S volební urnou přišli pracovníci havlíčkobrodského městského úřadu na oddělení

S volební urnou přišli pracovníci havlíčkobrodského městského úřadu na oddělení dlouhodobě nemocných do nemocnice. | foto: Martin Vokáč, MF DNES

Veterán Gablech od roku 1946 nevynechal volby. Teď je to vabank, říká

  • 23
Jako jeden z prvních volil na Vysočině sedmadevadesátiletý válečný veterán a nositel Řádu Bílého lva Imrich Gablech. Momentálně leží po úrazu v havlíčkobrodské nemocnici. S volební urnou za ním přišli z městského úřadu. Obálku s lístky měl už dlouho připravenou na stolku u postele.

"K volbám chodím pravidelně, ke všem. Beru to jako svou státní povinnost. Aspoň pak nemusím na nikoho nadávat. Říkám si vždycky, koho jsem si zvolil, toho mám," říká na svůj věk neuvěřitelně vitální muž.

"Dřív mi to i vycházelo. Teď už ale ne. Obvykle vyhraje někdo jiný, než komu dám já svůj hlas. Teď už proklínám veškerou politiku. Doslova," směje se.

Koho volí letos, neprozradí. Ale říká, že se dlouho rozmýšlel, jestli k volbám vůbec jít. "Už nikomu z nich nevěřím. Říkám, že si nevyberu. A přece to vždycky zkusím," tvrdí.

Imrich Gablech chodí pravidelně ke všem volbám od roku 1946. Nevynechal jediné. "Vždycky jsem si našel někoho, komu hlas dát. Ale nakonec se mi přestali líbit všichni," krčí rameny. Dnešní doba se mu nelíbí. Lidstvo zdivočelo, říkává.

Přesto pro něho v posledních dvou desítkách let volby znamenají něco úplně jiného než za komunismu. Během války ho režim poslal na dva roky do sovětského gulagu. A to se na jeho myšlení odrazilo. "Převychovali mě tím," říká.

Imrich Gablech

Narodil se 4. 11. 1915 ve slovenském Hrachovišti. Přestože by z něj rodina raději měla kněze, přihlásil se v roce 1936 do náborové akce 1 000 nových pilotů republice. Leteckou školu absolvoval v Chebu a v Prostějově.

7. 6. 1939 odletěl s letadlem do Polska. Při ústupu v polsko-německých bojích byl zajat Rudou armádou. Pětadvacet měsíců strávil v sovětských lágrech. Propuštěn byl v roce 1941. Okamžitě se přesunul do Anglie, kde se chtěl stát stíhačem. Kvůli zdravotním problémům ale na kokpit musel zapomenout, stal se letovým dispečerem.

Do Československa se vrátil v létě 1945. Na Ruzyni dělal letového kontrolora, ale brzy byl převelen do Havlíčkova Brodu, kde se stal velitelem letiště. Z armády byl propuštěn v únoru 1949. Pak střídal několik zaměstnání od stavebního plánovače přes účetního po dělnické profese v pilníkárně a u výrobce zdravotnických pomůcek Rico.

Komunisty neměl rád nikdy. Nikdy je ani nevolil. Ale Rusko měl jako mladý rád. Ve škole ho ta země fascinovala, s oblibou četl o ruských hrdinech. "V Sovětském svazu jsem se pak přesvědčil, že to byl jen podvod. Tam všechny mé ideje zhasly. Povídám, tak to jsou naši bratři, tohle?" vypráví.

Proto pro něj neměly volby za komunismu žádný význam. "Volby jsem si vůbec neužíval. Byla to pro mě přítěž. Všechno to bylo pod nátlakem a já se tomu co nejvíc snažil vyhnout," vysvětluje.

Až po revoluci se vše změnilo. K volbám vždy chodil rád, považoval to za čest a povinnost. To se ale začíná trochu měnit poslední dobou. "Je mi úplně jedno, kdo krajské volby vyhraje. Nevybereme si. Říkám, že český národ propadl charakterově. Pustil se Boha, chytl se mamonu. Každý jenom hrabe bez ohledu na druhé a bez ohledu na zákony," nebere si servítky.

Než si vybral své favority před nynějšími volbami, zabralo mu to dva až tři měsíce. Ze všech kandidátů osobně zná jen jednoho. A právě tomu svůj hlas dal. "Jinak to jsou pro mě neznámí lidé, je to hra vabank," říká o současných volbách válečný hrdina.