Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slova skalnička a trvalka pocházejí ze zahradnictví, kam chodil Čapek

  7:16aktualizováno  7:16
V minulosti to byl pojem. A na tradici svého pradědy navazuje nynější generace. Vejtasovo zahradnictví v Jaroměřicích nad Rokytnou znal už spisovatel Karel Čapek. Dokonce se dochovala jeho objednávka z roku 1935. Rodinná firma, která dala jména mnohým okrasným květinám, stále vítá zákazníky.

O zahradnictví se dnes stará Vladislav Vejtasa. Podnik založil jeho pradědeček, ten také dal jméno několika květinám, které pěstoval. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Je to nenápadná ulice v Jaroměřicích nad Rokytnou a na jejím konci leží zahradnictví. Vejtasovo zahradnictví.

Vladislav Vejtasa

* Narodil se v roce 1974.

* Vystudoval Střední zahradnickou školu v Brně-Bohunicích, specializaci sadovník - květinář.

* Je ženatý, má tři děti.

* Mezi jeho koníčky patří zahrada, divadlo a cestování.

Že tu je, věděl už spisovatel, novinář a velký zahradník Karel Čapek. Sem taky zajížděla jedna z prvních českých řidiček, emancipovaná a krásná nejen podle jména - baronka Sidonie Nádherná z Vrchotových Janovic. U Vejtasů jsou totiž více než sto let k mání květiny všeho druhu.

Rodinný podnik založil Antonín Vejtasa, pradědeček současného majitele Vladislava Vejtasy. Začínal s trvalkami. Jako vojáka na frontě za první světové války ho uchvátily alpinky v Karpatech natolik, že je naposílal v bednách vlakem domů a vytvořil základ pro další oblast svého podnikání. A taky jim dal jméno. Vymyslel slovo skalnička, a to se ujalo.

Kopretina plnokvětá, odrůda Česká píseň, vyšlechtěná Antonínem Vejtasou, se stala oficiálním symbolem českých perenářů - pěstitelů trvalek. Rovněž pojem trvalka zavedl jaroměřický zahradník.

Pravnuk Vladislav, který je pokračovatelem rodinné tradice, říká: "Je to zajímavé, ale i v době krize se zahradníkům daří."

Čím to, že lidi nedali zahradníkům vale, když mají v posledních letech hlouběji do kapsy?
Asi proto, že zahradničení je snad nejoblíbenější relax. Jeho obliba jde napříč generacemi i vrstvami společnosti. Lidi prostě rádi tráví čas na zahrádce. Klidně si odpustí drahou dovolenou nebo nové auto. Ale neodolají, když uvidí pěknou kytku. Přijdou k nám třeba manželé, paní nakoupí svou bedýnku skalniček, pán svou bedýnku jehličin a už vymýšlejí, kam to nasázejí a jak zkombinují. Těší se.

Teď vám kvete pole růží, zájemci si můžou přijít vybrat a vy jim je na podzim v době výsadby přichystáte. Které z nich jdou nejlíp na odbyt?
Červené kultivary. Ty vedou. Pak různé výrazně barevné varianty.

Že nevedou růžové odstíny růží...
Je to zajímavé. Slovo růže je odvozené od slova růžová. A přitom tuhle barvu zákazníci berou až naposledy, až mají všechny ostatní.

Kolik máte kultivarů?
Máme jich dvaapadesát. Celé to úsilí, které vyžaduje přichystat zákazníkům každou sezonu přes pět set naočkovaných rostlin a starat se o ty stávající, vzal na svá bedra můj otec, on je na to velmi šikovný. Na podnož z šípku, která je odolná, se očkuje vyšlechtěná odrůda.

Zahradnictví Vejtasa

* Vzniklo v roce 1901. Za první republiky existovalo na ploše přes 5 hektarů, nyní má 2,2 hektarů.

* Rostliny odtud v minulosti odebírali třeba bratři Čapkové, baronka Sidonie Nádherná nebo hrabě Alfréd Wražda z Police.

Které z vašich růží máte nejraději vy?
Já sám mám rád například růži Valencia. Tu jsme si přivezli z Francie. Je zajímavá nejen barvou, ale taky tím, že ani v plném květu neukáže střed. Zůstává pěkně kompaktní a neudělá takovou tu "bačkoru". Výrazná svou vůní je zase jedna z nejvoňavějších růží vůbec, anglická pnoucí-sadová MME ISSAC PEREIRE.

Jakých chyb se lidé nejvíc dopouštějí při pěstování růží?
Že často jemně zalévají kropením na listy. Sice to vypadá pěkně, když jsou kapky vody na rostlině, ale přispívá to leda k rozvoji houbových chorob. Růže má hluboké kořeny, nejlepší je zalévat ji občas, ale vydatně přímo ke kořenům. A taky potřebuje vzdušno a slunečno, je nesmysl sázet rostliny blíž než šedesát centimetrů od sebe. Radím poblíž umístit levandule, jednak se s růžemi krásně barevně doplňují, ale taky svou vůní odpuzují mšice.

Máte vypozorovanou nějakou zákonitost v přáních zákazníků?
Mám. To, co strašně chtějí jeden rok a je toho málo, tak příští rok už nechtějí. My se připravíme do další sezon, rostlinu zajistíme, ale není o ni zájem. To je železné pravidlo. Proto máme od všeho trochu, to je nejlepší. Například loni frčely modré surfinie a letos nám ještě zůstaly.

