Kronikář Včelničky tenkrát na jaře okopával na zahrádce zeleninu. Jeho žena plela mrkev. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, když muž ženě pověděl: „Holka, něco se žene, promokneš.“
Chvíli potom začala mimořádně tragická povodeň, kterou si ve Včelničce blízko Kamenice nad Lipou i po pětašedesáti letech stále připomínají.
Bylo to dva dny po obřím sjezdu Komunistické strany Československa, na němž tisíce delegátů opět zvolily prezidenta Klementa Gottwalda předsedou partaje. Právě běželo naplno znárodňování malých prodejen a živností. V závodech, školách i úřadech se po komunistickém sjezdu budovatelsky slavilo.
Domy na celém Pelhřimovsku byly kvůli sjezdu slavnostně vyzdobené, lidé dávali dary republice. Stejně tak gradovalo nekritické oslavování Josifa Vissarionoviče Stalina.
Třásl se zimou, obličej měl zbičovaný od krup do červena
Takové poměry v republice vládly, když povodeň ve Včelničce nabírala na síle. Než kronikář s manželkou stačili doběhnout domů, byli úplně mokří. Muž chtěl ještě zachránit lávku přes potok, kterou nedávno postavil, ale nestihl to. Průtrž mračen byla rychlejší.
A tak ještě běžel ke stavidlu rybníka. Vrávoral po kolena ve vodě. Pak zjistil, že se nemůže měřit s rychlostí vody. Bylo na všechno pozdě, tak se vrátil domů.
Třásl se zimou. Obličej měl od padajících krup zbičovaný do červena. Stejně tak ruce. Když se převlékl do suchého, uslyšel zlověstný rachot a dunění. Se ženou se na sebe podívali. Právě se protrhl rybník...
Potom už jen sledovali, co dokáže obrovská síla vody. Spolkla celý kopec strusky. Na hladině plavalo auto souseda Vilímka. U nedalekého patrového domu se zvedla oblaka kouře. Vypadalo to jako požár, ale nehořelo.
To se právě zřítila jedna stěna budovy a vznesla se spousta prachu. Z kráteru najednou čouhal nábytek a vedle něj stáli křičící lidé. „Nenechte nás utopit! Hoďte nám provaz!“ prosili vyděšeně.
Šéfovi sklárny vzala voda nejednou matku, ženu i dceru
Najednou si někdo všiml, že v proudu vody jsou tři ženy Houškovy. Všechny z jedné rodiny. Po chvilce zmizely pod divokou hladinou.
V konečném součtu se ukázalo, že právě tohle byl nejtragičtější moment celé povodně. „Tři ženy se prý pro něco vracely domů a už se z vody nedostaly. Pomníček na jejich památku máme v obci hned vedle pomníku padlým v první světové válce,“ uvedla Milena Hronová, starostka Včelničky.
Když voda opadla, měly všechny ženy v obci velký pohřeb. Z celé rodiny zbyl jen František Houška, předseda závodní rady v místní sklárně. Povodeň mu vzala najednou matku, manželku i dceru.
To místní hospodský měl větší štěstí. Spadl do vody z bořícího se mostku a stačil se zachytit stromu. Musel tak vydržet dlouho, protože bylo složité dostat ho do bezpečí. Ale povedlo se.
Zemědělci dostali 186 tisíc. Rozdělování peněz neslo zlou krev
Povodeň tehdy pustošila celé okolí Pelhřimova, Pacova i Kamenice nad Lipou. Do Včelničky musela dorazit i humanitární pomoc.
Zemědělci v obci pak dostali z okresu 186 tisíc. Při rozdělování peněz bylo podle kronikáře hodně zlé krve. Záleželo na míře poškození majetku. Navíc peníze nepokryly ani dvacetinu skutečné škody. Další peníze dostaly čtyři rodiny, které přišly o byty v rozbořeném domě.
Vojáci postavili provizorní mosty a brigádníci z desítek okolních obcí opravovali protržené rybníky.
Komunistické vedení tehdy pomohlo sklárně, které voda odplavila materiál. A přestože se okres potýkal s následky velké povodně, nezapomínalo se ani na utužování Gottwaldova režimu. Ve Včelničce bylo toho roku založeno Jednotné zemědělské družstvo.
Čestné občanství Gottwaldovi i narozeniny Stalina
Ještě před povodní v Pelhřimově udělili Gottwaldovi čestné občanství. A po záplavách zde oslavili v Národním domě prezidentovy narozeniny za hojné účasti obecenstva. Slavnostní projev měl poslanec Jindřich Šmída a studenti škol doplnili pořad písněmi a tělocvičnými ukázkami.
V Pelhřimově tehdy nezapomněli ani na Stalinovy narozeniny. „O hodnotný program se postaraly hlavně školy a mládež z Agrostroje. Družstevnice Mokovičková tam promluvila o svých dojmech z cesty do Sovětského svazu. Oslavu ukončil Karel Hrabě výzvou: Mechanizací a industrializací zemědělství vpřed k socialismu - ke komunismu!“ píše se v kronice.
Poměry se měnily i v povodní zpustošené Včelničce. Kronikář zaznamenal, že ve vile bývalého majitele sklárny Rückla byl založen konzum nazvaný Práce. A v blízké Kamenici byly ve stejném roce skoro všechny obchody znárodněny.
Starostka Včelničky Milena Hronová věří, že dnes už by se obec podobným přívalům vody ubránila lépe. „Rybníky se předělaly, vypadají už úplně jinak. Ale nikdy nemůžeme říkat nikdy. Stát se může i dnes cokoliv. Příroda je nevyzpytatelná.“
