Cílem lesníků v jarních měsících je, aby škůdce přezimující pod kůrou nedokončil svůj vývoj a co nejméně se šířil dál do okolí. Jenže intenzivní těžba se nevyhýbá značeným turistickým trasám, jichž vede Vysočinou téměř 3 200 kilometrů. Ne vždy nyní lidé najdou stezku tak, jak je zobrazena v mapě, nebo jak ji znají z minulosti.
„V kalamitních oblastech se změnám v turistickém značení nevyhneme. Kde to situace dovolí, původní značení zachováváme, třeba na stojících torzech kmenů. Jinak žádáme Klub českých turistů o přesměrování turistických tras a spolupracujeme s nimi,“ uvedla Eva Jouklová, mluvčí Lesů České republiky (LČR), jež na Vysočině spravují kolem třetiny lesů.
 |
Loni tu státní podnik vytěžil zhruba 2,8 milionu kubíků dřeva. Na letošek je plán obdobný.
Intenzivní těžba se projevuje nejen na značení. „Ani cesty v kraji nejsou v ideálním stavu a ani nemohou být, protože jsou podmáčené a je na nich pochopitelně znát časté využívání těžkou lesní technikou. Každopádně po skončení prací, včetně obnovy lesa, uvedeme vše do běžného stavu,“ zdůraznila Jouklová a dodala, že i letos je navzdory kalamitě v plánu obnova řady lesních staveb - přístřešků, rozcestníků, studánek.
Když výletníci bezradně bloudí
Turisté teď musí při výletech občas improvizovat. „Tam, kde je v mapě zakreslený les, najdete najednou holou pláň. Kde vedla pěšina, jsou hromady klád. Takže je jasné, že občas chybí i nějaká ta značka. Já si vždy nějak poradím - místo obejdu nebo se vrátím, občas ale potkávám sváteční výletníky, jak bezradně bloudí,“ popsal své zkušenosti z jarních výšlapů dlouholetý turista Libor z Měřínska.
Poškozený úsek zaznamenal třeba na Dědkovské hoře u Netína na Velkomeziříčsku. Vrcholek kdysi skrytý v lese je nyní obnažený a trasa žluté značky, co se dřív klikatila lesem, vede vykácenou holinou.
„Obecně ale musím říct, že lesáci, ač mají hromadu práce, často vychází lidem vstříc - odříznou strom nad značkou a pahýl nechají stát, nebo někde opřou kus skáceného označeného stromu,“ řekl turista.
Tuto praxi, jež pomůže alespoň základní orientaci v terénu, potvrzuje i Martin Pesler, předseda krajské komise značení z vysočinského Klubu českých turistů (KČT). Dle jeho slov značkařům dost pomáhá také veřejnost.
Turisté sbírají podněty od veřejnosti
„Poškozených úseků máme na Vysočině samozřejmě stále dost, protože těžba neustává a přesunuje se napříč krajem. Zvlášť teď na jaře, kdy lidé chodí víc ven, nám tyto zasažené trasy oznamují. Jak to jde, posíláme tam naše lidi, aby úsek dali do pořádku,“ popsal Pesler s tím, že veřejnost může využívat například webové stránky www.turistickeznaceni.cz, kam se zadávají požadavky na opravy značení. Podnětů není nikdy dost.
„Rozhodně vítáme, když nám veřejnost, ale i lesníci či zástupci obcí dají vědět, že je nějaká část trasy poničená. Nyní škody často zjistíme náhodně nebo od známých, co se v přírodě často pohybují. Starosty obcí ale i sami oslovujeme,“ přiblížil Vladimír Sýkora, předseda značkařského obvodu Žďár nad Sázavou. V něm aktuálně působí 12 školených osob, jež se o značení starají.
Tato péče ale nezahrnuje jen malování značek. Obnovu či opravu si žádají i kovové rozcestníky a směrovky, jimž dává likvidace kůrovcové kalamity rovněž zabrat. Turisté řeší i přeznačení některých tras, třeba proto, že si majitelé pozemků nepřejí, aby tudy stezka vedla, případně to už není kvůli změně terénu možné či bezpečné.
Těžkým strojům je třeba se vyhnout
Podle Martina Peslera ale nadšenci na Vysočině péči zatím zvládají, i když objem oprav se kvůli kůrovci dost zvedl. Loni úspěšně provedli rovněž pravidelnou obnovu značených tras - každý rok se to týká třetiny jejich celkové délky.
Pro nadcházející turistickou sezonu se dá očekávat, že lidé budou vyrážet do terénu opět hojně. „Obliba putování po značených trasách neustále roste. Tento extrémní nárůst byl loni i letos způsobený omezením možnosti vycestovat do zahraničí,“ konstatoval Roman Hrůza, mluvčí KČT.
Pro lesníky však taková invaze výhrou není. „Řada lidí si bohužel neuvědomuje, že místu těžby by se měli raději zdaleka vyhnout. Pracuje se tam s obrovskými stroji a jejich obsluha nemá šanci neustále sledovat, zda se někdo nemotá kolem. Praxe je ale taková, že doslova pod koly této techniky se mnohdy pohybují turisté, cyklisté i rodiny s dětmi - protože jdou přece po cestě,“ okomentoval Jan Kesner, hajný společnosti Kinský Žďár. Podle jeho zkušeností nepomohou ani cedule či natažené pásky, vše vydrží jen chvíli.
„Já samozřejmě chápu, že se lidé potřebují odreagovat v přírodě, ale měli by to dělat tak, aby nekomplikovali práci v lese, která je teď během kalamity velmi důležitá, a hlavně neohrožovali své zdraví a život,“ zdůraznil Kesner.
