Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem a tam s kostlivcema budu si vyprávět, co do hrobu mě sklátilo. Tuto báseň recituje hlavní hrdinka filmu Díky za každé nové ráno.
Trapnost má různé podoby. Slovo „trapné“ se v poslední době velmi často používá ve spojitosti s politikou. Některé osobnosti z Vysočiny považují v anketě MF DNES za trapné jisté výroky či chování hlavy státu Miloše Zemana. Jejich odpůrcům přijde zase trapné demonstrovat proti prezidentovi.
Jedna věc je operovat se slovem trapnost v politice, jiná káva jsou osobní trapasy, které za sebou všichni občas zanecháváme. Nebo si jenom myslíme, že jsme zažili něco trapného, ačkoliv okolí to tak nevnímá.
Trikot s nařasenou sukničkou
Solidnímu útoku na své sebevědomí, který přežila s úsměvem a nadhledem, čelila před časem herečka Lenka Schreiberová. Bylo to v inscenaci Zpívání v dešti, kterou jinak měla moc ráda.
„Výtvarnice mě v mých 36 letech oblékla do froté růžového trikotu s nařasenou sukničkou. Na hlavu mi navíc nasadila něco, co vypadalo jako podivná helma z druhé světové války. Takže jsem si večer co večer připadala jako nakynutá růžová SS kobliha. O tom, že kolem mě vypustili šest ,náctiletých‘ sexy tanečnic, ani nemluvím. No, ale přežila jsem to,“ popisuje s úsměvem Lenka Schreiberová, která je podle diváků už několik let nejoblíbenější herečkou Horáckého divadla.
Zpívání v dešti bylo navíc vyhlášeno nejlepší inscenací sezony. Schreiberové se už několikrát podařilo i v osobním životě znejistit úředníky kvůli přeřeknutí. „Například jsem požadovala pytlíky na psí ,experimenty‘,“ směje se.
„Klaus se těšil, jak to vyřeším“
Těžkou chvilku v přítomnosti Václava Klause jednou zažil starosta Náměště nad Oslavou Vladimír Měrka. Na nově zrekonstruovaném náměstí měli kdysi velkou slavnost spojenou se svěcením městského praporu. Když začala hrát státní hymna, nechtěl stát Měrka v pozoru s papíry v rukou. Na nich měl napsaný projev i obsáhlý seznam čtyřiceti významných hostů, kteří stáli vedle něj. Starosta je měl po hymně jmenovitě představit.
„Papíry jsem si odložil na stupínek, u kterého jsme stáli s Václavem Klausem. Najednou foukl během hymny větřík a listy se vydaly mezi nastoupené čestné jednotky naší armády a diváky. Vážnost okamžiku byla narušena. Pobavení všech přítomných jen zašumělo. Dokonce pan Klaus koutkem úst pronesl: Tak to jsem zvědav, co budete dělat,“ zavzpomínal Měrka.
Svízelnou chvilku mu nakonec pomohl zvládnout jeden z novinářů, kteří stáli pod pódiem. „Pan fotograf Sucharda mi listy posbíral a po hymně předal. Bylo po problému. Trapasy patří k životu, dělají člověka člověkem,“ ví Měrka.
Když zjistil, že ho zastupuje komunista, nechal se zapírat
Šéf legislativního výboru kraje Drahoslav Oulehla se cítil trapně, když jako právník zastupoval jednu firmu na Znojemsku. „Životem sešlý jednatel té firmy mi vyslovoval trvalou přízeň a vděk za zastupování v široké škále právních záležitostí, jichž byl pohříchu strůjcem,“ popsal Oulehla.
Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy se jednatel firmy dozvěděl, že je Oulehla komunistou. „Bylo velmi trapné, když se pak při mých návštěvách nechával zastupovat, aby se vyhnul přímému kontaktu se mnou. Ale protože pomoc potřeboval, spolupráci nepřerušil,“ vzpomínal Oulehla.
Poděkování za „porno“
Jsou ovšem i trapasy těžšího kalibru, které se asi mnohde vyprávěly o nedávném silvestrovském večeru. Třeba jedna manažerka krajské organizace na Vysočině měla před časem projev před plným sálem inženýrů a lékařů. Když svoji řeč dokončila, zbývala jí už jen poslední věta: Děkuji za pozornost. Místo toho všem udiveným posluchačům poděkovala za porno.
Vyznání lásky s toaletním papírem za kalhotami
Bývalý radní Jihlavy za ODS Martin Málek pro změnu zažil trapas, když usiloval v tanečním sále o krásnou dívku. Dokonce plánoval, jak jí vyzná lásku. Vše zhatila jeho nepozornost při odchodu z toalet, kdy mu uvízl za okrajem kalhot toaletní papír. A ten za ním vlál.
„Když jsem přišel k dívce, zakrývala si obličej. Žádný zamilovaný vztah nevznikl,“ povzdechl si Málek.
A při pohledu na tuzemskou politiku se cítil trapně loni v říjnu. „Myslím si, že absolutní absurdno bylo vyznamenání pro Karla Kryla, kněze Toufara a vedle nich bývalého poslance komunistické strany a člena předlistopadového Ústředního výboru Zdeňka Klanici. To mi hlava opravdu nebrala. Karel Kryl aby se v hrobě obracel,“ podivil se Málek.
I starosta Náměště Vladimír Měrka (nezávislý) měl loni trapnost spojenou s hlavou státu. A to konkrétně s vulgaritami, jež zazněly v Hovorech z Lán. „Jako normální chlap také nemám daleko k tomu, abych si ,ulevil‘, když nastane určitá situace, a to sprosté slovo působí jako ventilek sloužící k upuštění nahromaděné páry. Ale ve sdělovacích prostředcích?“ nechápe Měrka. Navíc pak při besedě ve škole dostal otázku, co tomu říká. Nakonec odpovídal s vědomím zachování úcty k hlavě státu.
