Stačila jedna bouřka. Rozpoutala peklo, o kterém si dodnes Jemničtí vyprávějí. Psal se druhý červen 1938 a do mnichovské dohody zbývaly skoro čtyři měsíce.
Byl to čtvrtek a bylo docela teplé počasí. Atmosféra nebyla prosycená jen končícím jarem, ale taky neblahými zprávami, které plnily noviny, rozhlasové vysílání a filmové týdeníky. Lidé tušili, že může přijít válka a připravovali se na to.
V prostoru Vratěnína, Písečné a Slavonic bylo vybudováno v letech 1936 a 1937 příhraniční opevnění. Na jaře 1938 se uskutečnil rakouský anšlus. Někteří horliví Němci začali vyvolávat konflikty s Čechy. V Jemnici s třemi a půl tisíci obyvateli - městečku na dohled od rakouských hranic - byl už víc než rok přítomen prapor pěchoty 24. vojenského pluku ze Znojma. Celkem 235 mužů.
„Byli ubytováni, kde se dalo. Na zámku, v hostinci U Zásmětů v Podolí a taky v Pánkově továrně na hospodářské stroje, což byl a dodnes je na první pohled takový velký statek na konci města, když jedete na Slavonice. Ve dvoře udělali budovu možná pět krát deset metrů. Zda byla zděná celá, nebo jen částečně, to už dnes nevíme. A napěchovali ji municí,“ popsal člen zdejšího muzejního spolku Vladimír Hrbek.
Sklenářství plné zakázek
Osudného 2. června 1938 přišla bouřka a blesk uhodil krom jiného do jemnického muničního skladu.
„Zapálil uskladněný materiál. Ten začal vybuchovat. Střely a úlomky létaly podle vyprávění řady pamětníků až na náměstí, což je několik set metrů daleko. Naše babička našla jednu nevybuchlou zavrtanou na půdě v moučnici. V takové dřevěné bedně na mouku,“ pokračoval ve vyprávění Hrbek.
Ohlušující rány doprovázela obrovská mela. Lidé vybíhali z domovů a vzápětí se utíkali někam dobře ukrýt. V prvních momentech si byli jistí, že válka právě začala. Vybuchující vojenský materiál ničil střechy v širokém okolí. Tlaková vlna rozbila tolik oken, že místní sklenář měl potom množství zakázek, jaké dosud nezažil.
„Od rodičů vím, že nám to pěkně rozbilo střechu,“ vzpomíná osmdesátiletá Alena Malířská, která dodnes bydlí nedaleko epicentra výbuchu.
„Podle toho, co vím, to zabilo krávu a zranilo nebo možná dokonce zabilo nějakého praporčíka nahoře na cestě. Jinak se jako zázrakem nikomu nic nestalo,“ říká Vladimír Tymkiv.
Není zdejší rodák, ale o výbuchu už hodně slyšel. I proto, že bydlí v jednom z bytů v domě, kterému se před válkou říkalo Pánkova továrna. A dlouhé roky měl zahradu přesně v místech, kde stával osudný muniční sklad. Nyní je tam sušárna dřeva.
„Když následky výbuchu zlikvidovali, tak místo jen zavezli. Když jsem pak chtěl na zahradě něco sázet, nesměl jsem kopat moc hluboko. Jinak jsem vynášel kbelíky roztrhané munice. Možná tam bylo i něco nevybuchlého,“ říká Tymkiv.
Vladimír Hrbek z muzejního spolku si ještě vybavil informaci, že voják, který měl toho dne službu u muničního skladu, se z toho psychicky zhroutil a byl propuštěn ze služby.
Hrbek má doma zajímavé artefakty z té doby: dvě velké nábojnice, které dokládají, jaká munice tehdy létala vzduchem a byla rozesetá po celé Jemnici. Na jedné je vyražený rok 1924, na druhé 1934.
„Dala mi to místní paní Bačáková. Měli to na půdě. Jednou jsem tam přišel, koukám na to a ona mi říká: Když se ti líbí, vem si je. Manžel nábojnice dostal od známého, který si je po výbuchu schoval,“ vzpomíná Hrbek.
Událost se stala taky jednou z těch historicky důležitých pro místní dobrovolné hasiče.
Pomáhali armádě s likvidací následků výbuchu a následného požáru. „Požár byl úspěšně zdolán a město zachráněno. Členové sboru, kteří se hašení účastnili, byli vyznamenáni čestným křížem za obětavost a odvahu Moravskoslezskou zemskou jednotou hasičskou,“ připomínají hasiči záchrannou akci, na kterou jsou dodnes právem hrdí.
Muniční sklady Jemnice a Rapotice
V Jemnici byla vojenská posádka i po válce. Konec její existence je datován do roku 1993. Mívala svůj muniční sklad, ale jinde než před válkou. V hlubokých lesích za městem. Sklad, tehdy už dávno bez munice, zato plný nákladních tatrovek, vyhořel na konci roku 2008.
Zapracoval zřejmě žhář, kterého se ale nepodařilo objevit. Byl to největší požár na Vysočině té doby, škoda na zničených autech se vyšplhala na 26 milionů korun.
Jiný typ skladu, než jaký nedávno vybuchl na Zlínsku, býval tam, kde je dnes rapotická věznice.
„Bývali jsme protiletadlovou základnou české armády, která bránila Brno. Že by tu byly jaderné hlavice nebo něco podobného, to jsou jen povídačky. Tady byly uskladněné ruské rakety s výškovým dosahem 40 kilometrů a doletem 256 kilometrů,“ zmínil mluvčí věznice Jan Doležal. Vojáci vše stěhovali v letech 2000 až 2004.
„V roce 2005 předávali celý areál úplně čistý bez jakéhokoli takového materiálu. Potom se zde začalo budovat vězení,“ doplnil Doležal.