Po jaké rostlině lidi nejvíc touží?
Po maximálně metr vysoké, krásně zelené, neopadavé, co nádherně bohatě kvete nepřetržitě od jara do podzimu, nevadí jí sucho a nestojí víc než tři stovky. Taková rostlina neexistuje. Ale představuje ideál. Nakonec si každý vybere tu svou. Nejraději mám zákazníky, kteří chodí často, koupí pokaždé nějakou rostlinku a vracejí se a podělí se o zkušenosti, jak se kytkám od nás daří. Pro nás je to důležitá zpětná vazba.

Mívali jste velké množství kultivarů funkie. Co že už to tak není?
Když zákazníka přehltíte nabídkou, stojí, přemýšlí a nevybere. Ty růže a skalničky jsou výjimka, samozřejmě. Nakonec stačí mít do deseti variant jednoho druhu. Není výhra se specializovat jen na jeden typ rostlin, přání zákazníků jsou příliš vrtkavá, to je tak pro sběratele, kterých je pár. A taky může přijít nějaká choroba rostlin a všechno snažení je pryč.

Vraťme se do historie. Jak vůbec Karel Čapek přišel na zahradníka Vejtasu?
Čapek jezdil do Jaroměřic za básníkem Otokarem Březinou. Tehdy ještě nebyl tak slavný, pracoval jako redaktor Lidových novin. Zjistil, že je tu zahradnictví, a nakonec si od pradědečka bral rostliny poměrně často i v letech po Březinově smrti, tedy po roce 1929. Dochovala se nám objednávka z roku 1935. Byl to náš velmi spokojený zákazník.

Fotogalerie

Pokroková baronka Sidonie Nádherná, která s velkou vervou budovala park u svého zámku ve Vrchotových Janovicích, nakupovala u Vejtasů co?
Ptal jsem se pratety, která si na ni ještě pamatovala. Už nevíme přesně. Budovala taky okrasné zídky, tak zřejmě skalničky, jejichž pěstování bylo za první republiky výsadou spíš zámožnějších lidí. Prateta vzpomínala, jak baronka pokaždé přijela autem, které sama řídila, zaparkovala před našimi vrátky, vyskočila i se smečkou psíků na vodítku a pustila se do vybírání kytek.

Máte dodnes na zámcích své zákazníky?
Před několika lety jsme dodávali rostliny, mimo jiné i růže, pro paní hraběnku Podstatzkou z Velkého Meziříčí. Každoročně dodáváme květiny do truhlíků na nádvoří zámku ve Vranově nad Dyjí a předloni jsme tamtéž dodávali květy trvalek na akci Vranovská lilie. Taky spolupracujeme se zdejším jaroměřickým zámkem, dále jsme dodávali růže na výsadbu na zámek Rájec nad Svitavou.

Ze které zahrady, do níž jste přišel, jste byl nejvíc nadšený?
Spíš mě napadá, ze které jsem byl nejvíc zklamaný. Hodně jsem čekal od Holandska, ale na soukromých zahradách či spíše zahrádkách jsem nic tak extra nespatřil. Zavedli mě do zahrady bohatého člověka, měl v ní jednu krásnou květinu vedle druhé, samé výjimečné, do toho všelijak pečlivě tvarované keře. A tam mi došlo, že to nefunguje. Že zahradu, aby byla krásná, musí utvářet zdánlivě obyčejné rostliny poskládané v harmonii a mezi nimi musí tu a tam vynikat nějaká opravdu výjimečná. Pak to do sebe zapadá a celek je úchvatný. Určitá syrovost a divokost není na škodu. Proto se v jaroměřické zámecké zahradě lépe cítím v zadním anglickém parku než v předním, pravidelném francouzském.

Kterou kytku máte nejraději vy?

Já mám slabost pro čechravy - Astilbe. Mívali jsme je v zahradě vzadu za potokem, ale přemístili jsme je blíž k zákazníkům na sluníčko a není to ideální. Čechrava má ráda vlhký polostín, pak se jí daří moc dobře.

Určitě nelze trávit život jen zahradničením. Čím relaxujete vy?

Hraju amatérské divadlo, dostávám se tím jinam. Začalo to o jedněch Dušičkách, přišla kastelánka ze zámku v Jaroměřicích a ukecávala mě, abych jim šel do představení dělat čerta. Říkal jsem jí: 'Ty ses zbláznila, na Dušičky je nejvíc práce, dělají se věnce na hřbitovy.' Ale vrtalo mi to hlavou a nakonec mě udolala. Zpočátku jsem se strašně styděl. Pak jsem se ale naučil trému odbourat. A tak v čase od listopadu do dubna, kdy nevidíme zákazníka, vyplňuju volný čas divadlem. Jsem za to rád, pohltilo mě to, úplně si vyčistím hlavu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Výzkum rajčat v laboratoři
Chemie, biologie, laboratoř. Škola zavádí nový obor Analýza potravin

Kdo z žáků miluje práci v laboratoři, zkoumání pod mikroskopem a má zálibu v biologii a chemických vzorečcích, ten bude mít možnost v Jihlavě studovat nový...  celý článek

Nejlepším odreagováním od fotbalu jsou pro Lukáše Vaculíka dcera Rozárka a...
Body jihlavští fotbalisté nesbírají, vedou ale v narozených dětech

Co se bodového konta týká, není to z pohledu FC Vysočina v nové prvoligové sezoně žádná sláva. Úplně jiná „liga“ to je ovšem v počtu narozených dětí. Za...  celý článek

Režisér a rodák z Humpolce Jindřich Honzl (vlevo) na snímku z roku 1934 s...
Před 90 lety začala éra Voskovce, Wericha a humpoleckého rodáka Honzla

Letos je to 90 let, co začali spolupracovat a společně se proslavili Jiří Voskovec a Jan Werich s režisérem a humpoleckým rodákem Jindřichem Honzlem. Přímo ve...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.