Válečný veterán Emil Boček na besedě v Jihlavě. Nejvyšších poct se mu dostalo

Válečný veterán Emil Boček na besedě v Jihlavě. Nejvyšších poct se mu dostalo až po revoluci. Byl povýšen do hodnosti plukovníka, prezident Václav Klaus mu před třemi lety předal Řád Bílého lva. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Odjel lyžovat. A pak Emil Boček procestoval půlku válečného světa

  • 3
V 16 letech odešel Emil Boček tajně z domova. Po strastiplné cestě Evropou a Blízkým východem se dostal do Anglie, kde jako stíhač sloužil u 310. perutě RAF. Nositel Řádu bílého lva se o uplynulém víkendu objevil v Jihlavě. O svých osudech tu vyprávěl desítkám zájemců.

Vojna dělá z chlapců chlapy. A válka je povýší na hrdiny. Jedním z takových československých hrdinů druhé světové války byl i Emil Boček.

Jeden z posledních žijících českých válečných letců britského královského letectva se v sobotu objevil v Jihlavě. Přijal pozvání na modelářskou výstavu O štít města Jihlavy a ochotně desítkám zájemců povyprávěl o svých osudech.

Když vypukla druhá světová válka, bylo Bočkovi šestnáct. Vyslyšel volání legionářů z první světové války, aby se nové generace zapojily do obrany vlasti. A před koncem roku 1939 se vydal z domova. Jeho dobrodružný příběh může připomínat Tolkienovy fantazie.

"Doma jsme řekli, že jedeme lyžovat do Jeseníků. Vzali jsme lyže a vyrazili jsme vlakem a autobusem do Hodonína," vypráví Boček, jak začalo jeho mnohaleté putování válečnou Evropou. A nejen jí.

Přes Slovensko a Maďarsko se chtěl dostat do Francie. Nakonec z toho byla anabáze na několik měsíců. První pokus vzdal, ještě než začal. "Chtěli jsme přejít hranice do Maďarska u Bratislavy. Ale bylo tam tolik hlídek, že jsme to vzdali," říká.

Do Maďarska se dostal přes Komárno. Ale tím jeho strastiplná cesta teprve začala. Přes Budapešť pokračoval k jugoslávským hranicím. Hned třikrát ho tu chytili, několik týdnů strávil v maďarských věznicích, pokaždé byl deportován zpět na slovenské hranice. Jednou dokonce po přestřelce, při níž zahynuli dva jeho kamarádi.

Přejít zakleté Maďarsko pomohla až francouzská ambasáda

"Když nás na slovenských hranicích vysadili, vždy jsme počkali, než policajti odjedou. A vydali jsme se zpět k Budapešti," vzpomíná.

Až s pomocí francouzské ambasády se mu podařilo Maďarskem projít do Jugoslávie. A to i přesto, že převaděč u jugoslávských hranic nečekal a Boček musel v noci sám neznámým terénem.

Vlakem se pak dostal do Řecka, lodí do Turecka a dále do libanonského Bejrútu. Do vysněné Francie se odtud dostal lodí přes Alexandrii. "Přistáli jsme v Marseilli, kde jsme se měli hlásit do cizinecké legie. Protože ale začaly boje, už jsme tam nešli," povídá.

Přesto se brzy dostal na frontu. Prodělal výcvik jako telefonista, nafasoval pušku z roku 1864 s bodákem a s pěti náboji. "Po každém výstřelu se musela nabíjet," líčí. A v létě 1940 vyrazil na frontu.

Jenže Němci je nutili k ústupu. "Ustupovali jsme šedesát kilometrů za den. Na konci už každý utíkal na svou pěst," popisuje veterán. U Středozemního moře nasedl na loď a přes Gibraltar se měl dostat do Ameriky.

Domů ho Rusové nechtěli pustit. Musel oklikou

Jenže kvůli ponorkám v Atlantickém oceánu musela loď otočit. A tak Boček skončil v anglickém Liverpoolu. Tam se přihlásil k armádě, a protože byl zručný, stal se mechanikem.

Když byl u 312. perutě, prosadil si absolvování pilotního výcviku. "Dělilo se to na stíhače a bombardéry. Ani nevím jak, dostal jsem se ke stíhačům," říká.

Slavnostní vyřazení absolventů Univerzity obrany v Brně. Veterán letecké bitvy o Británii Emil Boček si připíjí s novými piloty.

V roce 1943 Boček prodělal výcvik ve Spojených státech a v Kanadě. Po návratu byl přidělen k 310. stíhací peruti. S ní absolvoval 26 operačních letů, většinou doprovázel bombardéry. Hned při prvním letu se dostal do palby protiletadlové obrany, situaci však zvládl.

U tehdejších strojů byly poměrně časté poruchy. Jednou kvůli ní musel Boček nouzově přistát u Bruselu. Při přistání doufal, že letiště není obsazené Němci. Při dalším letu mu nad kanálem La Manche vysadil motor a nad Anglii Boček doplachtil. "Před přistáním jako zázrakem motor naskočil," líčí.

Domů se dostal tři měsíce po válce. V srpnu 1945 se z Anglie vydalo 54 letadel. "Jako imperialisti ze Západu jsme nemohli letět přímo. Museli jsme v Německu přistát a o pár dní později letět přes Plzeň, mimo sovětské zóny," popisuje.

V Československu si Boček zařídil opravnu motorek a aut. Na začátku padesátých let ho však režim o vše připravil, a tak nastoupil v Mototechně. Od roku 1958 pak pracoval jako soustružník Československé akademie věd. "Vyráběli jsme zařízení pro lasery, elektronové mikroskopy nebo magnetickou rezonanci," vypráví.

Po revoluci byl Emil Boček povýšen do hodnosti plukovníka. Před třemi roky ho prezident Václav Klaus ocenil Řádem bílého lva. Loni o něm filmaři natočili dokument Nezlomný.