Rodinu Schenkelových připomínají v Chotěboři kovové destičky. Podobné jsou na 59 tisících místech Evropy. | foto: Jaroslav Paclík, MF DNES

Schenkelovi zemřeli v Osvětimi. Příbuzný pak dělal pokusy na lidech

  • 5
V chodníku před informačním centrem v Chotěboři přibyly tři kameny. Je na nich mosazná destička se jmény Maxe, Irmy a Zdeňka Schenkelových, někdejších obyvatel domu. Členové židovské rodiny zahynuli 8. března 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. V rodině však měli černou ovci.

Max Schenkel měl v Chotěboři v prostranství za domem tkalcovskou dílnu. „Pocházel z Tarnowa v Haliči, jeho manželka Irma (za svobodna Roubíčková) byla z Nasavrk. Jejich syn se narodil roku 1919, v Chotěboři chodil do školy i na gymnázium,“ uvedla Markéta Kadlecová z infocentra.

Podle pamětníků byli Schenkelovi hodní lidé. „Nevyčnívali. Rodina žila sama pro sebe,“ doplnila Kadlecová.

Právě tyto tři obyvatele domu si od středy může připomenout každý. Stačí pohledem sjet dolů na chodník. Nově se v něm lesknou Stolpersteine, česky Kameny zmizelých. Německý autor Gunter Demnig je vkládá do chodníku před domy obětí holocaustu a nacistického režimu.

Před chotěbořským informačním centrem nejsou však jen kvůli Schenkelovým. V období rasové perzekuce za druhé světové války byl dům jedním ze tří ve městě, kam byly v roce 1942 sestěhovány židovské rodiny před odsunem do koncentračních táborů. Většina z nich se domů už nikdy nevrátila.

Bratr Schenkelové podle svědka spolupracoval s Mengelem

Při pátrání po osudech Schenkelových však Markéta Kadlecová s kolegyní v archivu objevily i jeden šokující příběh.

„Odhalily jsme, že Irma Roubíčková měla v Nasavrkách bratra, kterého sem do Chotěboře vzali na byt, aby mohl studovat gymnázium. On byl také v koncentračním táboře. Přežil,“ zmínila Kadlecová.

Poté, co se Roubíček vrátil do Čech, dal se ke komunistům. Pracoval jako lékař. A co je na tom to šokující? Tento muž podle očitého svědka v Osvětimi spolupracoval s obávaným doktorem Josefem Mengelem.

V roce 1950 pak dělal Roubíček podle dostupných informací pokusy na vězních ve Valdicích.

„Vybíral mladé a hlavně zdravé vězně na nucené odběry krve pro válečné potřeby v Severní Koreji. Nadměrnými a častými odběry byli vězni natolik zeslabeni, že byli odesíláni na konečnou likvidaci do Opavy,“ zmínila Kadlecová.

Později se Otto Roubíček stal dokonce ředitelem zdravotního ústavu v Jičíně. On to také byl, kdo už v roce 1947 žádal úřady o prohlášení členů rodiny Schenkelových za mrtvé. Zřejmě proto, aby získal jejich majetek. Dům však připadl městu.

,