„Je to jeden z našich nejnovějších exponátů,“ líčí Josef Ficek.
Celkově má ve výstavní kondici osm funkčních strojů. „Dalších šest čeká na repasi,“ prozradil sběratel, jehož firma obchoduje s náhradními díly pro zemědělství a nákladní dopravní techniku.
Sběratel dlouho usiloval o lokomobilu české značky, jenže marně. „U nás byli pouze dva výrobci, jejichž strojů se dodnes zachovalo velice málo, nebo jsou v nepoužitelném stavu,“ vysvětluje.
Sloužil v Africe, skončil v Anglii
Když se mu pak naskytla příležitost pořídit si lokomobilu ze zahraničí, neváhal. „Má docela zajímavou historii. Je to stroj americké značky Peerless, pracoval také v Africe, skončil pak v zuboženém stavu v Anglii,“ přibližuje Ficek stručně zajímavý příběh. Přesný rok výroby nezná, může jít o rok 1875, ale i výrazně pozdější datum.
Dostat tuto lokomobilu do dnešního nablýskaného stavu dalo Josefu Fickovi a jeho spolupracovníkům hodně práce.
„Byl to nefunkční vrak. Lokomobilu jsme oživovali rok a půl. Muselo se sahat i dovnitř, měnili jsme trubkovnice a pístní kroužky,“ popisuje, co také museli vyřešit. Původní barvy zeleno-černé mašiny s červenými koly zachovali.
Minulou neděli to sice v Novém Veselí nebyla úplná premiéra oživeného stroje, ale vůbec poprvé se na veřejnosti představil se zapojenou mlátičkou. „Parní lokomobila je stabilní stroj s parním motorem. Voda se ohřívá pomocí dřeva, pára přenáší přímočarý pohyb na píst, který pohání kliku a setrvačník,“ popisuje sběratel. V mlátičce propojené řemenem mlátili pšenici.
Aby si lidé užili trochu ušlechtilého rachotu, to dalo týmu Josefa Ficka dost námahy. „Mlátičku jsme dávali minulý týden do pořádku až do noci,“ zmiňuje.
Proto nezapomene vyzdvihnout roli své tolerantní ženy, která při práci a na výstavách o tým pečuje, a dohromady asi patnácti spolupracovníků v čele s Janem Janáčkem, kteří na výstavách pomáhají.
„Jen převoz techniky a její uklizení zabere strašného času,“ poukazuje Josef Ficek. Jak říká, jezdí tam, kam je pozvou. „Nikam se necpeme. Stíháme tak pět šest akcí ročně.“
Stabilní motory Slavia
V posledních letech svoje stroje předváděl například na Dni venkova na žďárském zámku, na technické památce Šlakhamr, na chovatelské výstavě ve Velké Losenici nebo národní výstavě českého strakatého skotu v Radešínské Svratce. Ale vyráží i daleko za hranice žďárského okresu.
Mnozí tak znají další Fickovu techniku, například dva stabilní motory Slavia. „Vyráběli je bratři Paříkové z Napajedel. Jeden je na naftový pohon s výkonem osm koní, druhý benzinový s výkonem čtyři až pět koní,“ srovnává dva podobné stroje. Řemen dieselové slavie v neděli roztáčel cirkulárku.
„Výrobců stabilních motorů a zemědělských strojů u nás v republice bývalo minimálně osmdesát. Po roce 1948 firmy většinou zanikly, výrobu přebral stát a majitelé byly vystěhováni,“ připomíná zlé období po komunistickém puči.
„Původní názvy přestaly existovat. Například ze známé firmy Wichterle a Kovářík se stal Agrostroj Prostějov,“ dodává.
Vůbec první byla hrabicovka, předchůdce samovazu.
Vášeň Josefa Ficka pro zemědělskou techniku začala už v dětství. „Naši hospodařili nejdéle z Nového Veselí, až v roce 1960 museli vstoupit do družstva. Ke strojům a ke koním jsem měl kladný vztah,“ svěřuje se. „Ale sbírat techniku jsem začal až před devíti lety.“
„Je z rodinného majetku, zařízení používal můj otec. Měl jsem vždycky radost, když jsme zapřáhli koně a jeli na pole. Koně se hrabic nejdřív báli, ale rychle si zvykli. Hrabicovka byla velmi dobrý pomocník na sečení obilí,“ popisuje sběratel.
Mladší generace většinou se zaujetím sleduje ukázky toho, jak fungovala povříslovačka nebo moržovák, ruční loupač na kukuřici.
