Válečný veterán a pilot RAF Imrich Gablech (druhý zprava) žijící v Havlíčkově...

Válečný veterán a pilot RAF Imrich Gablech (druhý zprava) žijící v Havlíčkově Brodě se 4. listopadu se dožívá 98. let. Popřát mu k narozeninám 3. listopadu přišli jeho přátelé z Czech Spitfire Clubu a Svazu letců. Zleva Josef Joe Vochyán a Zdeněk Sadecký ze Czech Spitfire Clubu a František Žitný a Zdeněk Roh ze Svazu letců při narozeninovém přípitku. | foto: ČTK

Jeden z posledních veteránů slaví narozeniny. Imrichu Gablechovi je 98

  • 3
Jeden z posledních žijících válečných veteránů druhé světové války se v pondělí dožívá 98 let. Stále velice vitální Imrich Gablech vždy rád zavzpomíná na dobu svých hrdinství. Jako "západní" pilot a velitel letového provozu se dočkal uznání až po revoluci. Před čtyřmi roky získal od prezidenta Klause Řád Bílého lva.

Jeden z nejstarších válečných veteránů Imrich Gablech je i v 98 letech v dobré kondici a s kamarády si občas rád posedí v hospůdce nedaleko svého domu v Havlíčkově Brodě. Dnešní narozeniny s nimi oslavil už o víkendu doma. Na nohou ho prý drží práce. "Podívejte se na zahradu, jak je velká. Celou jsem ji uklidil sám," ukazoval.

Gablech prožil konec druhé světové války v Anglii. Působil zde jako řídící letového provozu u 311. bombardovací perutě RAF. Než se tam dostal, prošel strastiplnou cestou, která by vydala na román. Svůj příběh dnes nevyprávěl. "Když jsem dřív chodil na besedy do škol a tak, tak mi to zabralo tři hodiny," vysvětlil s úsměvem.

Mezi gratulanty byli členové jihlavské sekce Svazu letců ČR a sdružení Czech Spitfire Club. "Obdivuji jeho vitalitu i to, že po tom všem, čím prošel, a po těch ústrcích, které prožil, nezatrpkl," řekl předseda sdružení Zdeněk Sadecký.

Nebyl spokojený se Slovenským štátom, tak jim uletěl

Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 ve slovenském Hrachovišti. Na gymnáziu v Novém Mestě nad Váhom se stal premiantem třídy. Přestože by z něj rodina raději měla kněze, přihlásil se v roce 1936 do náborové akce 1 000 nových pilotů republice. Leteckou školu absolvoval v Chebu a Prostějově.

Jeho odysea se začala 7. června 1939. S vyzbrojeným letadlem tenkrát uletěl do Polska. "Nebyl jsem spokojený se Slovenským štátom, tak jsem jim utekl," vypráví Gablech.

Při ústupu v polsko-německých bojích byl o tři měsíce později zajat Rudou armádou poblíž hranic s Rumunskem. Dlouhých 25 měsíců strávil v sovětských lágrech. "Měly jsme tam normy na vytěžení sedmi a deseti kubíků zeminy nebo nařezání až čtrnácti kubíku dřeva v tajze. A to nezvládl nikdo, ani profesionální dřevorubci. To vše za 300 gramů chleba a tři deci špinavé vody na den," vzpomíná.

Propuštěn byl v roce 1941, když se válka dostala do Sovětského svazu. Okamžitě se přesunul do Anglie, kde se chtěl stát stíhačem. Kvůli zdravotním problémům ale na kokpit musel zapomenout, stal se letovým dispečerem.

Stovku bombardérů posadil sám na zem. Během hodiny

V té době se proslavil husarským kouskem, kdy jako jediný řídící letového provozu na letištní věži dokázal během hodiny navést na přistání sto bombardérů. "Sakra, to byl výkon! Když dnes koukáte na televizi a dávají film o letadlech, je na věži řada lidí, kteří je navádějí, podávají si je z ruky do ruky. A já tam byl sám," rád popisuje.

"Letadla jsem si musel stavět do poschodí nad sebe. 300 stop první, 600 stop druhé, 900 třetí a tak dále. Další jsem musel vyhnat od letiště, aby nedocházelo ke kolizím. Když někdo zařval SOS, dostal před ostatníma přednost," líčí dramatické události.

Do Československa se vrátil v létě 1945. V Praze-Ruzyni dělal letového kontrolora, ale brzy byl proti své vůli převelen do Havlíčkova Brodu, kde se stal velitelem letiště.

Z armády byl propuštěn počátkem února 1949. "Vyházeli tenkrát všechny zápaďáky. Mysleli si o nás, že jsme zrádci národa," vzpomíná veterán.

Od té doby vystřídal několik zaměstnání od stavebního plánovače, přes účetního po dělnické profese v pilníkárně a u výrobce zdravotnických pomůcek Rico. "Když se změnila politická situace, vždycky řekli: Gablech ven!" říká.

Na besedy chodil s komunistou. A putoval z nich do vězení

O svých válečných dobrodružstvích často a rád vyprávěl. Nejčastěji na školách, ale i v podnicích. Otevřeně o svém osudu mluvil už za minulého režimu. "Vždycky se mnou chodil jeden komunista, aby mě hlídal. A přesto jsem všem říkal, jak jsem byl v gulagu a jaké kruté podmínky tam byly," tvrdí.

Několikrát proto skončil na čas i ve vězení. Přesto ho to nikdy neodradilo. "Je mou povinností, aby ti mladší, kteří to nezažili, se dozvěděli, jaké to měli českoslovenští letci, jaká to byla doba pro národ," vysvětluje.

Velkého zadostiučinění se Gablechovi dostalo před čtyřmi roky, kdy od prezidenta Václava Klause obdržel nejvyšší české vyznamenání - Řád Bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. "Jsem nesmírně pyšný, teď už můžu umřít," usmíval se.

Od loňska má polské vyznamenání Komandérský kříž za zásluhy Polské republiky. Vyznamenán byl i na rodném Slovensku, kde ho po jeho útěku označili za zrádce a odsoudili k trestu smrti.

Podívejte se, jak životní příběh Imricha Gablecha ztvárnilo v animovaném filmu sdružení Post Bellum:

,