Za vším stojí Libor Cejpek, architekt, projektant a stavební podnikatel. Právě tento milovník české historie a dávných budov se už několik let věnuje obnově areálu. A má s ním velké plány spojené s muzeem mlynářství a zachováním lidových řemesel.
„Ve středověku zde stával panský mlýn, který byl provozován až do průmyslové revoluce,“ začíná s vyprávěním. Když přestal mlýn na řece Jihlavě fungovat, vybudoval tam kdysi soukromý podnikatel jirchárnu na úpravu kůží. Další změna přišla během druhé světové války. Majitelé tam spustili vodní turbíny, které poháněly stroje. Následně vše přestavěli do podoby vodní elektrárny.
Po roce 1948 byla továrna znárodněna a začal její postupný úpadek. Vše se proměnilo na sklad sběrných surovin. Později sem byla přestěhována část výroby pro podnik BOPO Třebíč, což byl někdejší producent bot a ponožek. Po změně režimu v roce 1989 dostali areál zpět původní majitelé. Výroba skončila a objekt začal rychle chátrat.
Současný majitel ho koupil ve zdevastovaném stavu v roce 2001. „Od té doby prakticky probíhá nepřetržitá rekonstrukce, a to výhradně tradičními technikami. Nejprve jsme opravili vodní elektrárnu, jejíž rekonstrukce trvala sedm let. Z jejího výkonu pokrýváme v zimním období spotřebu areálu. A v létě, pokud je dostatek vody, dodáváme přebytky do sítě,“ přiblížil Libor Cejpek, šéf projekční kanceláře Etna.
Sekernictví, šindelářství, tesařství. Chtějí učit stará řemesla
Oprava dalších budov trvala ještě šest let. Dlouhodobý plán na obnovu počítá s jejím koncem zhruba v roce 2021, kdy se areál otevře veřejnosti. Firma se pak chce v hrádku zaměřit na zachování lidových řemesel.
„A to zejména profesí, které jsou na pokraji vymizení - tedy sekernictví, šindelářství nebo umělecké tesařství. Zároveň chceme vytvořit i zázemí pro učňovskou výchovu v těchto řemeslech. Dále bychom zde rádi vytvořili muzeum mlynářství,“ popisuje architekt, který už v oboru pracuje čtvrt století.
Zmíněné zanikající profese už dnes ovládají pouze jedinci. Učňové z Bransouzů by v budoucnu mohli najít uplatnění u různých zaměstnavatelů, ale hlavně v „domácí“ firmě Etna. Ta se věnuje projektování a výstavbě všech typů budov. Nyní se zaměřuje už i na ty s historickým vzhledem, které se tvoří tak jako kdysi. Soustředí se také na obnovu památek.
„Architektonický výraz areálu v Bransouzích jako středověkého hrádku je přizpůsobován tomuto zaměření. Je vlastně naším referenčním objektem, stojící reklamou a zároveň zázemím pro potřeby firmy,“ vysvětluje Libor Cejpek.
Při rekonstrukci v Bransouzích získal s kolegy mnoho zkušeností - a hlavně se seznámil s odborníky na památky a mizející řemesla. „Pokud by člověk nedělal ve stavebním oboru a nebyl navíc nadšenec, tak by areál nikdy nebyl opraven. Z toho pak vyplynul nápad orientovat se tímto směrem. Čeká nás hodně práce. Pokud zůstaneme zdraví a bude se dařit, středisko zpřístupníme za 5 let,“ uzavírá Libor Cejpek.
