Gira, samice káně Harrisovy, sedí na místě spolujezdce a bedlivě se rozhlíží z jedoucího vojenského auta. To se šine po přistávací dráze letiště 22. vrtulníkové základny vrtulníkového letectva u Náměště nad Oslavou. Najednou se Gira zrakem zaměří na jedno místo a nespouští z něj oči.
„Tamhle v trávě se krčí zajíc,“ vysvětluje její chování sokolník Miroslav Majtner a zastavuje vůz. Vyndává Giru z auta a vypouští ji do volného prostoru. Ta ani na chvilku nezaváhá, z nízké výšky se bleskurychle snese na zajíce a v mžiku ho uloví.
I tohle je součástí práce, kterou mají na starosti pracovníci Stanice biologické ochrany letiště (SBOL) a jejich zvířecí společníci. Málokdo totiž ví, že u armády „slouží“ i dravci, kteří jsou využíváni k plašení a snižování výskytu ptactva a dalších zvířat na vzletových a příletových drahách letiště.
„Naším úkolem je zamezit střetu volně žijícího ptactva s letounem. Snažíme se zde eliminovat i pohyb jiných zvířat - drobných savců jako jsou kuny, lišky nebo zajíci, kteří na letiště proklouznou. Protože i v případě, že by letadlo při přistání kolem narazilo na zvíře, znamenalo by to velký problém,“ zdůrazňuje rotný Ladislav Čeladník, který se práci sokolníka na vojenské základně věnuje čtvrtým rokem.
Ptáky plaší sokoli a rarozi, proti zajícům jsou káňata
Na stanici slouží pět pracovníků, kteří mají aktuálně k dispozici šest dravců - dva sokoly, káni Harrisovu, káni rudochvostou, raroha a jednoho křížence raroha a sokola.
„Dravci vysokého letu, tedy sokoli a rarozi, se používají na plašení ptáků. Dravce nízkého letu čili káně využíváme na lov zajíců,“ připomíná Čeladník s tím, že každý ze zaměstnanců stanice má přidělené své dravce, se kterými „létá“.
Hrdí jsou zvláště na své sokoly. „Jsou špičkou mezi dravci,“ zdůrazňuje četař Miroslav Majtner.
Své svěřence si sokolníci doslova hýčkají. A protože na vrtulníkové základně sídlí i elitní 221. vrtulníková tygří letka, má třeba sokol Bzuk na hlavě speciální čepičku, která nese znaky této letky.
Sokol patří mezi ptáky k přirozeným vrcholovým predátorům. „Útočí střemhlavým letem svrchu. To znamená, že vše, co je za letu pod ním, se cítí v nebezpečí. Sokol tak ptáky přirozeně vytlačuje z prostoru letiště. Když na jaře táhnou ptáci a my jim ukážeme, že tu máme tyto dravce, ptáci se přirozeně vyklidí z prostoru letiště. A o to nám jde,“ vysvětluje Majtner.
Kromě toho k plašení využívají také loveckého psa - fenu ohaře. „Máme ale i auto, pistole, šrapnely, světlice a brokovnice. Plašíme i tímto způsobem. A to v případech, kdy s dravcem nemůžeme letět. Třeba když je mlha, mráz nebo dravec není v kondici,“ líčí četař Miroslav Majtner, který je vojenským sokolníkem od roku 2009.
Na obhlídku letiště se sokolníci vydávají po domluvě s vedoucím letového provozu. Právě tento člověk řídí veškerý provoz na letišti.
Obhlídka letiště se provádí vždy v mezerách mezi lety. Na stanici se sokolníci střídají každý den a setrvávají po dobu letové akce. To znamená třeba i do jedné hodiny v noci.
Dravci se učí pozitivní motivací. Do ulovené zvěře se nepustí
Vycvičit dravce není jednoduchá věc. Na Stanici biologické ochrany letiště se mladý pták dostává ve věku dvou měsíců. Další dva měsíce pak trvá jeho výcvik.
Stanice biologické ochrany letištěModernizovaná Stanice biologické ochrany letiště existuje na letecké základně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou od roku 2007. Její součástí jsou tři kotce pro psy, dvanáct voliér, dvě karanténní voliéry, tři pelichací voliéry, jedna voliéra průletová a správní budova. Dalším úkolem Stanice biologické ochrany letiště je cvičit lovecké dravce a služební psy, vést ekologickoornitologický průzkum, prosazovat a kontrolovat dodržování ekologických opatření, která minimalizují výskyt ptáků na letišti a v letištním prostoru. |
„Učí se pozitivní motivací. Kdyby ulovil kořist, kterou nechceme, aby lovil, tak mu na ní nedáme nažrat. Dostane třeba až za dvě hodiny ve voliéře. A tohle on si dokáže spojit. Třeba si řekne: Ulovil jsem holuba a nenažral jsem se. Je to špatné. Ulovil jsem bažanta, nažral jsem se, a proto je to dobré,“ popisují podstatu výcviku.
Tito dravci jsou vycvičení tak, že do zvěře nebo ptáků, které uloví, se nepustí. A tak když zmíněná Gira ulovila zajíce, nerozcupovala ho na místě. Místo toho dostala připravené maso ve vaničce, které u kořisti sežrala.
„My pak neporušené tělo zajíce odvezeme a nahlásíme mysliveckému hospodáři. Ten si pro mrtvého zajíce přijede,“ dodává Majtner.
Podstatná pro sokolnictví je také kondiční váha dravce. Proto se tito ptáci každý den váží. „Jsou tři kondice, které rozlišujeme. Nízká, kdy dravec je hladový a nemá tolik energie, aby lítal a lovil. Pak je kondice lovecká. Ta je nejlepší. Má hlad, ale zároveň i tolik energie a síly, aby lovil. Pak je vysoká kondice. To znamená, že pták je přejedený, nic se mu nechce dělat a nebude s vámi spolupracovat,“ konstatuje Ladislav Čeladník s tím, že zdravotní stav zvířat pravidelně kontrolují veterináři z Hradce Králové.
Než se sokolník s dravcem vydá na prohlídku letiště, absolvuje proceduru, již má dravec přesně naučenou.
„Zajdu do voliéry, přeletí mi na rukavici a dostane na hlavu čepičku. Pak se jde zvážit, zapneme a upevníme vysílačku, kterou má na noze pro případ, kdyby se zaletěl. V tu chvíli on se třepe, je nervózní, chce a těší se, že bude létat,“ usmívá se Majtner.
Musí mít myslivecké i sokolnické zkoušky a zbrojní průkaz
Na Stanici biologické ochrany letiště slouží dravci zpravidla osm let. „Každým rokem získávají zkušenosti. Ale vstřebávají i ty negativní. Čím jsou starší, tím jsou samostatnější a chytřejší. Zjišťují, že si mohou ulovit ptáka a nažrat se i bez sokolníka. A pak se stane, že nechtějí spolupracovat,“ říká rotný Ladislav Čeladník.
Po vyřazení ze služby si dravce většinou odkupují sokolníci.
Pracovat jako specialista biologické ochrany letiště není jen tak. Kromě lásky ke zvířatům musí mít adepti této práce složené myslivecké a sokolnické zkoušky. Musí vlastnit zbrojní průkaz, výhodou jsou i znalosti ornitologie.
„Naše práce je zároveň koníčkem. Můžeme si vozit služební dravce domů. Staráme se o ně i o víkendech. A dokonce i dovolenou si plánujeme podle nich,“ smějí se Majtner s Čeladníkem.
