Cena za deset deka medvědího česneku se v běžných obchodech šplhá až ke stokoruně. Ovšem pokud zná člověk ta správná místa, může si dostatek této byliny natrhat ve volné přírodě. Právě nyní vrcholí doba jejího sběru, jež nastává na jaře ještě před olistěním stromů.
Listy medvědího česneku, které svou chutí připomínají běžný česnek v méně pálivém provedení či spíše pažitku, se sklízejí ještě předtím, než začne tato cibulovina kvést. Poté se léčivá síla i intenzivní chuť byliny zvolna vytrácí.
„Na Vysočinu česnek medvědí proniká říčními údolími jihozápadní Moravy podél Jihlavy, Oslavy, Rokytné a Želetavky, a dále údolím Svratky směrem ke Žďárským vrchům. Roste v listnatých humózních lesích, v nižších polohách ho můžeme najít v dubohabřinách a lužních lesích. Ve vyšších polohách Vysočiny se vyskytuje pouze ostrůvkovitě, a to v květnatých bučinách nebo v humózních suťových lesích,“ přiblížila Kamila Juřičková, botanička žďárského pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny.
Pozor na chráněná území!
Mezi nejznámější lokality, kde se medvědímu česneku daří, patří například Národní přírodní rezervace (NPR) Velký Špičák u Třeště či Přírodní památka Vysoký kámen u Jihlavy. Několik menších oblastí se vyskytuje i na Havlíčkobrodsku nebo Třebíčsku.
Na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy v současnosti roste jen v NPR Ransko. „Dříve se vyskytoval i na Žákově hoře, odkud existuje z roku 1970 ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě herbářová položka. Od té doby však nebyl opakovaně potvrzen. Další nejbližší lokality tak dnes můžeme najít až za východní hranicí CHKO v okolí Dalečína nad Vírskou přehradou,“ popsala Juřičková.
Upozorňuje však, že sklizně této rostliny ve zvláště chráněných územích by se měli lidé vyvarovat. Konkrétně například v NPR je zákonem zakázán nejen sběr rostlin a lesních plodů, ale celkově i pohyb mimo značené stezky. Takže byť česnek medvědí sice není sám o sobě chráněný – podle červeného seznamu je zařazen „pouze“ mezi druhy vyžadující zvláštní pozornost, vhodnější je vybrat pro sběr lokalitu bez stanovené ochrany.
Kde ji ale najít?
Se sběrači medvědího česneku je to podobné jako s houbaři – málokterý prozradí, kde se skrývají jeho loviště. „Medvědí česnek sbíráme v rodině dlouhá léta. Už moje babička z něj vyráběla léčivou tinkturu – listy zalévala lihovinou a nechala pár týdnů odstát. Užívala pak pár lžiček s vodou téměř denně a pravda je, že nemocná téměř nebývala. Její místa okolo Štěpánova nad Svratkou navštěvujeme teď i my. Lidé z okolních obcí je znají, ale kde přesně jsou, nikdo jen tak nepoví. Nechceme, aby se tam z toho stal masový sběr,“ vyznal se dlouholetý sběrač Milan z Bystřice nad Pernštejnem.
Svoji hlavní sklizeň už absolvoval v půli dubna. „To byl za mě vrchol sezony, protože Bystřicko je obecně teplejší lokalita. Kde je chladněji, může být období sběru až teď nebo i v květnu,“ míní mladý muž.
Lidé, kteří zatoužili obohatit svůj jídelníček právě o tuto vytrvalou cibulovinu, mohou zkusit zavítat i na webový portál medvedi-cesnek.cz Ondřeje a Lucie Synkových. Na něm najdou nejen velmi obsáhlé informace o rostlině jako takové, jejích léčivých účincích či pěstování, ale právě i o konkrétních lokalitách, kde v české přírodě roste. A nechybějí ani tipy na to, jakým způsobem medvědí pochoutku zpracovat.
Česnek medvědíJedná se o léčivou bylinu s podzemní 4–6 cm dlouhou cibulí. Nadzemní část rostliny je 15–40 cm vysoká s obvykle 2–3 velkými, podlouhlými listy. Rostlina je zakončena květenstvím a tobolkou – plodem. Roste na vlhčích, spíše stinných místech, tedy v lužních a listnatých lesích, kolem potoků, na úpatích svahů, hlavně na písčitohlinitých až jílovitých půdách. Často je pěstována jako okrasná zeleň v zahradách a parcích. Řadí se mezi tzv. jarní efemeroidy čili vytrvalé rostliny, jež vyrůstají časně zjara před olistěním stromů. Vykvétají, zaplodí a jejich nadzemní část záhy odumírá a v létě již není patrná. Sbírají se hlavně listy. Často se uvádí možná záměna za jedovatou konvalinku. Listy medvědího česneku jsou však po promnutí prsty nezaměnitelně česnekově cítit. Bylinu je nejlépe jíst za syrova, aby si zachovala co nejvíce prospěšných látek. V kuchyni se pak používá všude tam, kde česnek setý. Lze jej i zamrazit či zpracovat v pesto. Někteří lidé ale mohou mít alergie na česnekové silice. Zdroj: medvedi-cesnek.cz |
Asi nejčastějším a nejznámějším způsobem, jak ji zužitkovat a také uchovat na pozdější využití, je výroba domácího pesta, kdy se listy rozmixují s kvalitním olejem a solí, případně se směs doplní ještě ořechy či parmazánem. V ledničce v uzavřených sklenicích takto vydrží i řadu měsíců. Časté je i zmrazení celých nebo nasekaných listů.
„Využití medvědího česneku je ale mnohem širší. Jako celou řadu dalších jarních bylinek ho lze přidat například do polévek, rizot či pomazánek. Výborný je také v různých směsích na karbanátky – masové, zeleninové i luštěninové, nebo třeba do bramboráků. Jídlo nejen dochutí a barevně oživí, ale hlavně obohatí cennými živinami,“ popsala žďárská poradkyně pro léčivou výživu Simona Šafránková.
Bývá i v nabídce zahradnictví
Medvědí česnek je mimo jiné přírodní antibiotikum, antioxidant a zdroj vitaminu C, železa či vitamínů A, B1, B2. Pomáhá například při nachlazení, vysokém tlaku, mykózách, při nadýmání nebo zácpě.
Vzhledem k rostoucí oblibě této byliny jej hojně nabízejí i zahradnictví. „Zájem o něj je velký, i když u nás jde spíš o přespolní nakupující. Tady v okolí totiž medvědí česnek na několika místech roste, takže si jej lidé sami pěstovat nemusejí,“ vylíčil Vladislav Vejtasa ze Zahradnictví Vejtasa v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Medvědí česnek pro zákazníky tam pěstují z vlastních matečnic na zahradě. Zájemci za květináč se šesti cibulemi – již vzrostlými sazenicemi s listy, zaplatí 47 korun. „Lidé mohou listy rovnou konzumovat. Pokud ale chtějí, aby se jim rostlina rozmnožila, je ideální ji nechat vykvést,“ pověděl Vejtasa.
Po dvou až třech letech by se pak již měla cibulovina úctyhodně šířit. Je však potřeba jí také vybrat vhodné stanoviště, nejlépe vlhčí, pod stromy či většími keři, tedy co nejblíže přirozeným přírodním podmínkám.
