Jeho žena ho milovala natolik, že mu psala ještě dvacet let po jeho smrti v Buchenwaldu vroucí dopisy plné respektu, něhy a smutku. Dopisy bez adresáta.
Josef Vaněk v Třebíči starostoval v letech 1925 až 1939. „Bylo to období velkého rozkvětu. Jedno z nejlepších v dějinách města,“ říká bývalý městský architekt Lubor Herzán.
„Za něj vznikla funkcionalistická spořitelna na náměstí, říční lázně – obojí z dílny architekta Bohuslava Fuchse. Dále protipovodňové stěny u Podklášterského mostu. A samozřejmě vodovod, který byl v tehdejším Československu unikum,“ vypočítává Herzán.
Vodovod byl dokončen a začal sloužit krátce před začátkem druhé války. Přivedl do města vodu z dvacet kilometrů vzdálených pramenišť u Heraltic. „Tehdy šlo o netradiční řešení,“ vysvětlil Herzán.
Přestalo se stavět nahodile
Starosta Vaněk jakožto poslanec za socialisty dokázal na vodovod sehnat peníze, byť do plánů zasáhla hospodářská krize. Za Vaňka taky začalo územní plánování, přestalo se stavět nahodile.
Vaňkovi mívali ševcovskou dílnu v domě, který stojí na náměstíčku s příznačným názvem – Vaňkovo. Nyní je v domě pivotéka, dřív tam bývala hospoda Praha. Pravnuk Jan Vaněk působí jako ředitel Základní školy Benešova. Svého pradědečka si moc váží.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
„Ač měl pradědeček sám ševcovskou dílnu, tak když krachovala třebíčská fabrika Budischowských, osobně jel jakožto starosta do Zlína za Baťovými jednat, aby podnik v Třebíči odkoupili. Jinak hrozil velký sociální problém. Přitom si tím Vaněk pod sebou podřezával větev. Malovýrobci bot nemohli Baťovi konkurovat,“ zmínil pravnuk Jan.
Po pradědečkovi našel v domě věci, které uchovávala až do své smrti v roce 1965 prababička Albína. Jsou tam německy psané dopisy z koncentráku. Taky pečlivě vedená kniha, do níž naopak psala dopisy zesnulému muži Albína. Připomíná třeba úspěchy dětí, podivnou smrt Jana Masaryka, dění ve městě. A svou nekonečnou vnitřní samotu.
V novinách z roku 1947 vzpomínal Vaňkův spoluvězeň z Buchenwaldu Leopold Reitter, jak Vaněk, od přírody optimista, do poslední chvíle neztrácel naději. V Buchenwaldu se exstarosta potkal s dalším Třebíčanem a komunistou Antonínem Kalinou, pozdějším zachráncem tisíce dětí. Před válkou to byli dva městští radní, kteří si často nemohli přijít na jméno. Prostředí koncentráku je sblížilo.
