Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: AP

Pohodář, rád se dělil o zážitky, říkají sousedé o muži uneseném v Libyi

  • 27
Lidé ve Velkém Meziříčí, kteří znají Pavla H., pohřešovaného Čecha v Libyi, mu drží palce, aby se v pořádku vrátil. Doufají, že pak už nikdy do pouště nepojede, doma má rodinu. Ve městě je dobře známý, po revoluci si tu zřídil videopůjčovnu. A zván je i na chystaný sraz meziříčských rodáků.

Je to klidná meziříčská ulice v kopci nedaleko supermarketu. Je plná opravených domků, jen na jedné vile právě pracuje demoliční četa.

Pavel H.

Pavel H. (na snímku z října 2010) pracoval na ropném poli Ghaní pro maltskou společnost VAOS.

  • Pavel H. pracoval na ropném vrtu Ghaní jako koordinátor stravování pro skupinu dělníků.
  • Na jaře mu bude 50 let. V roce 1984 maturoval na hotelovce ve Velkém Meziříčí. Je ženatý, má tři odrůstající děti.

Nebýt čerstvých zpráv o potížích, do kterých se dostal jeden ze zdejších obyvatel, tak to hlavní, co by tu lidé řešili, by byl zřejmě jarní úklid a okopávání zahrádek.

Pavel H., pracovník cateringu, který minulý týden v pátek zmizel kdesi v libyjské poušti, je teď tématem rozhovorů sousedů. Starší lidé sledují zprávy a občas jim padne pohled směrem k domovu ztraceného Čecha. Ti mladší říkají, že o problémech svého souseda vědí, ale nijak zvlášť to neřeší.

„Paní H. jsme už pár dní neviděli. Ale oni si celkově žijí spíš pro sebe, hodně klidně,“ shodují se sousedé.

Vyvezená popelnice před garáží v úterý svědčila o tom, že doma v opravené vilce možná někdo je.

Rodina ale zřejmě i na radu bezpečnostních složek a ministerstva zahraničí navenek nekomunikuje. Vyčkává, jak se situace tisíce kilometrů od České republiky vyvine.

Zda je manželka Pavla H. doma nebo v péči lékařů, to nechtějí úřady komentovat. V pondělí ani v úterý nebyla k zastižení na svém pracovišti, za pokladnou v jednom z obchodů kousek od radnice.

Znali ho z videopůjčovny

Starosta Velkého Meziříčí Radovan Necid nejdříve v úterý sbíral prvotní zprávy z médií. Kontaktoval ministerstvo zahraničí, aby se dozvěděl něco konkrétnějšího. Po konzultaci s tamními úředníky nakonec sdělil, že vzhledem k citlivosti celé záležitosti se k ní do odvolání nebude vyjadřovat.

Hodně lidí si v jedenáctitisícovém městě vybavuje Pavla H. až poté, když se řekne videopůjčovna na staré poště na náměstí. Míval ji tam od revoluce, skončil s ní a odjel do Libye. Ti, co ho znají blíž, o něm mluví jako o vtipném pohodáři, který si rád popovídá o detailech své práce v nebezpečné poušti.

Odměna za hazard

Za rizikovou práci v Libyi nabízí firma VAOS svým zaměstnancům vyšší výdělek. Pavel H. si mohl vydělat podle zjištění MF DNES asi 140 eur denně. Za šestitýdenní turnus, po němž následovaly tři týdny doma, tak mohl získat v přepočtu přes 150 tisíc korun. V Libyi pracoval Pavel H. šest let a přečkal zde i divoké období po pádu režimu diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011.

Názory lidí, které redaktorka MF DNES v úterý v Meziříčí oslovila, se velmi různily. Od velkého údivu, že se něco tak strašného vůbec může týkat někoho z poklidné Vysočiny, až po odsudek Pavla H., že se pouštěl do tak riskantní akce a peníze vydělával zrovna v nestabilní Libyi.

„Dal přednost penězům před rodinou“

„Nevím, proč je kolem toho tak strašný humbuk, když tam Pavel, kterého mimochodem znám, jel dobrovolně. Jako jezdí třeba vojáci do Afghánistánu. Dal přednost vidině peněz před zárukou bezpečnosti. Myslím, že tak ale může uvažovat svobodný chlap, ne ženáč,“ podotkl například jeden starší muž, který zastavil na benzince. Přál si zůstat v anonymitě. Dodal, že pevně doufá ve šťastný konec, ze kterého si Pavel H. vezme ponaučení.

Vincenc Záviška, který je narozený taky v roce 1965, bydlí nedaleko Pavla H. a potkával se s ním už na základní škole. Vždy ho vnímal jako znalce muziky a schopného organizátora tanečních večerů počátkem 90. let. „Má rád tvrdší kapely, dokázal za starého režimu sehnat nahrávky i těch zakázaných.“

V květnu je ve městě sraz rodáků ročník 1965. Pozvánku dostane zanedlouho taky Pavel H.