Ztratila a znovu našla sestru. Emoce jako v Poště pro tebe netryskaly

  10:29aktualizováno  10:29
Dcera Arnošta Beneše, který zahynul v Osvětimi, má unikát. Jeho staré filmy, na nichž jsou rodinné záběry pořízené v letech 1937 až 1940. Dýchá z nich rodinná pohoda. Sestry, které jsou na záběrech, a které válka rozdělila, se setkaly až o dvacet let později. Nepoznaly se a nedomluvily se.

"Měli jsme se dobře. Tatínek pracoval jako skladník v Grünbergerově třebíčském obchodě se semeny. Dokázal se o nás dobře postarat," začíná vyprávění jednaosmdesátiletá Susana Urbanová, za svobodna Benešová, která od narození žije v Třebíči v židovské čtvrti.

Jak byl Benešovic život ještě do roku 1940 pohodový, to dokládají unikátní filmy, točené osmimilimetrovou kamerou. Co je dnes zcela běžné, tehdy bylo výjimečné. Kameru měl doma málokdo. Arnošt Beneš měl ještě něco navíc - talent. Záběr si dokázal připravit. Znal kouzlo detailu i dobrého světla. Uměl "číst" prostor.

Žid Arnošt Beneš zahynul v Osvětimi počátkem jara roku 1943. "Je to zvláštní. Domů se vrátila jeho peněženka, snubní prstýnek a přišel papír o úmrtí," podotýká Urbanová.

Obyčejné chvíle rodiny si po válce neměl kdo připomenout

Benešovi se před válkou podařilo natočit zdánlivě obyčejné chvíle své rodiny. Babičku Antonii Beneschovou (jméno si po roce 1918 nenechala počeštit), jak šije na staré singrovce a čtyřletá Susana jí při tom asistuje.

Fotogalerie

Dědečka Aloise Benesche, jak v zimníku s velikou čepicí na hlavě kráčí třebíčskou Dolní ulicí. Vystrojenou manželku Ingeborg, jak s malou Susankou a miminkem Hankou v kočárku přejíždí Podklášterský most nebo korzuje po Karlově náměstí. Susančiny dary žebračce, Susančino bruslení na zamrzlé řece Jihlavě, Susanku s bratrancem Jindřichem z Teplic v létě u rybníka. Susančiny polibky malé sestřičce i mamince na tvář.

Co z tohoto obrázku dětství po válce zbylo? Nic. Třiaosmdesátiletý dědeček Alois Benesch zahynul v Terezíně na konci května 1942. Babička Antonie Beneschová zemřela v Treblince o pět měsíců později. Zmizeli příbuzní Vítězslav, Šimon, Eliška, Ernestina, Lilly, Hugo, Otta... I bratranec Jindřich, se kterým malá Susana na tatínkových předválečných záběrech dovádí v letním slunci.

"Maminka Ingeborg byla brněnská Němka. Ale s tatínkem se brali v synagoze, to znamená, že musela konvertovat. Podle všeho na to Němci nepřišli. To by s ní i s námi dcerami byl amen. Maminka si po válce našla nového manžela, Slováka, zůstala s ním na Slovensku. Nějak nás s Hankou moc nemusel. Víc bych to asi nepitvala," říká.

Tiché setkání bez emocí. Stáli proti sobě dva cizí lidé

Dvanáctileté Susany se ujali bezdětní manželé Smržovi z Třebíče. Osmiletou Hanu si k sobě do Londýna vzal příbuzný Julius Pächter, který zavčas v roce 1939 odešel na Západ, kde potom bojoval.

Když se v roce 1945 vrátil domů, nikoho nenašel. Jen dvě malé holky.

"S Hankou jsme se poprvé od války potkaly v Londýně v roce 1966, kdy mě režim za ní pustil. Stáli proti sobě dva cizí lidé. Bylo to tiché a bez emocí. Bylo to hodně zvláštní," vybaví si Urbanová.

"Někdy se dívám v televizi na Poštu pro tebe. Na ty emoční výtrysky. Přijde mi to divné. Já setkání po letech prožila jinak," vzpomíná. Dospělá Hana a dospělá Susana už obě byly vdané a měly děti. A vůbec se nedomluvily. Hana neuměla slovo česky, Susana slovo anglicky.

"Asi to bylo tím, že jsme za války nesměly do školy, Hanka se učila číst a psát až v Anglii. A rodnou češtinu vymetla z hlavy. Já jí rukama nohama vysvětlila - anglicky se u nás doma nenaučím, v Československu je angličtina passé. Ale němčina by šla."

Obě sestry se hned pustily do učení jazyka země, která jim tak zamotala životy. A psaly si. Znovu se mohly potkat až po listopadu 1989. Od té doby se vídají pravidelně.

Nejčtenější

Příslušník StB se marně snažil překazit natáčení filmu Císařův pekař

Cisařův pekař

V zájmu dělnické třídy není vhodné, aby film Císařův pekař - Pekařův císař s Janem Werichem vznikl. Jeho ideová hodnota...

Dodnes mě děsí vzpomínka na provaz z šibenice, vypráví politický vězeň

Zemědělec, politický vězeň, traktorista a spisovatel Miloslav Růžička

Řadový dům z opuky stojí na náměstí ve Vilémově už tři sta let. Sedmdesáticentimetrové zdi v létě chladí a v zimě drží...

Jihlava vyhrála posedmé v řadě a na vedoucí Budějovice ztrácí jediný bod

Momentka z prvoligového duelu Jihlava vs. Kladno (modrobílá)

Jihlavští hokejisté si ve 24. kole první ligy poradili s Litoměřicemi 5:2 a díky sedmé výhře v řadě ztrácejí na vedoucí...

Lidé si koupili nové byty, stavba ale kvůli insolvenci firmy PSJ stojí

Toto je pohled na budoucí Rezidenci Vrchlického, jež má sousedit s krajským...

Na místě bývalých Štefánikových kasáren v Jihlavě má vyrůst 63 bytů. I když už je většina z nich prodaných, práce ve...

Za zaměstnání Vesecké navrhl žalobce pro Vitáskovou tři a půl roku vězení

Alena Vitásková vypovídala u Okresního soudu v Jihlavě.

Tři a půl roku ve věznici s ostrahou navrhl jihlavský státní zástupce Kamil Špelda jako trest bývalé předsedkyni...

Další z rubriky

Odvolací soud potvrdil sexuologu Weissovi podmínku za smrtelnou nehodu

Sexuolog Petr Weiss u pelhřimovského okresního soudu. Za způsobení tragické...

Odvolací soud v Táboře potvrdil podmíněný trest sexuologovi Petru Weissovi za to, že před dvěma lety způsobil dopravní...

Při běhu se psem si zranila obratle, přesto vydržela. A dál vozí medaile

Po nedávném úspěchu na mistrovství světa v Polsku, kde skončila stříbrná v...

Canicross a bikejöring jsou sportovní disciplíny, kde kromě fyzické kondice hraje velkou roli především souhra člověka...

Nové Město i přes petici prodalo uměleckou školu, majitel budovu opraví

Dům číslo popisné 121, který má aktuálně oranžovou břízolitovou omítku, stojí...

Další z historických budov v Novém Městě na Moravě nedávno změnila majitele. Jeden z domů na Vratislavově náměstí,...

Najdete na iDNES.cz