Martin Lecián byl na moravském venkově legendou. Vznikaly o něm dokonce kramářské písně, které ho popisovaly jako šviháka a galantního kasaře, jenž okrádá bohaté a mistrně se vyhýbá spravedlnosti.
Jeho „kariéra“ zločince se – i přes řadu dřívějších drobných krádeží – naplno rozjela až v roce 1922. Tehdy totiž, ač prý byl jen 160 centimetrů vysoký, narukoval do armády. Jenže ani uniforma jej nedokázala zkrotit, naopak. Kradl dál a několikrát dezertoval. Když ho na sklonku roku 1926 při čtvrtém útěku chytili, měl u sebe čtyři revolvery, dvě pistole, náboje, šperky a aktovku se šperháky.
Jelikož trpěl tuberkulózou, byl po zadržení umístěn do vojenské nemocnice v Olomouci. Odtud však v noci z 9. na 10. prosince 1926 uprchl. O necelé dva měsíce později dorazil do Jihlavy, už s pár loupežemi i první vraždou na kontě.
Osudná noc v ulici Matky Boží
Další oběť za sebou zanechal v ulici Matky Boží, kde v noci na 3. února 1927 zastřelil v domě číslo 22 strážného Marčíka. Ten zde během své služby objevil otevřené zámky.
„Vkročil bohužel nepřipraven do domu, ač měl nabitý revolver zavěšený na pase, a šel dlouhou chodbou do nitra domu, kde spatřil dveře obchodu p. Meda otevřeny a posvítil si na ně. V tom okamžiku zločinec, brakující v zásuvkách krámu, vystřelil dvě rány proti nedovřeným dveřím, kde tušil hlídače…,“ popisovaly do detailu osudnou noc tehdejší Jihlavské listy.
Ani jedna kulka Marčíka nezasáhla, ale Lecián na něj při útěku vypálil ještě sedmkrát. Jedna rána, jež se ukázala jako smrtelná, trefila strážného do břicha, další dvě do nohou. Vrah, který se té noci vloupal do tří obchodů ve městě, pak podle svědků vyběhl z domu a zmizel v protější ulici.
Vražda vyvolala v Jihlavě velké pozdvižení. „Důsledkem toho je, jak se proslýchá, že místní obchodníci zbraněmi a puškaři mají prý vyprodáno a přednostové domácnosti ukládají se na lože, vedle něhož stojí a leží zbraně a revolvery všeho druhu, stáří a ráže…,“ psaly Jihlavské listy tři týdny po události.
Lecián se policii snažil uniknout všemožnými způsoby. Používal převleky a paruky. A pokračoval v loupežích a vraždění. Zatčen byl až 24. dubna 1927 na nádraží v Novém Bohumíně.
Rozsudek podtrhl další vraždou
Po čtyřměsíčním vyšetřování zamířil na konci srpna k tehdejšímu vojenskému diviznímu soudu v Olomouci. U něj si vyslechl obvinění z deseti vražd, zčásti dokonaných a zčásti ve stadiu pokusu, a z dalších čtyřiadevadesáti trestných činů.
Proces trval šest dnů a chtiví diváci na něj zběsile kupovali vstupenky. Dočkali se očekávaného rozsudku: trest smrti. Než jej však kat stačil vykonat, zavraždil odsouzený při pokusu o útěk strážného Ferencze Kisse. Tento poslední zločin měl být znovu soudně projednáván. Lecián s tím počítal, proto se proti prvnímu rozsudku neodvolal, ale požádal o milost prezidenta.
Jenže T. G. Masaryk, který jinak neměl tresty smrti v oblibě, jeho žádost zamítl. Poslední noc prožíval Lecián s klidem. Kouřil a nespal. O půlnoci na něj špehýrkou strážný zavolal: „Hej, vy tam, odpočiňte si trochu!“ Jenže dostal lakonickou odpověď: „Na to budu mít dost času v pekle...“
Teprve šestadvacetiletý Martin Lecián byl oběšen 6. října 1927 ráno na dvoře olomoucké vojenské věznice. Jeho tělo potom skončilo v neoznačeném hrobě na vojenském hřbitově v městské části Černovír.
