„Bylo to pro nás jasné poučení, že výhra není vítězství. Protože tak rychle dohodnutá koalice bez nás, to tady snad ještě nikdy nebylo,“ připomíná lídr ANO Radek Popelka. „Ale dneska, s odstupem času, říkám: naštěstí jsme hned nešli do koalice, do vedení města.“
Proč?
Ty dva roky v opozičních, ale zastupitelských lavicích nám všem jako nováčkům v politice daly hodně. Naučily nás znát procesy, vnímat prostředí, že není všechno tak úplně jednoduché. Nicméně, i tak byl následný přechod do přímého vedení města zase další velký šok.
Do něj jste se dostali až po pádu předchozí koalice. Vnímali jste zásadní rozdíl mezi pozicí v opozici a v koalici?
Rozdíl mezi opozicí a koalicí, nebo spíše mezi opozicí a přímou funkcí ve vedení města, je obrovský. Když jste opoziční zastupitel, tak si jednou za dva měsíce odskočíte na zastupitelstvo, nastudujete si materiály, buď souhlasíte, nebo nesouhlasíte, zvednete ruku tak, či tak, vyjádříte názor. A máte zase na dva měsíce klid. Z pohledu vedení města jste v té problematice 24 hodin denně.
Radek Popelka
|
Politika se pro vás osobně v tu chvíli stala zaměstnáním.
Stát se politikem profesionálem, nebo spíše manažerem města, jak říkám já, je práce na plný úvazek. Je to opravdu něco jiného než soukromá sféra. Pokud tomu skutečně nedáte 24 hodin denně, tak jste tam zbytečně.
Jakou věc, která se podařila za dva roky vašeho působení ve vedení města, hodnotíte jako nejdůležitější.
Vůbec nejzásadnější krok, který se nám povedl, bylo schválení územního plánu. Protože dvě generace zastupitelů před námi nenašly odvahu a tomuto zastupitelstvu se to povedlo až na druhý pokus. A až za doby, kdy jsme my byli ve vedení města. Udělali jsme nějaké úpravy, projednali jsme územní plán s jednotlivými zastupiteli tak, aby pochopili, o co tam jde, a byli schopni pro to zvednout ruku. To je velký úspěch.
A co je naopak věc, kterou si nesete do dalšího volebního období s tím, že se nestihla udělat?
Stále zůstává nedotažený investiční plán, což byl velký projekt našeho hnutí, který jsme rozjeli na začátku, kdy jsme se dostali do vedení města. Investiční plán je furt mrtvá plachta. Magistrát mezitím již zakoupil jednu nadstavbu stávající webové aplikace, tak aby se tam daly projekty nasypat. Ale ještě tomu chybí taková třešinka na dortu - přímá správa. Kdy vedení města včetně zastupitelstva má přehled o akcích, ví, na kolik má ještě peníze, jakou má důležitost. Tento modul by se snad měl rozhýbat do konce roku. Aspoň tak jsme se o tom nedávno bavili.
V jednom z rozhovorů jste přiznal, že Jihlavu čeká velká řada investic, ale že na ně nemá peníze. Kde je vzít?
Rozhodně bych řekl, že už se nedá šetřit. Protože rozpočet už je tak ořezaný, že skutečně jedeme na minimum. Jihlava nutně musí zvýšit svoje příjmy. Jednou cestou - a já to říkám nahlas už delší dobu - je přimět obyvatele Jihlavy, kteří zde nemají trvalé bydliště, aby šli na úřad, občanku si vyměnili a stali se občany města, ve kterém žijí. Z každého takového člověka má Jihlava 13 600 korun ročně. A v tom součtu - a bavíme se možná o patnácti až dvaceti tisících lidí - už je to potom řádná suma, se kterou se dá něco udělat.
Jenže tam jste odkázaní na chuť a ochotu lidí, stát se občanem Jihlavy. Kde hledat další zdroje financí?
Je zde problém nevydaného vodárenského majetku, kde Jihlavě utíkají desítky, možná stovky milionů ročně. To, že nemáme příjem z vlastního majetku, na druhé straně ještě musíme kompenzovat, že z rozpočtu dáváme peníze do vodárenství, které by se jinak daly dát jinam. Takže v podstatě platíme dvakrát.
Přiznám se, že ve složitých vztazích ohledně vodovodů a kanalizací se mi nedaří zorientovat. Jak vypadá současná situace?
Já bych to parafrázoval, že na západní frontě je klid. Trvá zákopová válka, kdy je spor tak daleko, že nikdo jiný než soudy už ho nemůže rozhodnout. A soudy prostě pracují rychlostí, jakou pracují. To nejsme schopni ovlivnit. Samozřejmě starostové ostatních obcí z okolí - v tuto chvíli náš protihráč - když už soud nějakým způsobem rozhodne, okamžitě volí veškeré - někdy i nesmyslné - opravné prostředky. Aby spor natáhli co možná nejvíce.
Předvolební seriál Rozhovory s jihlavskými lídry Rozhovorem s Radkem Popelkou (ANO) končí seriál, který představil hlavní strany a hnutí, jež budou v říjnových volbách usilovat o křesla v jihlavském zastupitelstvu. Pořadí rozhovorů se odvíjelo od výsledku loňských parlamentních voleb. |
Odpověď na otázku proč je asi poměrně snadná...
