Stanislav Ježek měl z ocenění Živnostník roku přirozeně velkou radost. "Nečekal jsem to, to ani nebudeme rozebírat, že mám radost," řekl.
Jaké byly vaše začátky?
No (přemýšlí), první živnostenský list, který jsem si udělal, byl vydaný 9. února 1992 a já jsem netušil, do čeho jdu. A když už jsem se do něčeho pustil, tak jsem si pak říkal, že musím dál. Že mám zodpovědnost za rodinu.
Jak vás napadla myšlenka, že se pustíte právě do klimatizací?
Do té doby, než jsem se pustil do podnikání, jsem vyučoval sváření - jak praxi, tak i teorii. Tam jsem se setkal s tím, že existuje požadavek na pravidelné odsávání horkého vzduchu ve svářecích boxech. Ty věci, které jsou na trhu dneska, to tehdy nikdo neznal. Dřív se v těch prostorách jednoduše pouze větralo.
Kde jste učil?
Vyučoval jsem coby civilista v ozbrojených složkách. Začátkem devadesátých let ale docházelo ke změnám, propouštěli se tam lidé, tak jsem nemeškal. Shodou okolností jsem každý rok navštěvoval Strojírenský veletrh a tam našel zařízení, které mě oslovilo. A tím to začalo. A byla na to jenom moje hlava a moje chuť.
Kdybyste se o tom, zda jít do podnikání, rozhodoval dnes, šel byste do toho taky?
Dneska by začínání s podnikáním bylo už hodně, hodně drsné, tenkrát to bylo spíše o té odvaze.
Byly zhruba za těch jednadvacet let okamžiky, kdy jste chtěl s živností "seknout"?
To víte, že nastaly. Byly chvíle, že bych s tím občas praštil, jinak se to říct nedá. Ale to je úplně ve všem. Děláte podnikání prostě nějakým způsobem, na maximum, snažíte se soustředit ze všech stran a pak vám přijdou chvilky, asi jako v každém lidském životě, že s něčím chcete skončit.
Máte teď zakázky i v zahraničí...
Vždy, když něco takového přijde, tak se zakázka připravuje už tady, na "domácí půdě". Nejde odjet jen tak do končin, kde nevíte, co vás čeká. Musíte zajistit veškerou logistiku, materiál, nářadí i lidi. Pokud se dělají zakázky v zemích, jako je ta naše, kde všechno funguje normálně a jste v "klidových podmínkách", tak je to jednoduché. Když se ovšem vyráží do lokalit válečných zón, tak tam je to složitější a tam máte obrovskou zodpovědnost za ty vaše lidi.
Na vyhlášení výsledků ankety Živnostník roku byla zmínka o tom, že jste pracovali i v Afghánistánu. Tam jste měli zakázku pro nějakou firmu?
Tady se omlouvám, že toho k této zakázce nemohu tolik sdělit. Mohu říci, že jsme tam dělali a montovali zařízení pro klienta k jeho spokojenosti. A ano, v zemi tehdy probíhal válečný konflikt.
Kývl jste na takovou zakázku hned?
Nekývu hned, nejprve si dávám věci dohromady, abych věděl, do čeho se má jít a co se má dělat. Pokud bych tohle neměl zjištěné, co tam pak budu dělat, 4 500 kilometrů od vlastní chalupy? A všichni by koukali, co to sem přijelo...
Vy máte sídlo v Dolní Cerekvi na Jihlavsku. Zeptám se, jestli vám tato obec není už malá? Nepřemýšleli jste ve firmě třeba o stěhování do Jihlavy?
Já jsem z Jihlavy odešel. Chtěl jsem mít firmu po ruce s bydlením, a tak jsem si ji kompletně přestěhoval. Nepotřebuju sedět ve městě. Zákazníci nechodí primárně do sídla firmy, to já musím být u zákazníků.
Jak jste se dostal k soutěži o Živnostníka roku?
Jsem dlouholetým členem Hospodářské komory a jak s panem ředitelem Prchalem, tak i pane Ilečkem dáváme dohromady některé věci. Právě na komoře přišel návrh, jestli bych se této soutěže nechtěl zúčastnit. Přiznám se, že předtím jsem se žádných soutěží tohoto typu nezúčastňoval. Dosud jsem soutěžil jen ve výběrových řízení o zakázky.
Čím si myslíte, že jste si zasloužil první místo v letošním ročníku Živnostníka roku?
Doufám, že je to tou vytrvalostí a dlouhodobostí podnikání. A také jde o to, nepolevit ve kvalitě - i v těch nejhorších letech, co už tady proběhla. Vydržet, nepovolit a říct si, že jedu na kvalitu.
Povězte, kde například se uplatní klimatizační zařízení z Dolní Cerekve?
Ono je to vždy o tom, jaký je požadavek konkrétního zákazníka. Ten třeba chce řešit jednu místnost: například přesné měření, kalibraci. Ale zákazníkovi může jít i o pohodlí doma. Máme také zakázky v bankách, laboratořích, kancelářích.
Blíží se volby do Poslanecké sněmovny. Jak to vypadá v České republice s prostředím vytvořeným pro živnostníky a co administrativní zátěž?
Voleb tu za více než 20 let proběhlo už mnoho, ale upřímně řeknu, že zatím mne žádný politik napříč spektrem stran a hnutí nepřesvědčil o tom, že by o živnostníky měl skutečný zájem mimo slibů a frází. Změnu bych si hodně přál. Ona by ekonomika bez podnikatelů dost složitě fungovala jak po stránce řemesel, služeb a stavebnictví, ale i v oblasti výběru daní. Na živnostníka si každý dosáhne rychleji než na velkou společnost.
