Při nedávném otevření opravené budovy základní umělecké školy v Jihlavě budila obdiv a nešla přehlédnout. Obří secesní mozaika o velikosti dvacet čtverečních metrů, která zdobí koncertní sál, je dílem třešťského výtvarníka Svatopluka Kasalého a jeho ženy Evy.
Vitráž v jihlavské základní umělecké škole.
Umělec se výrobě vitráží a šperků ze skla věnuje téměř 50 let a jeho díla vystavovaly už za komunismu přední světové galerie. Je také jediným Čechem, jehož tvorbu zařadili odborníci do almanachu 15 nejlepších světových šperkařů minulého století.
Začátky třešťského rodáka však nebyly lehké. Vystudoval sklářskou průmyslovku a nastoupil ve sklárnách v Železném Brodě, kde potkal svoji manželku Evu.
"Žil jsem tam 23 let a v roce 1978 jsem odešel na volnou nohu jako výtvarník. Hodně jsem tehdy spolupracoval s jihlavským Stavoprojektem, a tak jsme se vrátili do rodného domu. Sbalil jsem kufry a manželku, kterou jsem si přivedl jako levnou pracovní sílu," říká s nadsázkou devětašedesátiletý umělec.
Soudruzi, kombajn zůstal za kopcem
Z té doby pochází i jedna z jeho největších prací – osm kruhových vitráží pro jihlavskou nemocnici, znázorňujících běh života. Donedávna zdobily přízemí hlavní budovy. Další velkou prací byla rozměrná mozaika pro základní školu v Brtnici a největší Kasalého prací pak mozaika pro ČKD Blansko na ploše šedesáti metrů. Vše tehdy podléhalo schvalování strany.
Jak to při schvalování zakázek za komunistů chodilo, ukazuje Hřebejkův film Pupendo.
"Taky jsem si někdy připadal jako sochař Mára. Každé dílo muselo projít schvalovací komisí, kde se očekávaly budovatelské symboly. Já tam ale nic poplatného době neměl a nakonec to vždy prošlo," vypráví.
"Jednou jsme dělali dvě mozaiky do sídla komunistů v Jihlavě. Téma bylo socialistický průmysl a zemědělství na Vysočině. V návrhu jedné jsem měl ruský kombajn, ale nakonec jsem ho tam nedal. Když se dílo odhalovalo, tak se mě na kombajn ptali. Odpověděl jsem: Soudruzi, ten kombajn je za kopcem, a když počkáte, tak vyjede. Naštěstí to vzali s humorem," vzpomněl Kasalý.
Dva roky před sametovou revolucí pak vytvořil v Třešti mozaiku Pád komunismu. "Předběhl jsem tím trochu dobu," podotkl.
K návratu z Vídně ho umluvil kamarád
Kromě vitráží se věnoval i tvorbě šperků ze skla, za něž v 70. letech získal několik nejvyšších ocenění na prestižních mezinárodních výstavách. Díky tomu se dostal na Západ.
"Organizace Art centrum umělcům zprostředkovávala kontakty na světové galerie. Tak jsem se dostal do Seattlu, kde jsem strávil čtyři měsíce. Vystavoval jsem pak v roce 1982 i ve Vídni, kde jsme s kamarádem prodali skoro celou výstavu. Peníze jsme utratili a já se nechtěl zpátky za ty trojité dráty nabité elektrikou už vrátit. Kamarád, komunista, mě ale nakonec umluvil," zmínil Kasalý.
Následovaly i výstavy v Hamburku a dalších zemích. V té době navázal spolupráci se slavným fotografem Tarasem Kuščynskym, s nímž pak spolupracoval až do jeho smrti.
"Oslovil jsem ho a hned napoprvé to zafungovalo. Na sklonku svého života mi pak udělal nádherné fotky pro výstavu v Seattlu," doplňuje výtvarník.
K vitráži pro jihlavskou "zušku" se dostal díky spolupráci s architektem Jaroslavem Huňáčkem. Příprava trvala skoro čtyři roky.
"Práce na samotné vitráži, která vychází z květinových secesních motivů, pak trvala skoro půl roku. Čekali jsme, až osadí rám, do kterého jsme si na kartony vitráž rozkreslili. Pak jsme na tom celá rodina dělali několik měsíců," popisuje výtvarník svou zatím poslední velkou práci.
