Spoustě z nás leží doma na půdě staré zaprášené hodinky po pradědečkovi či jiném předkovi. Uvést je zpět do provozu zvládne jen šikovný hodinář. Znalec řemesla, které má staletou tradici, ale v dnešní době nepatří mezi ty nejpopulárnější. To dokládá i skutečnost, že v České republice se hodinařině učí pouze na Střední škole obchodu a služeb Jihlava.
"Jsme jediná hodinářská škola v Česku. Na Slovensku není žádná. Už tento fakt říká, že naši absolventi nemají konkurenci," vyjádřil se učitel oboru hodinář na jihlavské střední škole Jaromír Ondráček.
Učit se chtějí spíš dospělí
Ze základních škol míří studovat svět ciferníků a rafiček jen hrstka studentů. Přesto je to větší počet než v minulých letech. "Zájem o obor hodinář je na jedné straně malý a na druhé převyšující naše možnosti. Žáci devátých tříd, kteří by ho měli naplňovat, mají zájem velmi malý. V tomto školním roce se u nás učí osm prváků, ve druhém a třetím ročníku je také po osmi žácích. U dospělých, pro které pořádáme hodinářské kurzy, je naopak poptávka tak velká, že dnes přijímáme přihlášky do ročníku otevíraného v roce 2015," sdělil Jaromír Ondráček.
Adepti hodinářského řemesla se v jihlavské škole seznamují s funkcí a opravami velkých mechanických hodin, později hodinek a nakonec i elektronických hodin a hodinek. Přitom si doplňují angličtinu nebo němčinu a věnují se práci s počítačem. Po tříletém studiu dostanou výuční list. Pokud je absolvent dostatečně schopný, může pak v nástavbovém studiu získat maturitní vysvědčení.
Vrací budíkům život
Jedním z těch, kteří se v Jihlavě připravují na dráhu hodináře, je dvacetiletý Daniel Fliega z Havířova. K hodinářské práci měl blízko už od dětství, neboť se této profesi věnuje jeho otec.
"Odmalička se mi hodinařina líbila. Asi nejvíc mě na ní baví to, jak dokážu budíkům nebo hodinám vrátit život. Když se mi to povede, tak z toho mám opravdu radost," popsal svůj vztah k hodinářské práci student, kterému manuální práce není cizí – má už totiž výuční list z oboru zlatník.
Podle učitele Ondráčka mají hodináři, přezdívaní "jemní mechanici", velkou šanci na uplatnění. "Mezi běžnou populací je odhadem přes devadesát procent hodinářských výrobků elektronických – takzvaně na baterku. U těch se při opravách nedá hovořit o velké hodinařině. Stále více zákazníků si ale váží poctivé tradiční mechaniky a kupují si dražší klasické hodinky. A ty vyžadují vysoce kvalifikované hodinářské specialisty," vysvětlil kantor.
Trpělivost je nezbytná
A jaké vlastnosti by měl mít dobrý hodinář? Podle Daniela Fliegy mu v první řadě nesmí scházet trpělivost. "Bez toho se nedá obejít. Důležitá je i zručnost, chuť k práci a smysl pro detail," vyjmenoval frekventant z druhého ročníku. Nejlepší hodináři z jihlavského oboru pracují v českých servisech prestižních hodinářských značek a několik z nich se také vydalo upotřebit své znalosti do zahraničí.
Škola pro hodináře původně vznikla v Polné, teprve po optimalizaci sítě škol se přestěhovala do Jihlavy. Zřizovatelem je Kraj Vysočina, který toleruje podlimitní hodinářské třídy a obor podporuje.
