Soudkyně Martina Chlupáčková se řešením sporu mezi novoříšskými premonstráty, městem a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových zabývala půl roku. „Šlo o právně složitou věc, bylo tam nutno posoudit mnoho dokumentů z minulosti,“ vysvětlila Chlupáčková.
Rozsudek není pravomocný, od jeho doručení poběží všem účastníkům patnáctidenní lhůta na odvolání. Na místě se nikdo z účastníků sporu neodvolal.
Jihlava se soudí i s minorityMěsto Jihlava je také účastníkem soudního sporu s řádem minoritů o část parkánu mezi Minoritským náměstím a ulicí Matky Boží. Minorité nabízeli, že by nechali parkán u historické brány otevřený, jihlavští zastupitelé však mimosoudní dohodu neodsouhlasili. Parkán dlouhou řadu let nebyl zpřístupněn, minorité ho neotevírali, město o to nežádalo. Řád chtěl získat i dům vedle kostela a přilehlý prostor u hradeb vedle brány Matky Boží, kde město dříve vybudovalo malý amfiteátr. A o tento prostor se vede spor. |
Premonstráti k odvolání nemají důvod, je však možné, že se k tomuto kroku uchýlí Jihlava.
„Budeme se rozsudkem zabývat, pravděpodobně se budeme odvolávat. Už jeden podobný soud jsme dříve vedli a byli jsme úspěšní, takže se pravděpodobně pokusíme dosáhnout jiného výsledku, než padl nyní,“ řekl mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis.
Premonstráti jsou přesvědčeni, že lesní pozemky by měly patřit státu, protože stát tyto lesy řádu po roce 1948 zabavil. Stát však tehdy pozemky po zestátnění převedl na město. Tím vznikl právní zádrhel, protože o navrácení městského majetku církve zpravidla nemohou žádat.
„Zákon v takových případech umožňuje domáhat se u soudu, aby určil, že by ty pozemky správně měly patřit České republice. Tím pádem by spadly do režimu vyrovnání státu s církvemi,“ vysvětlila soudkyně Chlupáčková.
Nyní má v katastru nemovitostí lesy na svém listu vlastnictví zapsáno město Jihlava. Největší z tohoto souboru lesních pozemků má výměru 247 tisíc metrů čtverečních.
Soudkyně studovala řadu dobových listin. „Vycházela jsem také z přídělové listiny, na jejímž základě se ujala Jihlava vlastnictví toho majetku. Tehdy byly majetky z vlastnictví náboženských společností a řádů vyváděny na obce. Byla to tehdejší obvyklá praxe při zestátnění církevního majetku,“ řekla Chlupáčková.
Stát poté, co církvím majetky zabavil, předával je obratem na další vlastníky, aby jim z těchto majetků umožnil financovat jejich záměry - často například stavby silnic či bytovou výstavbu. „V tomto případě soud dovodil, že na město tento majetek nepřešel v souladu se zákonem,“ dodala Chlupáčková.
Spor o lesy u Hladova a Dlouhé Brtnice je na Jihlavsku takřka ojedinělý.