Jde o obrovské peníze, co si budeme namlouvat. Vodárenský majetek podle posledních odhadů generuje denně nějakých 160 tisíc korun, které dneska tečou mimo Jihlavu a končí v okolních obcích, kde se za to dělá voda, dělá kanalizace. Takže Jihlava se stala takovým nechtěným sponzorem celého Svazu vodovodů a kanalizací (SVAK).
Je to největší problém Jihlavy?
Rozhodně nejsložitější. Protože ho nemáme ve svých rukách a už ho do vlastních rukou nikdy nemůžeme dostat. Tam už se hraje o tak velké peníze, že pokud bychom se dohodli jakýmkoliv způsobem bez posvěcení soudu, případná trestní oznámení na nakládání s veřejným majetkem by byla na spadnutí. Bavíme se už o stovkách milionů korun.
Tradičním problémem, o kterém se mluví před každými volbami v Jihlavě, je záležitost Masarykova náměstí a zatracované budovy Prioru. Jak to vidíte vy?
Zatímco s jihlavským náměstím můžeme dělat poměrně hodně, s Priorem, chce se mi říct, vůbec nic. Protože Prior a jeho nejbližší okolí patří do soukromých rukou. Pokud se majitel tohoto objektu za něj nestydí, je to jeho vizitka. Já bych asi takový špinavý dům na náměstí nechtěl.
Hodně lidí také řeší bezpečnost centrálního náměstí, zejména v nočních hodinách. Vnímá ho jako nekomfortní zónu. Jaký názor na něj máte vy?
Vnímáme to hodně podobně a počítáme s řešením. V podstatě jeden z našich předvolebních sloganů je Rozsvítíme náměstí. A tím myslíme nejen instalaci veřejného osvětlení, protože na náměstí je tma. To nám asi vyřeší architektonická soutěž a její vítěz. Ale počítáme s přijetím opatření, která by tento prostor ochránila přes překupníky s chudobou. Jsou to takzvané bezpříplatkové zóny a zlepšení kamerového systému. Prostě bezpečnost na náměstí chceme zvednout tímto způsobem.
Ředitel městské policie Jan Frenc mi nedávno prozradil, že zrovna Masarykovo náměstí je pod dohledem jednoho z nejmodernějších kamerových systémů v republice. Jen o něm to tedy asi nebude.
Je to opravdu o tom světle. Pokud jste někde v přítmí, tak tam se ty lumpárny dělají lépe. A zase se vrátíme k obchodnímu domu. Kdyby byl otevřený směrem ven a byly tam výlohy, které budou svítit celou noc, tak náměstí bude vypadat úplně jinak. A budeme se k němu chovat jinak. Prostě odpadky vždycky odhazujete na hromadu. A pokud náměstí nabádá k nekalostem, tak se tam prostě dějí.
S jakou prioritou vstupuje ANO do letošních voleb?
Poměrně dlouho jsme přemýšleli, jaké heslo udělat, co vypíchnout. Hledali jsme stěžejní téma. Ale když jste ve vedení města a víte, kolik problémů je a že není jeden, který by trápil celou Jihlavu, tak jsme od toho opustili. A dali jsme si to naše Stříbrná Jihlava, zlaté město pro život. Protože si myslím, že bychom Jihlavu měli přetvořit společně jako krajskou metropoli Vysočiny. A tak, aby se v ní žilo, pokud možno, všem dobře, podle možností, které městský rozpočet skýtá.
Před volbami málokterý politik řekne, s kým by se pustil do koaličního vyjednávání. Víte vy naopak, s kým byste dohodu o spolupráci neuzavřeli?
Každá politická strana je složená z konkrétních lidí. Někdo si v politice dělá svoji seberealizaci, honí si tričko, někdo to s městem myslí skutečně dobře a dá se s ním bavit. Takže dělat úplně tvrdé závěry dopředu, to jde těžko. Samozřejmě jsou nějaká morální tabu.
Jaká?
Asi koalice s KSČM, ta nepřipadá v úvahu. Ač na jednotlivých projektech jsme se domluvili, bavili jsme se naprosto normálně, tak prostě ta červená hvězdička je pro nás jasné stop.
Podobně vyhraněný názor však mohou mít ostatní strany na vás. Třeba kvůli osobě předsedy vašeho hnutí nebo kauze Čapí hnízdo...
Čapích hnízd najdeme i po Jihlavě spoustu. Řekl bych, že každé dveře, ověnčené žlutými hvězdičkami s nápisem školicí středisko, jsou taková Čapí hnízda. To, že se projekty přizpůsobovaly vypsaným dotačním programům, je běžná praxe naprosto všech dotací, které se čerpaly. A jestli někdo tvrdí opak, tak lže sám sobě. A hlavně svému okolí. Takže já na Čapím hnízdě skutečně nevidím nic zásadně špatného. Byla to mediální kauza, která posloužila určitým lidem. Ale nevidím tam žádnou trestněprávní zodpovědnost. Rozhodně ne.
