Zšeřelou vsí na Pelhřimovsku prochází sedm postav v bílých hábitech, s nimi jde osmá, celá v černém. V rukou mají peroutky a vařečky, černá postava drží modlitební knížku.
Když skupinka dojde ke stavení, jedna z postav zazvoní u dveří. A když se otevřou a strašidelný hlouček zalije světlo z předsíně domu, bílé postavy začnou pištět a syčet jako husy – „Ííí! Sss!“ – a vběhnou do domu. Postava v černém v chalupě volá: „Modli se, modli se!“ Její kolegyně v bílém uvnitř peroutkami ometají stěny, nábytek i mužské obyvatele domu a muže navíc popichují konci vařeček.
Přespolního by asi tento výjev v Nové Bukové mohl vyděsit. Pro místní jde však o obvyklou adventní tradici – předvánoční obchůzky svatých Lucií.
„Je to velice vzácný zvyk, který se například na Žďársku či Třebíčsku už zřejmě vůbec nevyskytuje,“ říká třebíčská etnografka Silva Smutná, jež se do Černova v předvečer svátku sv. Lucie vypravila, aby obchůzky Lucií poprvé viděla na vlastní oči.
Jedna skupina Lucií zde obchází domácnosti v Nové Bukové, Černově a v Chrástově.
„Na Pelhřimovsku se zřejmě tento zvyk uchoval více než jinde. Slyšela jsem, že tam v jakési jídelně byly kuchařky, které v předvečer svátku Lucie také měly ve zvyku popichovat chlapy vařečkami,“ líčí Smutná.
„Pokud víme, tak u nás v obci Lucie chodí odnepaměti, každopádně je to zvyk už velice vzácný,“ řekla Jaroslava Fexová, představitelka „černé“ Lucie.
Podle některých tradic chodily bíle oděné postavy Lucie dokonce s nožem a hrozily dětem, které se nepostily, že jim rozpárají břicho. Hrůznost Lucií v některých krajích zvyšovaly používané masky s bílým zobákem.
Tradice souvisí i s tím, že svátek sv. Lucie byl vyhrazen ženám, které v ten den neměly příst či uklízet, aby si odpočinuly. Údajně zvyk zašel tak daleko, že se sousedky na venkově navzájem kontrolovaly, zda některá z nich zvyk neporušuje. „Stejně tak Lucie kontrolovaly, zda někdo nedere peří, nebo nepřede, což bylo zakázáno,“ přiblížila Silva Smutná.
