Šachy bystří rozum, trpělivost a soustředění. To vše se snaží do svých partií s...

Šachy bystří rozum, trpělivost a soustředění. To vše se snaží do svých partií s protivníky pokaždé v maximální míře zařadit talentovaný šachista z Chotěboře Rudolf Jun. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Šachy miluje odmala. Ve 12 letech je chotěbořský talent mistr republiky

  • 3
Když byl malý, rád počítal. Už v pěti letech ho proto otec dovedl do šachového kroužku. Dnes dvanáctiletý šachista Rudolf Jun z Chotěboře běžně poráží starší hráče a už je dokonce i mistrem republiky. Nemá však rád, když se na jeho hru dívá trenér nebo otec.

Špičkový český šachista David Navara jednou řekl: Dovedu si představit, že bych se šachům přestal věnovat a začal dělat něco jiného. Ale nedokážu si představit, jaké to je nehrát šachy, protože jsem bez šachů od svých šesti let nikdy nežil.

Podobnou větu možná jednou vyřkne i dvanáctiletý Rudolf Jun z Chotěboře. Také on se věnuje téhle královské hře od útlého věku - k šachovnici ho otec poprvé posadil, když mu bylo pět let.

„Byl malý, ale zdálo se, že je hodně bystrý na počítání, tak jsem ho zavedl do šachového kroužku,“ vzpomíná Rudolf Jun starší, otec talentovaného chotěbořského šachisty. „Zpočátku tam vydržel jen chvilku a chtěl domů, ale čím víc mu to šlo, tím víc ho šachy bavily,“ vybavuje si.

On sám se je naučil od dědečka, ovšem na rozdíl od syna se jim nikdy moc nevěnoval. „Dělal jsem úplně jiné sporty, hlavně atletiku,“ prozrazuje bývalý vytrvalostní běžec.

Juniora ovšem šachy brzy doslova pohltily. „Proč jsem si je vybral? Je to hlavně o přemýšlení a to mi jde líp než nějaké fyzické sporty,“ vysvětluje student chotěbořského gymnázia.

Občas dojde i na jiný sport

Přesto do jeho života patří i zmiňované aktivní sportování. Otec na tuto stránku vývoje svého syna rozhodně nezapomíná. „Chodí na gymnastiku, hraje ping-pong a dělal třeba i orientační běh,“ vypočítává sportovní odvětví, která si jeho potomek vyzkoušel.

„Všechno to ale dělá jen bokem, pro zábavu, aby se nějak hýbal. Nemůže pořád jen sedět u šachovnice,“ říká.

Nakonec se ale junior vždycky stejně vrací znovu a znovu k černobílé šachovnici a figurkám, s nimiž pak svádí se soupeři bitvy v pozornosti, soustředění a chytrosti.

„Nemám nějaký vyloženě vysněný cíl, kterého bych chtěl jednou dosáhnout,“ krčí rameny nejlepší z letošního mistrovství Čech v kategorii chlapců do 14 let. „Prostě bych chtěl, aby si o mně lidi nemysleli, že hraju šachy jen tak, ale že je mám rád, že se jim hodně věnuju a že chci být jeden z nejlepších.“

Přestupu se rodiče brání

Ke špičce minimálně ve své věkové kategorii ostatně patří už nyní, což mimo jiné dokazuje i to, že o něj mají zájem renomované české kluby. „Syn ale zatím hraje pořád tady za Chotěboř, jinde občas jen hostuje. Například v Pardubicích chtěli, aby k nim přestoupil, ale my ho ještě nechceme pustit,“ přiznává Rudolf Jun starší.

Seriál Vysočina má talent

Regionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny.

Vysočina má talent

Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz nebo jan.salichov@mfdnes.cz

„Je to stejné jako v každém jiném sportu, bohatší kluby skupují ty nejlepší hráče z malých klubů. A tomu my se zatím bráníme,“ doplňuje.

Svého potomka vozí na většinu turnajů. „Je to časově dost náročné, protože čím je starší, tím hraje delší partie. Když začínal, bylo třeba za půl hodiny hotovo, teď ale není výjimkou ani tří nebo čtyřhodinový zápas. A třeba republikové přebory, to je akce na celý týden.“

Rudovu hru samozřejmě pokaždé pečlivě sleduje, ovšem většinou jen zpovzdálí. „Hrát v hluku mi nevadí, mnohem horší je, když se někdo kouká, jak hraju. Hlavně trenér a táta,“ svěřuje se Jun junior. „Vždycky se tak divně tváří, že nevím, jestli jsem něco udělal špatně. Rozptyluje mě to,“ přiznává.

Proto otci vysvětlil, že bude lepší, když se bude od šachovnice držet dál. „Takže se jdu třeba někam projít,“ usmívá se rodič talentovaného chotěbořského šachisty.

Ze svého syna má pochopitelně velkou radost. A to nejenom z jeho sportovních výsledků, Rudovi se daří také ve škole. „Teď začal chodit na gymnázium a učení mu jde. Zvládá ho bez problémů,“ těší ho.

A co juniora ve škole nejvíc baví? „Matematika,“ hlásí okamžitě. „Jednou bych chtěl být učitelem, to by mě bavilo,“ dodává mladý student, který bude na přelomu ledna a února příštího roku reprezentovat Vysočinu v šachách na zimní olympiádě dětí a mládeže v Litomyšli.