Nejprve pracoval v Jihlavě jako dělník. Po čase se Aramayis s rodinou přestěhoval do Velkého Meziříčí. Se společníkem začali uvažovat, jak by šlo využít prázdné PET lahve ve stavebnictví.
"Se společníkem Janem Malcem jsme na toto téma začali uvažovat před sedmi lety . Dali jsme hlavy dohromady. Ptali jsme se sami sebe, zda ještě vůbec můžeme vymyslet něco nového. A pak nás to napadlo," líčí osmačtyřicetiletý inženýr.
Než oba kolegové dokázali inovativní nápad zrealizovat, uplynulo mnoho času. "Začali jsme s laboratorními výzkumy. Smíchali jsme do sebe různé komponenty. Dnešní výsledek je tento: drtíme umyté PET lahve a pak to smícháme se sklářským křemičitým pískem," popisuje Aramayis.
Díky těmto dvěma komponentům vynalezli nový materiál jménem plast-beton. "Dovolím si říct, že má špičkovou kvalitu. Vynález jsme si hned patentovali jako celosvětovou novinku. Až potom jsme se s panem Malcem rozhodli, že nejvhodnější bude z toho vyrábět střešní krytinu," říká.
Výrobní linku a formu si udělali takzvaně na koleně. "První tašky jsme odvezli do Prahy na státní technickou zkoušku. To trvalo více než rok. Nakonec vše dopadlo výtečně a my jsme dostali všechny potřebné certifikáty," vzpomíná podnikatel. Na otázku, jak dopadly u nového materiálu protipožární zkoušky odpovídá rázně: "Náš materiál není hořlavý, oheň se na něj nerozšíří. Je to vyzkoušeno."
Lehčí a pevnější než běžné tašky
Novinka se na trhu objevila po roce 2006. Poprvé se instalovaly na střechách ve Velkém Meziříčí. "Po roce jsme vyrazili na mezinárodní veletrh do Prahy. Tam jsme podle zájmu pochopili, že náš produkt má budoucnost. Postupně jsme rozšiřovali výrobu. Naše střechy jsou už dnes po celé republice. Navíc jsme v současnosti už poslední v Česku, kteří vyrábějí střešní krytinu na domácí půdě. Ostatní výrobci dovážejí své produkty ze zahraničí," vysvětluje.
Mezhlumyan Aramayis* Narodil se před 48 lety v Arménii. Vystudoval vysokou školu. Po zemětřesení v Arménii se vypravil do Československa, kde začínal jako dělník ve firmě PSJ. * Dnes spoluvlastní firmu Tři pyramidy ve Velkém Meziříčí, která vyrábí unikátní střešní krytinu z PET lahví. S manželkou, která také pochází z Arménie, mají dvě děti. |
Zdůrazňuje také, že tašky vyrobené jejich firmou se od těch běžných velmi liší. "Naše tašky mají nulovou nasáklivost vody. Jsou o čtyřicet procent lehčí a čtyřikrát pevnější než běžná krytina. Můžete po nich skákat, jak chcete, a nerozbijete je. A nechytá se na ně mech a náletové dřeviny. Dále jsou mrazuvzdorné," vyjmenovává výhody.
Pokrýt střechu tímto materiálem vyjde podle slov Mezhlumyana Aramayise cenově lépe, než kupovat běžnou krytinu. "Cenově jsme o dvacet až třicet procent levnější než glazované tašky. Při výrobě nemáme žádné odpady, všechno umíme znovu zpracovat. A když nám zákazník po montáži doveze odpad, tak mu za něj zaplatíme. Platí jen za to, co opravdu má na střeše," říká.
Tašky prý odolají i prudkému větru, který občas bičuje Vysočinu. "Vítr se střechou z našich tašek nic neudělá. Splňujeme váhové požadavky evropských norem. Za posledních několik let už byly různé vichřice a naše střechy vše vydržely. Neměli jsme jedinou reklamaci. Dáváme záruku šestatřicet let. Jinak vydrží tak sto let," chlubí se.
Ministerstvo nemá zájem s nimi jednat
Firma vykupuje kilo prázdných PET lahví za deset až dvanáct korun. Na jednu tašku je pak při výrobě potřeba asi pětadvacet kusů.
"Lahve nám dodávají nám různé firmy. Třeba ty, které se zabývají tříděním odpadu. Měsíčně jsme schopni zpracovat 200 tun PET lahví. Pracujeme v třísměnném provozu a zaměstnáváme patnáct lidí ve výrobě. Postavili jsme pro ně v areálu firmy byty. Někteří pocházejí z Arménie, stejně jako já. Máme zde i Čechy a Ukrajince," sděluje.
Oba společníci se také pětkrát objednali u ministra životního prostředí s tím, že by státu rádi nějakým způsobem pomáhali se zpracováním barevných PET lahví z odpadu. Některé hnědé lahve od piva totiž končí mnohdy ve spalovnách. Setkání se však nakonec neuskutečnilo.
"Byli jsme ochotni za ně zaplatit. Ministr nás ale nikdy nepřijal. Ani nějaký jeho oprávněný náměstek. A to jsme tam pokaždé jeli 150 kilometrů. Vždy přišel nějaký klučina a slušně nás vyprovodil. Teď už nám ministerstvo ani neodpovídá na dopisy. Nabízíme ekologické řešení, a oni vůbec nemají zájem," líčí.
"Přijeli Korejci a všechno jen fotili"
Firma také přišla s nápadem dodávat tašky i na památkově chráněné objekty. "Jenže oni si myslí, že musejí mít pálené tašky. Přitom my jsme schopni to udělat tak, že to bude vzhledově podle jejich představ. Naše tašky můžou být klidně i někde na zámku. Ale na to má někdo monopol a nikoho tam nepustí. My přicházíme s dobrým nápadem, a stále narážíme na nějaké bariéry ze strany státu," vysvětluje podnikatel.
Další výhoda podle něj spočívá v tom, že zákazník nemusí dělat novou vazbu, což u nových pálených a těžkých tašek musí. "My jen dáme nové latě a na ně naše lehké tašky. Takže zákazníci ušetří na vazbě," podotýká.
O výrobky české firmy je zájem i v zahraničí. Aramayis však podotýká, že musí být obezřetní. "Třeba přišli Korejci a všechno si tady fotili. Pak chtěli přijet znovu a zase hlavně fotit. To už jsme odmítli. Měli jsme obavy, že to chtějí jen okopírovat. A už se neozvali. Brzy se budou naše tašky testovat ve Spojených státech.
Na otázku, jak vypadal jeho život před střechami z PET lahví, odpovídá jednoznačně. " Ve stavebnictví podnikám už dlouhé roky. Pocházím z Arménie, a když jsem se po velkém zemětřesení rozhodoval, kam půjdu, vybral jsem si Československo. Protože jste také křesťané a nejklidnější národ v Evropě. Můj vlak náhodou zastavil v Jihlavě, tak jsem začal nový život právě tam," uzavírá.
