Jihlavský badatel a historik Vilém Wodák.

Jihlavský badatel a historik Vilém Wodák. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

V Jihlavě měla stát kašna s tajuplným havířem, plánovali v roce 1944

  • 0
Archivy vydaly téměř po sedmdesáti letech svědectví o jednom dávno zapomenutém záměru. Badatel Vilém Wodák našel záznamy o tom, jak se před koncem války chystala v Jihlavě stavba velké havířské kašny. Měla stát u Německého, dnešního Dělnického domu.

Pokud by se naplnil ten pozoruhodný plán z válečného roku 1944, mohlo mít dnes prostranství před Dělnickým domem v Jihlavě vlídnější podobu. Stála by tam na zelené ploše impozantní tři a půl metru vysoká kašna se sochou tajuplného havíře. Dnešní Dělnický dům byl tehdy Německým domem.

Takto měla podle plánů ze starých archivů roku 1944 kašna se sochou havíře vypadat.

Dalším zvažovaným a čestným místem, kde měla fontána stát, byly současné Smetanovy sady. Konkrétně prostor, kde nyní stojí Manažerská akademie a kudy kdysi procházely havířské průvody.

Dávno zapomenutý záměr na stavbu velké kašny objevil ve svém obsáhlém archivu badatel Vilém Wodák. Dokonce našel i návrh, jak mělo dílo vypadat.

S návrhem na zbudování kašny přišel ředitel jihlavské německé knihovny Hans Krcal. "Návrh odsouhlasil a schválil tehdejší německý vládní komisař doktor Leo Engelmann. Uměleckým ztvárněním byl pověřen brněnský sochař profesor Karl Körner," popisuje Vilém Wodák.

Sochař byl jihlavským rodákem a s vytvořením návrhu neotálel. Kašnu vyzdobil ve střední části čtyřmi znaky města Jihlavy. Na vrchol umístil Körner bezmála dvoumetrovou sochu tajuplného havíře - proutkaře s virgulí v ruce.

Památky na dolování Jihlava nemá, přibýt by mohly vozíky

Překotné události na konci války způsobily, že se na plán postupně úplně zapomnělo. "Přitom viditelných památek na slavnou dobu jihlavského dolování nemáme mnoho," upozorňuje Vilém Wodák.

Jednou z nich je klečící pískovcová socha havíře, umístěná na hrobě zakladatele tradice jihlavských havířských průvodů Johanna Haupta. Nachází se po levé straně blízko hlavního vchodu na hřbitov.

Dalšími památkami jsou dvě plastiky světlonošů v podobě havířů. Vytvořil je sochař Matyáš Koranda a jsou umístěny v nárožích vchodu z kostela svatého Jakuba do kaple Panny Marie Sedmibolestné.

Primátor Jihlavy Jaroslav Vymazal o návrhu havířské kašny dosud nevěděl. "Je to zajímavý námět i pro současnost, se kterým by se dalo pracovat. Tyto věci dělají atmosféru města. Havířská tradice k Jihlavě patří. Dáme si to do zásobníku námětů," řekl primátor.

Město podle něj chce dávné dolování připomínat v budoucnu i tím, že umístí na nově vybudované kruhové objezdy staré důlní vozíky.

Slavnosti se v dobovém týdeníku promítaly po celé říši

V roce 1944, kdy se návrh kašny připravoval, se konal poslední německý havířský průvod.

Jednou z mála památek na dolování je v Jihlavě tato socha havíře na hřbitově.

"Odehrálo se to tehdy v neděli pětadvacátého června. V rámci jihlavských městských slavností vystoupilo v tom roce i hudební těleso Říšské pracovní služby. Jednalo se o špičkové hudební těleso třetí říše pod vedením dirigenta profesora Hermse Nielse," přiblížil Vilém Wodák.

V čele posledního průvodu kráčel jako perkmistr třináctiletý Günther Krcal. "Patrně nikdo z tehdejších účastníků netušil, že takto kráčí po ulicích svého rodného města naposledy," doplnil badatel.

Záběry z posledních jihlavských městských slavností v roce 1944, jejichž součástí průvod byl, jsou zachyceny v dobovém filmovém týdeníku. Ten se promítal v celé tehdejší Velkoněmecké říši.