Krčil se narodil v roce 1895 v rakouském Aspangu, kam jeho matka odešla z rodného Žďáru za prací. Do města se však vrátila. Vavřín se už jako dítě naučil techniku síťování, aby pomohl vylepšit rodinný rozpočet. Po první světové válce se živil organizováním domácké výroby vlasových sítěk.
„Hospodyně tehdy síťkovaly doma, Krčil od nich výrobky odkupoval a ve velkém prodával dál pod značkou Saarense (EKV),“ připomíná historik Stanislav Mikule.
Jenže s módou krátkých sestřihů éra vlasových sítěk rychle pominula. Jak už to bývá, krize přináší nejlepší nápady. K síťkovaným výrobkům přidal Krčil dvě ucha - a na světě byla legendární síťovka. Vyráběla se ručně z hedvábné příze a brzy si díky tomu, že byla levná, lehká a skladná, získala velkou oblibu.
„Pro tašku síťovku našel odbyt i ve Francii, Německu, Kanadě a také v severní Africe,“ dodává historik. Výroba síťovek mezi lety 1925 a 1954 živila v regionu řadu lidí.
Neměl peníze na mezinárodní patent. Hned začaly vznikat kopie
Podle některých zdrojů Krčilovi uškodilo, že neměl peníze na mezinárodní patent, čehož brzy využila zahraniční konkurence. „Dochoval se pouze patent na ucho k síťovce platný pro Protektorát Čechy a Morava,“ poukazuje vnuk vynálezce a obchodníka Roman Krčil.
Vynálezce tašky síťovky Vavřín Krčil.
Zjednodušovat Krčilův příběh pouze na síťovku by ale nebylo fér. Zaměřil se i na závoje na ochranu účesu po ondulaci, síťky na míče a kuličky, uměl i rybářské a tenisové sítě.
Krčilova manželka Marie pocházela ze Stržanova (dnes místní část Žďáru - pozn. red.), právě tam převedl v roce 1937 provozovnu a sklad. Po únoru 1948 jejich podnik přešel pod správu Ústředí lidové a umělecké výroby, bystřické pracoviště pak vyrábělo necované a vyšívané záclony. Slávu síťovky však už nic nepřekonalo.
Legendární taška si zahrála i ve filmu - tak například princezna Arabela si v síťovce nesla kapry od vodníka. A moderní verze tašky z umělých vláken se zase objevila ve druhém dílu Troškových Babovřesek.
V Americe prorazila jako „ekologická a antiteroristická“ taška
Retro nálady v minulých letech chtěla využít nejdřív kolínská firma Saariense, která však zkrachovala. Od roku 2010 vyráběla síťovky firma Spider Bag. „S původní síťovkou měla společné asi jen díry. V nejlepším období jsme vyráběli 100 až 150 tisíc síťovek měsíčně, nechali jsme si v Německu vyvinout speciální vlákno,“ řekl zakladatel a bývalý majitel firmy Ondřej Slapnička.
Do Ameriky prorazil s heslem „ekologická a antiteroristická“ taška. Zda se síťovky ještě vyrábí, však neví, ve firmě loni skončil. Od té doby firma už dvakrát změnila majitele, webové stránky nefungují.
Přesto síťovky na českém trhu najdeme. Pod značkou Česká síťovka oprášila žďárský vynález pražská firma POAK CZ.
Krčilův odkaz chce oprášit vedení žďárské radnice. V roce 120. výročí jeho narození přišlo s návrhem udělat trvalý odkaz síťkování. Pravděpodobně k tomu využije spodní konec náměstí Republiky, které má příští rok projít opravou.
„Určitě jsem pro nějaké připomenutí. Ne kvůli tomu, že to byl můj dědeček, ale proto, abychom nezapomněli na něco jedinečného. Prarodiče se síťkování a lidové tvorbě věnovali programově a dávali obživu mnoha lidem,“ připomíná Roman Krčil. Síťovku nosí pořád s sebou.
