Zručnost má po mamince, která je keramička. Odmalička byl Olšiak zvyklý malovat...

Zručnost má po mamince, která je keramička. Odmalička byl Olšiak zvyklý malovat a tvořit rukama. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Indiáni i bizoni. Sochař Olšiak vytvořil nové sochy z písku na Bítově

  • 0
Stačí tři sta tun písku, nejjemnějšího, jaký si dokážete představit. Když se k tomu přidá nápad, trpělivost a zručnost, může vzniknout přehlídka písečných soch i daleko od mořských pláží. Písečné skulptury jsou od středy k vidění u turistické cesty, která vede k hradu Bítov.

Autorem myšlenky a jedním z těch, kteří objekty vytvořili, je Michal Olšiak ze Žďáru nad Sázavou. Po roce na stejném místě opakuje svůj loňský úspěšný projekt.

"Letos je ústředním motivem Divoký Západ. S kolegy jsme vysochali indiány, parní lokomotivu, pumu nebo revolver. V tomto týdnu se sochy a jejich okolí ještě dolaďují, aspoň mají návštěvníci na co koukat. Můžou mě vidět při práci," zmínil Olšiak.

Podobný projekt letos uskutečnil i u lednického zámku. Tam je námětem "Umění napříč historií".

Vytvořit sochu z písku trvá asi deset dní. Dva až tři dny se dusá základní hmota. Z ní se týden odebíráním materiálu sochá. "Kdyby se to dělalo naopak a z ničeho se přidáváním písku tvořil objekt, byla by to plastika. Mám ale zkušenost, že při tomto postupu by se to celé rozpadalo," prozradil autor.

Kroupy jsou zakázané slovo, říká stavitel soch z písku

Odkud vzal tak krásný písek na sochy? A čím to, že mají na povrchu krustu, která je chrání proti velkému dešti? 

"To je moje know-how. To neprozradím. Snad jen můžu říct, že písek jsem po dlouhém hledání objevil tady na Moravě. A že kroupy jsou zakázané slovo. Pevně doufám, že se nám i letos vyhnou. Mohly by sochy hodně poničit," naznačil.

Zručnost má po mamince, která je keramička. Odmalička byl zvyklý malovat a tvořit rukama.

I jeho kolegové, kteří mu se sochami z písku na Bítově pomáhají, mají zkušenosti se socháním z kamene nebo ze dřeva. "Výhodou jemného písku je, že se z něj odebírá jak z másla. Neobsahuje kamínky," řekl.

Myšlenka sochat z písku přišla náhodou před lety, když odjel úplně bez peněz stopem do Itálie na brigádu sbírat hrozny. Bohužel dorazil o čtrnáct dní dřív. Na jedné mořské pláži zkusil postavit velkou sochu, dal k ní kyblík a doufal, že si vydělá aspoň na trochu jídla. Sklidil obrovský úspěch a tak na italském pobřeží strávil osm letních sezon, kdy se tím živil.

"Pak už mi ale slunko propalovalo hlavu, tak jsem se rozhodl zůstat v Česku. Tady jsem postupně vytvořil několik desítek betonových soch. První byl Mamlas u Žďáru nad Sázavou. Dnes jsou po celé republice," dodal Olšiak.