Na železnou konstrukci nad garáží tramvaj T3 SUCS nechal posadit jeden z členů sdružení Luděk Bohuňovský. Sdružení vyřazenou tramvaj s číslem 166 zakoupilo od olomouckého dopravního podniku. Stala se prvním kolejovým vozem v majetku sdružení.
„Zabýváme se renovací starých a vyřazených autobusů a trolejbusů. Dopravní podniky o nás vědí. V Olomouci tři tramvaje vyřazovali a doslova nás přinutili, abychom si jednu odkoupili. Jinak by skončila v kovošrotu,“ vysvětluje Bohuňovský.
V minulém týdnu si tak členové sdružení udělali do Olomouce výlet. Nejdřív se kupovanou tramvají svezli. A hned poté ji jeřáb naložil na přepravní návěs a kamion ji převezl do Jihlavy.
Tramvaj je plně funkční, pojízdná. Zůstal v ní motor, baterie i veškeré zařízení a vybavení. „Posadit ji na koleje, tak může hned sama odjet,“ říká její nový vlastník.
V hale by tramvaj nikdo neviděl, proto ji posadili na střechu garáže
A jak vznikl bláznivý nápad umístit ji na garáž rodinného domku? „Přišel s tím jeden kolega,“ směje se Bohuňovský.
Tramvaje T3 SUCSV roce 1976 vláda ČSSR rozhodla, že kvůli úsporám energie se budou nakupovat pouze tramvaje s úspornou tyristorovou výzbrojí. ČKD v té době sice již měl připraven nový model T5A5, který měl nahradit vozy T2, ale ten neměl úspornou výzbroj. Další připravený typ tramvaje T5B6t ji sice měl, ale byl vyvinutý pro Sovětský svaz a byl o 10 centimetrů širší. Mezitím tramvaje T2 dosluhovaly a bylo nutné je nahradit. Proto vláda rozhodla, že do zahájení sériové výroby nové tramvaje KT8 D5 se bude vyrábět typ označovaný jako T3 SUCS, který má klasickou nehospodárnou elektrickou výzbroj. Tak se stalo, že se po usnesení vlády ČSSR roku 1982 vrátila do výrobního programu tramvaj, jejíž výroba byla 6 let před tím usnesením téže vlády ukončena. Avšak tentokrát již jen v exportním souběhu s výrobou tramvají pro Sovětský svaz. Čím se liší T3 SUCS od klasické T3:
Zdroj: Kniha Olomoucké tramvaje 1899 - 1999 |
„Na stěně domu nejsou okna, nevadí ani nestíní tam žádnému sousedovi. Jen jsme museli pozvat statika, aby posoudil, zda je to možné,“ vypráví Luděk Bohuňovský.
Sdružení za Záchranu historických trolejbusů a autobusů v Jihlavě má v pronájmu velkou halu. Jenže tramvaj by v ní zabírala spoustu místa.
A není to stroj, s nímž by bylo možné jen tak vyjet ven, pokud by třeba nájem končil. Musela by stát na kolejích uvnitř a ani veřejnost by ji neviděla. Tak se sdružení nakonec rozhodlo právě pro garáž u rodinného domku.
Tramvaj váží 16 tun. Proto není posazena přímo na střeše garáže, jak se může zdát.
Stojí na železné konstrukci. Do budoucna ji členové sdružení chtějí upravit tak, aby budila dojem, že je stále v provozu a je právě na cestě. Železné nosníky zakryjí zeminou a trávou.
Časem k ní přidělají schůdky. „Tramvaj pak bude sloužit jako naše klubovna,“ přibližuje Bohuňovský. „Zatím je tu vystavena jako na poličce,“ dodává.
O neobvyklý stroj na střeše garáže je mezi lidmi velký zájem. Chodí si ho fotografovat, sjíždějí se k němu například motorkáři.
„Zatím pozitivní reakce jednoznačně převažují. Lidé si pochvalují, že se Jihlava stala velkoměstem, když má zase tramvaj,“ usmívá se majitel nevšední atrakce.
Dostat tramvaj na střechu garáže však nebylo zrovna jednoduché. „Nejsložitější na tom všem bylo sehnat jeřáb, který by měl takovou nosnost, aby na rameni vysunutém patnáct metrů do zahrady tramvaj unesl. A zároveň aby nás to finančně nezruinovalo. Takový v Jihlavě nebyl,“ poznamenal Bohuňovský.
Tramvaj zatím zůstane v podobě, v jaké po Olomouci jezdila. Její venkovní design sdružení měnit nechce.
„Ale pokud se lak za čas oprýská, opravíme ho už v klasickém historickém stylu, jak známe tramvaje T3 z Prahy a jak původně vypadaly i ty olomoucké, tedy v červeno-béžové barvě,“ doplnil Luděk Bohuňovský.
