Herec Rudolf Hrušínský tehdy o půlnoci přinesl dva panáky a řekl: "Rád bych si s vámi tykal." Jiřímu Lírovi to udělalo radost.
Zvláště proto, že si mohli připít i na těch pětadvacet let, co se už znali a vykali si. Bylo to v osmdesátých letech v kině Sevastopol. Chvíli předtím skončila premiéra filmu Vesničko má středisková.
V tom filmu odvedli oba skvělou práci. Jejich slavný dialog později zlidověl. Hrušínský hrál doktora, Lír hostinského v rádiovce. Odnesl si radu, aby jel do Pelhřimova a prohlédl si krematorium. "Ať víš, do čeho jdeš," doporučil mu doktor.
Jiří Lír pak od jednoho novináře dostal otázku, proč se jako rodilý Pelhřimovák neozval, když věděl, že tam žádné krematorium není. "Proč bych se ozýval? Vždyť to byl fór!" reagoval udiveně herec, který natočil přes 180 vedlejších rolí v československých filmech. Postavu hostinského ve Vesničce měl z nich nejraději.
Vedlejší roli měl i v seriálu Pan Tau, kde se potkal s Janem Werichem. V létě roku 1969 spolu natáčeli tři měsíce v jižních Čechách.
"Hodiny jsme s Janem Werichem proseděli v restauraci na Hluboké u dobrého jídla. On stačil jíst i mluvit, já se stačil pouze smát. Jednou jsme si v tom roce 1969 uvědomili, že pozítří bude 21. srpen, první výročí okupace republiky," vzpomínal později Jiří Lír.
Werichova přítomnost na Hluboké tehdy mnohé místní komunistické funkcionáře znervózňovala. Přesně na výročí se Werich s Lírem opět setkali v hospůdce plné lidí. A šli spolu na panáka k výčepu.
"Tak na co si připijeme?" zeptal se Werich. A sám si odpověděl tak, že ho slyšeli všichni v lokále. "Tak tedy na to, aby už ty kurvy šly do hajzlu." A pokračoval ještě dál: "A kdyby se nás někdo zeptal, koho tím myslíme, tak řekneme, že Nixóna," doplnil Werich s odkazem na tehdejšího prezidenta USA.
V malé roli žádné "pak" není
Lír byl velmi obsazovaným filmovým hercem, hlavní roli však před kamerou nikdy nedostal. Bral to s humorem. I jeho memoáry nesly název Ve vedlejší roli Jiří Lír.
"V malé roli se herec nemůže zdržovat rozehráváním. Musí to vypálit, aby každý věděl, o co jde. Hned. V malé roli si nemůžete říkat: 'Já to ukážu pak.' Žádné pak už není. Nejlépe je vidět síla malé role ve velkých filmech. Je to kumšt," řekl v jednom z rozhovorů.
Jiří Lír se narodil v Pelhřimově v červnu před devadesáti lety. "Jeho rodný dům stojí na Karlově náměstí naproti Jihlavské bráně," popsal Jan Tomášek z Muzea Vysočiny.
Hercův otec byl profesorem na zdejším gymnáziu. Podle Jana Tomáška se nyní ve městě jedná o tom, že na rodném domě Jiřího Líra bude instalována pamětní deska. Bratři Lipští ji už v Pelhřimově mají. Zmínky o Jiřím Lírovi jsou i v Síni Lipských na hlavním náměstí.
S Lipským hrával divadlo už v Pelhřimově
Lír se už v dětství setkal s Lubomírem Lipským, který na rozdíl od něj později dostával hlavní filmové role. Spolu hráli divadlo již v Pelhřimově. Nejen pracovně se pak potkávali celý život po přemístění do Prahy.
Lír kromě filmu hodně vystupoval na divadelních scénách. Jedné herecké disciplíně se však úzkostlivě vyhýbal. Byl to dabing. Pouze jednou dostal pozvánku do dabingového studia s tím, že namluví hlavní roli. Až na místě se dozvěděl, že bude dabovat koně, který ve zmíněném filmu dominoval. Po tomto úkolu už se k dabování nikdy nevrátil.
Lírovu kariéru přerušila v sedmdesátých letech vážná autonehoda. Jednou při cestě z Olomouce spal na zadním sedadle auta, které vjelo do protisměru v serpentinách u Moravské Třebové.
"Po opuštění vozu předním sklem jsem ještě třicet metrů brzdil obličejem po mokré vozovce. Můj spánek byl nahrazen bezvědomím. Měl jsem prasklou lebeční kost se zásahem do mozkového centra. Na návštěvy za mnou chodil kamarád Vladimír Menšík. Škoda, že Láďovy návštěvy nemohly být pro všechny na lékařský předpis. Spousta lidí by se uzdravila za daleko kratší dobu," popsal ve svých memoárech Jiří Lír.
Studenti natáčeli nahé dívky falešnou kamerou
Raději než na nehodu vzpomínal na natáčení filmu Tajemný hrad v Karpatech. Točilo se v Čachticích a Lírovi přišlo divné, že zde filmaři nebyli oblíbení. Důvod brzy zjistil. V Čachticích totiž předtím "filmovali" studenti s prázdnou kamerou, která nic nesnímala.
Mladíci pouze předstírali natáčení, a dokonce se jim podařilo před falešným objektivem svléknout několik místních mladých vesničanek. Také přijímali pozvání do rodin na pečené husy. Když podvod praskl, skončilo vše u soudu.
Jiří Lír také velmi rád a dobře maloval. "Kreslit jsem začal do studentského časopisu. Později mě hodně inspiroval Jiří Šlitr. On měl u sebe neustále blok a tužku, pořád kreslil, což jsem mu záviděl a začal to dělat taky," popsal své začátky. K jeho originalitě patřilo, že zavedl trvalou aktualizaci svých obrazů. Když třeba někomu namaloval svatbu dcery a ta se po čase rozvedla, zdarma přemaloval ženicha na obraze za psa, jehož si dcera mezitím pořídila. Jiří Lír zemřel v srpnu roku 1995 v dvaasedmdesáti letech.
