom na Moravě nejednalo jenom o Brtnici. V roce 1945 měli na Jihlavsku majetky také v obcích Hrutov, Brodce, Jestřebí, Kněžice, Uhřínovice, Příseka, Panská Lhota a Arnolec, v Opatově a Okříškách na Třebíčsku, v Bohdalově, Rudolci a Chroustově na Novoměstsku, v Černé na Meziříčsku a v Uherčicích v tehdejším okrese Moravské Budějovice.
Domovský hrad San Salvatore utrpěl v první světové válce
Jednalo se tedy o jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů na území nynější Vysočiny. Ačkoli počátky rodu Collalto i jeho současnost patří hlavně do Itálie, shodou historických okolností se nyní to nejpodstatnější z nejstaršího rodinného archivu Collaltů nachází v České republice.
Collaltové totiž po příchodu na Moravu zřejmě na počátku 18. století rodinný archiv ze svého italského zámku a hradu San Salvatore přestěhovali do Brtnice. V roce 1907 hrabě Emanuel Collalto nechal rodový archiv z Brtnice uložit do Moravského zemského archivu v Brně.
„Naprostou pohromu pro osudy italské části archivu znamenaly válečné události první světové války. Během bojů na Piavě v letech 1917 a 1918 došlo k rozsáhlé destrukci hradu San Salvatore, která byla provázena vyrabováním jeho mobiliáře. Za své tehdy vzala i většina archivu,“ napsali v katalogu k brněnské výstavě její spoluautoři Petr Elbel a Ondřej Schmidt.
Hrou osudu se tehdy do Čech ze San Salvatore dostala i možná nejvzácnější listina collaltovského souboru. Tou je latinsky psaný pergamen, na kterém císař Ota II. dne 14. listopadu 994 hraběti Rombaldovi II. Collalto postupuje královská práva v italském Trevisu a daruje mu pozemky v okolí města.
Nejstarší listina ležela roky zapadlá na radnici v Mýtě
Podle brněnských archivářů se jedná o nejstarší listinu v českých archivech. Tuto a další listiny zřejmě ukořistil z hradu San Salvatore voják, který se na sklonku války vracel do Čech.
„Soubor písemností pak ležel zapadlý na radnici v Mýtě u Rokycan. Teprve v roce 1967 si jich všiml archivář Petr Cironis, který se zasloužil o jejich přemístění do Státního okresního archivu v Rokycanech, kde jsou dodnes,“ napsali archiváři Elbel a Schmidt.
Brněnská výstava představila rod Collaltů prostřednictvím listin či knih už od jeho vynoření se z dějin, které podle legendy Collaltové kladou do 2. století po Kristu. Tehdy měl padovský biskup vyléčit z těžké nemoci ženu předpokládaného zakladatele rodu, kterým byl hrabě z Trevisa. Výjev zachytila freska v kapli hradu San Salvatore, zničena za první světové války.
Prvním doloženým příslušníkem rodu je Rambaldo I., zmiňovaný v polovině 10. století.
V roce 1946 byly moravské majetky Collaltům na základě Benešových dekretů zkonfiskovány. V roce 1947 Collaltové z Moravy odešli. Potomci rodu žijí v Itálii a v Německu.
Nejstarší listinu v Česku prý přinesl voják v botě:
