Jeho zatím největší dílo obdivují návštěvníci kostela v Lukavci na Pelhřimovsku. Vytvořil tam letos před poutí křížovou cestu v podobě dřevěných vyřezávaných obrazů. A místním se velmi líbí. Podle mnohých by se měl muž z Ukrajiny věnovat řezbářství na plný úvazek.
„U lidí to má ohromný ohlas. Pan Syrvatka je velmi šikovný,“ uvedl František Pinkas, starosta Lukavce. Dvanáct ze čtrnácti zastavení křížové cesty rychle získalo své mecenáše z řad místních rodin, jež zaplatily výrobu. Na zbývající dvě zastavení uspořádali v kostele sbírku.
Řezbář použil lipové dřevo ze stromů, jež byly pokáceny před šesti lety. „To dřevo se pěkně vysušilo,“ popisuje muž, který se řezbářem na Ukrajině vyučil. Rovněž si tam udělal maturitu.
Do Česka vyrazil za prací v roce 1995, když mu bylo šestadvacet. Ve své vlasti žil na vesnici blízko města Dolyna.
Na Ukrajině je v neděli ticho. V Česku vrčí sekačky
Když si vydělal v zahraničí nějaké peníze, vrátil se na tři roky domů a postavil si dům. Pak se znovu vydal za prací do Čech. Již i zde žije s rodinou ve vlastním domku. Stále však sní o tom, jak se jednou vrátí natrvalo do vlasti. Zatím tam tráví pouze dovolené. Jeho dva synové už jsou na Česko zvyklí, ten starší studuje v Praze na vysoké škole.
Syrvatka si všímá, v čem jsou Češi jiní než Ukrajinci. Jeho krajané více dodržují klid o nedělích a svátcích. „U nás se jde do kostela a pak už se nedělá nic. Tady se v neděli odpoledne startují sekačky na zahradách a už to jede,“ usmál se řezbář žijící v městysi Načeradec nedaleko Lukavce.
A těší ho pozitivní ohlas na novou křížovou cestu z jeho dílny. Dříve ji měli v Lukavci v podobě olejomaleb. Ty už ale nebyly v dobrém stavu. Peněz na jejich obnovu se nedostávalo, a tak je možná dostane darem jiný kostel, když se prostředky nepodaří sehnat.
„Pan farář pak připravil jako předlohu jednoduché motivy pro novou křížovou cestu. Samozřejmě to nemohlo být tak podrobné jako na obrazech,“ vysvětlil starosta.
Dělá betlémy i vařečky, jezdí se stánkem po poutích
Řezbář z Ukrajiny se hned pustil do práce. Měl na to dva měsíce, které zbývaly do pouti. Když bylo na obraze více postav, trvalo mu vše déle.
Práci se dřevem věnuje skoro všechen volný čas. Cítí se při ní velmi spokojený. Pustí si hudbu a vyřezává třeba čtrnáct hodin v kuse. Umí vyrobit vařečky, betlémy a nedávno vyřezal i dřevěný obraz Poslední večeře.
Jezdí se stánkem po poutích, kde výsledky svého snažení nabízí. Před časem udělal i model kostela ve Vlašimi pro tamního faráře na památku, když z města odcházel. Nejeden myslivec za ním přijde, aby mu vyřezal ozdobu na pažbu jeho zbraně.
„Člověka práce se dřevem uklidňuje. To by ani nešlo dělat ve vzteklé náladě,“ popisuje sedmačtyřicetiletý řezbář. Hodně dělá lidem i kříže, které si pak dávají na chalupy. „I takovou sochu bych uměl,“ ukázal v kostele na Pannu Marii. U nich doma v Načeradci prý ale chodí do kostela častěji jeho manželka než on sám.
