Voják z Třebíče zásoboval kuchyň a fotografoval první světovou válku

Byl poddůstojníkem v hodnosti šikovatele u rakouské polní kuchyně za první světové války. Antonín Kurka z Třebíče však nebyl jen obyčejným vojákem na frontě. A to díky svému fotoaparátu. Z jeho pozůstalosti vzniklo 600 snímků. Část z nich je teď k vidění na výstavě Velká válka očima Antonína Kurky.

Válečné snímky Antonína Kurky se objevily teprve nedávno. Jako poslední toho využilo Regionální muzeu ve Žďáře nad Sázavou, které výstavu uspořádalo. Začala tento týden.

Třebíčský šikovatel neboli Feldwebel s nezaměnitelným knírkem a la Hercule Poirot byl hodně aktivní.

„Není zcela běžné, aby se dochovaly fotografie o jednom pluku z doby první světové války v takovém množství. V případě jihlavského 81. pěšího pluku, kam rukovali muži z okresů Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou, se tak stalo,“ vyzdvihuje žďárský historik Miloslav Lopaur.

Fotografův vnuk Radek Kurka se „pokladem“ na půdě probíral pět let. Musel projít celou bednu pečlivě popsaných krabiček se skleněnými negativy.

A jeho zásluhou byly tyto snímky zpřístupněny. Na konci roku 2015 byly vystaveny v Muzeu Vysočiny v Jihlavě a nyní - v roce stého výročí od konce války a vzniku Československa - doputovaly do žďárského muzea.

„Výstava obsahuje 250 fotografií z let 1915 až 1918, jednak z ruské fronty a italské fronty. Nechybí ani pár snímků z Jihlavy, odkud odjížděli vojáci na světové bojiště, ani z Vladivostoku, kde se Antonín Kurka ocitl v roce 1919, kdy se začaly ruské legie vracet do vlasti,“ popisuje Lopaur.

Ze žďárských vojáků zahynul ve válce každý osmý

V zákopech nebo v první linii Antonín Kurka fotit nemohl, o to víc se zaměřil na život vojáků v zázemí nebo třeba krajinu v Haliči. I když některé snímky působí až idylicky, zdání klame. „Kříže na hrobech jsou výmluvným svědectvím, o čem válka skutečně byla,“ glosuje historik.

Antonín Kurka

• Narodil se 20. dubna 1888 v Třebíči, byl jedním z devíti dětí mlynáře v Řípově.
• Při mobilizaci 1. srpna 1914 byl poddůstojníkem v záloze ve štábu 81. pěšího pluku v Jihlavě. V roce 1915 byl odvelen do Haliče, kde působil do srpna 1917 jako poddůstojník v hodnosti šikovatele (Feldwebel) u polní kuchyně.
• Na podzim toho roku byl jeho pluk přesunut k rakouské 11. armádě na italskou frontu, byl nasazen v Tyrolsku.
• Kurkovy stopy na nějaký čas mizí, na konci války se zřejmě ocitl mezi zajatci.
• Pravděpodobně pak vstoupil do domobraneckého praporu a dostal se až do ruského Vladivostoku k československým legiím.
• Na lodi Karachi Maru vyplul 3. října 1919 přes Hongkong, Singapur, Port Said, Aden a Suez do italského Terstu. K rodině se vrátil až začátkem roku 1920.
• Zemřel 22. října 1951 v Třebíči, i po válce se věnoval svému velkému koníčku - fotografování.

„A to ještě bylo štěstí pro vojáky rakouské armády, že válka na Východě ani v Itálii nebyla tak krvavá jako ve Francii,“ doplňuje. I tak podle historiků z pěti set obyvatel Žďáru, kteří odešli po mobilizaci do armády, jich zahynulo asi šedesát.

Díky velké sbírce Kurkových fotografií, jenž zachytil stovky postav, už dokonce někteří lidé našli na fotkách svoje předky. „V Jihlavě byly asi tři takové případy a my doufáme, že svého předka najdou na fotografii i lidé ve Žďáře,“ věří historik v přidanou hodnotu výstavy.

Antonín Kurka se vrátil domů do Třebíče po cestě z Vladivostoku přes půl světa až na začátku roku 1920.

A z Dálného východu přivezl také některé suvenýry. „Navštívil Čínu i Japonsko, odkud si přinesl řadu suvenýrů vystavených na výstavě, například čínské botičky na podvázané nohy žen nebo japonské hedvábné sako haori,“ zmiňuje Miloslav Lopaur.

Fotky doplňují rovněž uniformy, zbraně, ale i předměty denní potřeby, jako ešus nebo hrací karty, a také fotoaparáty Antonína Kurky.

Výstava v budově Tvrze potrvá až do 18. března. Ve čtvrtek 22. února ji doplní v sousedním Moučkově domě přednáška badatele Radima Kapavíka ze společnosti Signum belli, který se detailně zaměřuje právě na 81. pěší pluk a jeho vojáky.